Je transgender „západní“?

Donedávna bývalo v anglických osobních dotaznících okénko „SEX“. Vyplňovalo se buď „Male“, nebo „Female“, někdy stačilo jen „M“ nebo “F“. Tedy pohlaví mužské nebo ženské. Jednoho dne jakýsi vtipálek do toho okénka napsal „Yes“. Do češtiny takto nepřeložitelné, neboť „pohlaví ano“ by nic neznamenalo. „Sex ano“ už by dopadlo líp. Tedy přiznání, že dotazovaná osoba (o níž nevíme, zda pohlaví mužského či ženského), pohlavní styk praktikuje. Čili „má sex“, jak se nejnověji i v češtině ujalo líným překladem z angličtiny. Pak ještě nějaký další vtipálek okénko „SEX“ vyplnil zdůrazněním „yes, please“. Čili „s radostí si dám, jestli nabízíte“.

Tento vtípek zpopulárněl a začal se užívat hojně, i když ne zcela virálně. Ale na seriózní úřady už to bylo přece jen trochu moc, tak se postupně ve významu „pohlaví“ začalo v angličtině místo slova „sex“ užívat slovo „gender“, do té doby platící jen v gramatice, v českém významu „rod“. Jenže gramatické rody v angličtině nejsou jen dva, nýbrž tři. Stejně jako v češtině nebo latině, ale třeba už ne ve francouzštině nebo italštině, kde původní latinský „neutrální“ rod vyhynul. Proč se mu v češtině říká „střední“ je sémantická záhada, sdělující ani ne tak pohlavní neutralitu, nýbrž něco uprostřed mezi mužstvím a ženstvím.

Genderově, potažmo sexuálně, ještě pestřejší je (dočítám se ke svému a jistě i vašemu překvapení) staroindický sanskrt, v jehož legendách žijí i osoby zvané „tritiyapakriti“ čili třetích pohlaví. Ne jednoho třetího, nýbrž vícero třetích. Má pro ně i vícero jmen jako Hidžra, Kothi, Aravani, Džogappa, Šiv-Šakti.

Tyto osoby jsou navíc popisovány jako blízké bohům, bohy chráněné, nebo s bohy spřízněné, či dokonce s bohy promísené.

Takže kdo vnímá dnešní LGBTQetc. jako sektářské náboženství, má je k čemu přirovnávat a v kterém prameni nacházet. Kdo je vnímá jako lidi z jiné planety, si podle teorie dávných astronautů může za ty bohy dosadit mimozemšťany. V každém případě v lidských dějinách a sexuální kultuře nejsou ničím novým ani neobvyklým. Možná tedy nastal čas si na jejich opětný výskyt zvykat. Mohl by zvěstovat návrat bohů nebo mimozemšťanů obávajících se o osud planety a lidstva a spěchajících je zachránit. Není divu, že i ta záchrana se stala sektářským náboženstvím. Raději se připravme na to, že se jím stane vše, co nám připadá jako z jiné planety.

xxx

Významy většiny těch sanskrtských pojmenování vyprchaly – kromě jednoho, v němž se snoubí bůh Šiva s bohyní Šakti. Dvojpohlavnost v jedné osobě, ať už trvalá, nebo fluidně transgenderová čili pohlavně proměnlivá. Nebo přinejmenším vykazující prvky obou pohlaví, vzezřením nebo chováním. Nebo střídavě: jednou je Šiva bůh agresivně až toxicky maskulinní, jednou se na chvíli promění v bohyni mateřství Mátrbhutešvaru. V jedné legendě buddhismu se i sám Buddha mění v bohyni slitování Avalokitešvaru.

Teologové indických náboženství to vykládají jako „schopnost bohů manifestovat božství transformací a zrušením zákonů přírody a překonáním omezení vrozených lidským bytostem“. Tedy přesně to, co osvícenská racionalita a judeo-křesťanská tradice bipolárních pohlavních kontrastů vytýká aktivismu LGBTQetc. jako útok na celou civilizaci.

xxx

Ve starém Egyptě se přisuzovala oboupohlavnost bohyni Neth, která rodila bez sexuálních hrátek s muži. Ale nemusíme si pro ty dvoupohlavníky chodit tak daleko. Najdeme je i v kultuře ryze evropské. Antické Řecko a Řím jim říkají „hermafrodit“ a „androgyn“, doslovně „mužožen“. Definují je přibližně takto:

Jméno bůžka Hermafrodita pochází od jeho rodičů boha Hermése a bohyně Afrodité. Ten jednou, ještě v pubertě, se čvachtal v bazénu s nymfou Salmacis a rozšukali se tak vášnivě, že jeden do druhého prosákli, splynuli v jedno mužsko-ženské tělo a už se nikdy neodpojili. Tu a tam se nějaký pozdější hermafrodit objeví vzácně lidských dějinách, legendách nebo poezii, ale běžnější je to u rostlin, červů a ryb.

Androgyn je na rozdíl od trvale oboupohlavního hermafrodita vybaven jen jednou sadou sexuálního ústrojí, tedy buď mužskou, nebo ženskou, ale vzhledem a chováním projevuje pohlavní obojakost, nerozlišitelnost, proměnlivost a nejasnost. Zjednodušeně by se asi dalo říct muž zženštilý nebo žena mužatka. Tedy říkávalo se jim tak, dokud se nám z hloubi dějin nevynořili naši dnešní transgenderci a transgenderky.

Moderní psychologie se snaží androgynii vysvětlovat psychickým stavem zvaným „genderová dysforie“, což je něco jako nepohoda v těle pohlaví biologicky vrozeného a psychosexuální identifikace s pohlavím opačným. Světová zdravotní organizace WHO genderovou dysforii ještě donedávna klasifikovala jako duševní chorobu. Tím dostává punc negativity a tragičnosti něco, co může být vysoce kreativní, zábavné a dokonce komické.

xxx

Klasickým transgenderovým komikem byl míšenec člověka s nymfou – takže možná taky poloviční mimozemšťan – jménem Teiresias. Hlavním povoláním věštec a rozvodový právník soudící rozhádaná manželství bohů (mimozemšťanů?), ale taky amatér paparazzo rád číhající na nahaté bohyně, když vycházejí z lázně – jak jednou načapal i samotnou Athénu, od níž dostal nafackováno, až oslepl.

Též vědecký sexuolog, který se v rámci svého výzkumu sexuálních rozkoší proměnil v ženu, aby mohl porovnat, které pohlaví si sexu víc užívá. Po sedmiletém vědeckém zkoumání a následném zdokumentování rozkoší ženských jako intenzivnějších a blaženějších než mužské, se vrátil do své původní podoby muže, ale už se znalostí všelijakých triků, jak ženy přivádět k blahu, jaké sám v onom transgenderovém experimentu zažil.

Konsorcium bohyň (nebo mimozemšťanek?) ho pak pověřilo úkolem učit muže, jak se to dělá. Jenže on si to chamtivec nechal všecko pro sebe, aby si nedělal konkurenci. Stal se taoistickým a tantrickým přeborníkem, užíval si s mnoha ženami až do věku devíti lidských životů, a věštil různé historické události, jako třeba dobytí Théb nebo Odysseovy překážky.

xxx

Zženštilost a známky androgynie nacházíme i v mladém žensky něžném a sličném řeckém Dionysovi, než se z něho nadměrným požíváním vína a nevázanými perverzními orgiemi stal římský zvrhlík Bacchus. A kdo se pohoršoval nad vousatou zpěvačkou Conchitou Wurst v soutěži Eurovize, si může v antice najít i ovousatělou egyptskou bohyni Isis a dokonce i neholenou Afrodité v jedné verzi kyperské.

A celou tu tehdejší eurovizní kulturní válku, v níž se Conchita stala zbraní „sexuálně osvíceného Západu proti homofobnímu a transfobnímu Východu“ – a která pokračuje dodnes a hrotí se v konflikt téměř nukleární – brát jako fór.

Kéž by to tak dokázali brát i ti urputní válečníci armády LGBTQetc., bojující, jako by na nich stálo samotné přežití lidstva a planety.