Jedna přednost svobodné společnosti, o které se příliš nemluví

Před dvěma sty lety rozdělil rozdělil anglický filozof W. Godwin ve své knize Zkoumání společenské spravedlnosti lidské konání do tří kategorií. Úmyslnou snahu o konání dobra nazývá ctností. Proti tomu stojí úmyslná snaha někoho poškodit. To je nemravnost. Poslední kategorií je pro něj neúmyslné způsobení škody, tedy nedbalost. Jeho matice je ale neúplná, protože chybí čtvrtá kategorie.

Popsání čtvrté kategorie lidského chování je stěžejním přínosem A. Smithe v jeho knize Bohatství národů. Chybějící dílkem matice lidského konání je neúmyslné konání dobra. Něco jako opak nedbalosti. Že to není často popisované chování, dokumentuje i fakt, že pro takovou činnost neexistuje jednoslovné pojmenování. Opak nedbalosti ve smyslu mimoděčného konání dobra jako slovo chybí.

Neúmyslné konání dobra

V živočišné říši by do čtvrté kategorie konání patřili ptáci, kteří jedí semena stromů a tím napomáhají jejich šíření. I bez znalosti ptačí duše je možné tvrdit, že jim na osudu stromů, jejichž semena jedí, nezáleží. Jde jim pouze o jejich vlastní žaludek. Přesto má jejich zcela neúmyslná činnost pro stromy blahodárné účinky.

Právě neúmyslné konání dobra obhajuje A. Smith jako klíč úspěchu svobodné společnosti. Pohled na něj odlišuje A. Smithe od jeho oponentů. Podle W. Godwina jsou lidé schopni vědomě prospívat společnosti, neboť úmyslné konání dobra je prostředkem k dosažení osobního štěstí. Proto mimoděčné konání dobra nezmiňuje. Lidé úmyslně pomáhají ostatním, aby byli šťastní. Pro A. Smithe je takový člověk spíše výjimkou. Proto jsou úmysly člověka druhotné, důležitý je výsledek.

Podle F. Hayeka je kniha Bohatství národů A. Smithe výrazně užitečnější pro poznání lidské duše než řada moderních pojednání o „sociální psychologii”. Podle A. Smithe je člověk od přírody „spíše pohodlný až líný, lehkomyslný a rozhazovačný” a jedině tlakem okolností je donucen chovat se ekonomicky a upravovat svoje chování.

Nedotknutelné soukromé vlastnictví

Systém nedotknutelného soukromého vlastnictví s právem svobodné směny je tím tlakem okolností, který donutí člověka změnit chování. Jeho přínos nebyl do příchodu A. Smithe zcela pochopen a doceněn. Bez jakéhokoli zásahu nějakého řídícího orgánu může každý jedinec, vedený pouze osobními motivy, v maximální míře přispět k uspokojení potřeb druhých.

Kdyby byl přírodovědcem, obhajoval by A. Smith žravost ptáků, protože žraním semen přispívají k šíření lesa.

Na druhé straně omezuje svobodná společnost riziko plynoucí z toho, že ne každý chce konat dobro. Největší obavou A. Smithe nebylo to, čeho je schopen člověk dosáhnout, pokud je v nejlepší formě, ale jakou škodu může způsobit, když se vlády nad jeho duší zmocní různé ďábelské síly. Jeho velkou zásluhou je podle F. Hayeka důkladná obhajoba systému, v němž špatní lidé mohou napáchat nejméně škody.

Dobrých lidí netřeba

Fungování systému nezávisí na tom, jestli najde dobré lidi, aby ho řídili. „Nezávisí na tom, jestli se lidé stanou lepšími, než jsou teď. Využívá člověka se všemi jeho vlastnostmi a komplexností, někdy dobrého člověka, někdy špatného, někdy inteligentního, častokrát hloupého.” Je to systém, ve kterém je možné dát svobodu každému, a ne ji omezovat podle toho, jestli je někdo dobrý nebo špatný tak, jak to propagovali intelektuálové francouzské revoluce.

Alternativní metody uspořádání společnosti vždy nějakým způsobem počítají s výchovou člověka. Proto také všichni zastánci spravedlivějších společností hovoří o socialistickém člověku, socialistické morálce a dalších různých vyšších principech.

Fakt, že svobodná společnost popsaná a obhajovaná A. Smithem může pracovat s průměrnou lidskou bytostí a nepotřebuje ke svému zdárnému fungování člověka převychovávat, je její málo oslavovanou výhodou.