Jedno nutné vysvětlení na okraj vystoupení prezidenta Pavla v Evropském parlamentu

Jeho vystoupení jsem celé v přímém přenosu sledoval. Musel jsem se zasmát, když pár desítek minut po skončení Pavlova vystoupení informoval web Českého rozhlasu, že „prezident Pavel si vysloužil dvouminutový potlesk vestoje všech poslanců Evropského parlamentu“.

V Evropském parlamentu jsem působil mezi lety 2004 – 2014. Detailně znám nejen to, co se děje na plénu, ale podrobně znám i vše, co obvykle a rutinně probíhá za „scénou“. Proto cítím nutnost běžnému občanovi, který o detailech nic netuší (a ani nemůže), přidat krátké vysvětlení toho, co se dnes skutečně ve Štrasburku dělo.

Vystoupení Petra Pavla bylo podle pracovního programu parlamentu plánováno v čase od 11.30 do 11.55 hodin. Pavel však začal mluvit až v 11.48 hod. Předcházející debata o urychlení schvalovacího procesu pro snadnější udělování statutu asylu imigrantům přicházejících do EU se výrazně protáhla. Protože se neočekávalo vystoupení některého z lídrů unijní velmoci (jako tomu bývalo v případech Merkelové, Blaira nebo Macrona), nikdo z vedení EP ani neměl zájem dodržet stanovený časový harmonogram.

Ale i to se stát může a není to nic neobvyklého. Petr Pavel není jistě ve Štrasburku považován za žádnou „těžkou politickou váhu“ (podobně jako řada jiných představitelů členských zemí), kvůli které by projednávání parlamentních témat nemělo mít přednost.

Prezident Pavel zahájil a téměř celé své vystoupení přednesl ne k poloprázdnému sálu, to by byl příliš optimistický odhad. Z vlastní zkušenosti si myslím, že poslechnout si Pavla přišla sotva jedna čtvrtina poslanců (odhaduji tak 150).

Závěr Pavlova vystoupení však sledoval již plný parlamentní sál. Proč všichni poslanci nepřišli hned na začátek, když na konci Pavlova vystoupení tam byli? Vysvětlení je snadné, ale běžný občan nic netuší.

Bezprostředně po ukončení vystoupení českého prezidenta totiž následovalo hlasování všech poslanců o návrzích evropské legislativy. Účast na hlasování samozřejmě povinná není, ale nezúčastnit se hlasování znamená přijít o významnou část denních diet. Tento detail přirozeně běžný občan nezná, proto je mu možné ve večerních zprávách ukázat zcela plný sál Evropského parlamentu s tleskajícími poslanci a tvrdit, že „Pavel sklidil aplaus všech“. Jsem si jist, že mnoho z poslanců více než na Pavlova slova myslelo na to, aby již hlasování začalo co nejrychleji a oni mohli jít spokojeně na oběd.

Hodnotit obsah vystoupení prezidenta Petra Pavla je však něco jiného, ale o to mi v této glose ani nešlo.