K právům patří povinnosti, ale k povinnostem zase práva




Sdílet článek:

VERONIKA TULEF

S tvrzením, že k právům patří také nějaké povinnosti, se setkáváme neustále. Velmi často například směrem k mladým lidem pod 18 let. To je zvláštní už proto, že lidé starší 18 let mají ze zákona mnohonásobně větší rozhodovací práva než lidé pod touto hranicí. Z nějakého absurdního důvodu je velká část lidí přesvědčena o tom, že mají „všichni plnou hubu práv, ale zapomínají na povinnosti.” S čím se ovšem setkáváme zřídka, je volání také po opačném principu – tedy, že k povinnostem by měla patřit i nějaká práva.

Ještě jsem se téměř nesetkala s tím, že by někdo podobně razantně upozorňoval kupříkladu na nesoulad věkové hranice pro trestní odpovědnost a pro volební právo. Někdy bývá zdůrazňováno, že lidé, kteří neplatí daně, by neměli mít volební právo. To je, z morálního hlediska požadované ekvivalence, nepřesné. Zaprvé – vzhledem k tomu, že k daním patří minimálně i daň z přidané hodnoty, kterou odvede každý člověk, při jakémkoliv legálně evidovaném nákupu, můžeme říci, že daně platí skutečně prakticky každý občan. Za druhé – vázat morálně volební právo na platbu daní by mělo dokonalý smysl jen tehdy, pokud by stát rozhodoval pouze o tom, na jaké produkty budou takové daně využity a tyto statky a služby by poté poskytoval lidem jako protislužbu, tedy bez jakékoliv povinnosti spojené s čerpáním těchto služeb, taktéž bez dalších povinností či zákazů, vyplývajících z jakýchkoliv jiných zákonů. Stát však dělá mnohem více, než je jen přerozdělování vybraných peněž. Především uvaluje na občany své zákony, omezuje tím jejich svobody a životy, a to v případě všech jeho občanů. Pokud jde skutečně o ekvivalentní volební právo, mělo by se tedy vázat na toto vše, nikoliv jen na daně.

Hranice pro volební právo je v České republice 18 let. Hranice pro trestní odpovědnost je pouze 15 let (byť jen s poloviční sazbou). Osoby mezi 15 a 18 lety mají tedy povinnost podléhat zákonům této země a mohou jít i do vězení, prý na to již mají dost rozumu. Nemají však žádnou možnost nepřímo se podílet (a to ani poloviční vahou hlasu) na tvorbě těchto zákonů, na to prý dost rozumu nemají. Jak je možné, že lidé, tolik se ohánějící ekvivalencí práv a povinností, zapomínají na občany, kteří mají sice povinnosti, ale nikoliv jim odpovídající práva?

 

 Veronika Tulef

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (15 votes, average: 2,73 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

3 Comments

  1. Typický státní zaměstnanec má příjmy pouze ze státního rozpočtu a placení všech daní včetně DPH znamená pouze vrácení poměrné části zpátky. Pro rozpočet je tento zaměstnanec vždy čisté mínus.
    Daně opravdu neplatí. Je to jenom účetní operace a hra na daně.

    Kdybych si ze spořícího účtu posílal na běžný 50.000,- měsíčně a z toho obratem vrátil na spořák 25.000,- tak podle logiky autorky spořím.

  2. No – na páchání lumpáren není potřeba žádného pocitu zodpovědnosti, ten na opak překáží, kdežto na volby je ho potřeba aspoň minimum.
    Takže ještě jednou madame – je to celé o zodpovědnosti. Práva a povinnosti na to až navazují.

Leave a Reply

Your email address will not be published.


*