Kolik je vlastně pohlaví?

Myslet si, že „muž hledá ženu a obráceně“ je prý beznadějně zastaralé, je v tom plno předsudků, je to binární a transfobní. Dnes se má myslet, psát a volat do světa: Forma života založená na uhlíku hledá formu života založenou na uhlíku.

Loni norská armáda zaměstnala osm poradců na problematiku gender. Podle Terjeho Nedberga, mluvčího armády, a prostřednictvím zpravodajského webu www.nettavisen.no se tak rozhodlo o tom, aby se stala armáda „rozmanitější“ a údajně to přispěje k tomu, že armáda bude schopna při řešení svých misí „přispívat vícero úhly pohledu“, poněvadž kompetence na pohlaví prý udělají Norsko lépe připravené na otevřený střet s nějakým agresorem. Ať to v praxi znamená cokoliv, mají gender poradci přispívat k implementaci gender pohledů. Asi žijí v minulosti ti, jež si mysleli, že úkolem armády je bránit zemi. Někteří se proto ptají, zda si má armáda se zeměmi, jež usilují o porobení Norska nejprve vyjasnit a v případě lišících se názorů třeba se i pohádat o tom, kolik je vlastně pohlaví. Mnozí poukazují na to, jak si armáda vypěstoval problém s nechápáním vlastního účelu a sloužení. Stala se polem působnosti lidí, jež se zabývají vším množným, jen ne tím, co bývávalo jejím posláním.

Někteří poukazují na to, že „hen“ (v norštině pohlavně neutrální zájmeno užíváno zanedbatelnou menšinou) a ekvivalenty toho v dalších jazycích jsou ideologicky vykonstruované po vzoru italského marxisty Gramsciho, což je zajímavé ve světle masmédií, jež o sobě tvrdívají, že jsou založená na faktech, přitom trvají na normalizaci údajně neutrálního „hen“. Přitom podle sociologické teorie jsou pohlaví společenskou konstrukcí. Pro většinu Norů není užívání a chápání tohoto ideologicky zabarveného světonázoru pohodlné a nablízku. Dávají neurvale najevo, že na to nepřetržité vnucování více pohlaví neskočí. Stačí jim ta už dvě zavedená a většinou se na dotyčné(m) pozná, o jaké jde. Mají za zavádějící a špatné, že si někdo samozvaně nazývá menšinou. Odebere-li se sankcemi ostatním právo vyjadřovat svůj názor a projevovat svou svobodu, jsou nucení věčně se pohybovat na ostří nože, kde si musí hlídat jazyk, jak označují ostatní.

Podle deníku Dagsavisen odmítla švédská učitelka navzdory napomínání ředitele školy oslovovat žáka „hen“, tedy obdobou „ono“ a žákovi bylo ombudsmanem pro diskriminaci (Diskrimineringsombudet) za „újmu“, jež „utrpěl“ „dlouhodobou šikanou“ přiznáno odškodné ve výši 150 000 švédských korun. Učitel s odkazem na biologii a vědu svého počínání nelituje, zato ombudsman míní, že je zodpovědností učitelů nemást děti ohledně jejich identity, a to stálo dotyčnou školu hodně peněz. Švédsko. Země, kde si podle tamních masmédií dokonce i muži obvinění za hromadné znásilnění vymohli odškodnění.

Co když se některý žák identifikuje jako král a trvá na tom, aby byl oslovován „Vaše Výsosti“, popř. „Královská výsost“? Musí vyhovovat mu/jí všichni pracovníci školy a další lidé v jeho/jejím okolí? Co když se někdo bude identifikovat tak, že je v práci, nicméně je doma? Buď dostanete svůj plat, anebo obdržíte odškodné proto, že vám váš zaměstnavatel odmítne uznat vašeho ryzího osobního výkladu. A identifikuje-li se žák jako kočka, budou-li muset personál školy a všichni ostatní, s nimiž přicházejí do styku, na něj mňoukat? Nebo trváte-li křečovitě na tom, že vaším přáním je nebýt ničím jiným než červeným kostkovaný gaučem. Nakládáte-li již se skutečností jako poněkud dráždivou mouchou, jíž se můžete zbavit mávnutím, tak proč ne?

Zavádět další pohlaví s právními následky nemá podle odpůrců s evolucí nic společného, nýbrž jde o zvrhlý a zcestný druh přehnaného přizpůsobování se. Volá se po tom, aby lidé otevřeli svou mysl. Jenže jak otevřít svou mysl něčemu, co není pravda? Co někdo cítí, že je, nesmaže mu/jí to, co fakticky je. Svět nás vždy nevnímá a nechápe tak, jak vnímáme a chápeme sebe samé, nicméně se nemění přesto, že někdo je přesvědčen o tom, že se změnil on/ona. Kráva rodí, ať se cítí býk být kýmkoliv jiným. Je pokrokové vymýšlet si další pohlaví proto, aby byly okrajové skupiny lidí spokojenější?

Kdy se dočkáme toho, že veškeré odchylky od normálu budou součástí nové normality? Kdyby se mělo brát ohledy na všechny obdoby dysforie, tak by byla přemíra preferencí, čím se mají řídit ostatní, z nichž si někteří zvolí jen hrát takovou hru, aby neprovokovali. Může to vytvořit precendens všem, jež něco cítí, a jsou přesvědčení, že ti, jež se nepodřídí a nevyhoví jejich požadavkům mohou být potaženi před soud. Opravdu chceme společnost, kde emocionální život někoho má řídit to, co budou smět lidé mít za názory a vyjadřovat se?

Respekt a tolerance musí být oboustranné záležitosti, jenže co se stalo s respektem, uloží-li vám někdo sankce za to, že odmítnete oslovovat někoho něčím, co vám dotyčný/á sám/sama určí, ať jste učitelé či ne, poněvadž to naráží na váš zdravý rozum, pojetí skutečnosti, demokracie a svobody vyznání a vyjadřování? Kdo poroučí ostatním, vyžaduje-li někdo od všech ostatních proto jejich vlastnímu přesvědčení, aby ho/ji oslovovali něčím, kým není?

Má svoboda někoho vyšší hodnotu, než svoboda někoho jiného? Alternativně se může oslovovat zájmenem „ty“, popř. křestním jménem, ale to by se patrně také nazývalo diskriminací, dokud nebude používáno „hen“… Běžně lidé chválí ty, jež trvají na vlastním přesvědčení a zásadách a nenechají se vydírat většinou, aby ustoupili požadavky, jimiž přicházejí.

Pokutování za odmítání podporovat bludy již je na světě a to jediné, co můžete proti tomu odmítat je v různých formulářích, kde bývá u položky pohlaví i alternativa Jiné, udělat křížek/fajfku a do závorek napsat, dejme tomu, „Gorilu“.

Někteří ve vládě řeší, zda přidat třetí pohlaví na základě toho, jako koho/co se cítí naprosto mizivě nepočetná menšina, jež vede sama se sebou o toto spor, pod záminkou toho, aby jim to ulehčili. Jestli se chcete zeptat, jak to bude za dvacet až třicet let, pak se vám údajně dostane odpovědi, že to záleží na tom, zda jste schopní osobního rozvoje či ne. Klonit se všemu novému a protivníky zostuzovat, démonizovat, či zneviditelňovat je součástí této mocenské hry.