Konzervativní odolnost |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Dnes se na Freudovi téměř všechno zavrhuje, woke levičáci označují jeho ideje za nevědecké, elitistické, patriarchální, antifeministické atd., jeho kritici z pravice podkládají Freudovi myšlenky, které jsou dílem filozofických deformátorů z frankfurtské školy, která extrapolovala biologické ideje Freudových teorií na historii a dialektiku společnosti, podle inspirátora sexuální revoluce Marcuse se za společenským principem reality skrývá nedostatek uspokojení, slast člověka je potlačena společností a instinkty člověka jsou vystaveny represi. Nejenže Freud nikdy nevstupoval do těchto vod, ale jeho terapie necílily na povýšení nějakého typu uspokojení člověka. Americký sociolog Christopher Lasch napsal, že Freud je kánonem modesty a opatrnosti, stud je Freudovi formou sebetrestu, dnes panuje v západní společnosti cynismus bez studu, a vrcholí to v kultuře.

John Gray v nedávném hovoru v Unherd parafrázoval velkého sociologa Philipa Rieffa, podle kterého byl Freud mozkem moralisty a stoik. V jednom dopise Freud napsal, že jeho terapie nemá za cíl seberealizaci člověka nebo dosažení štěstí, ale má změnit utrpení z hysterické bídy v každodenní utrpení normálního lidského života. Dnešní západní společnost je velkou terapeutickou laboratoří k eliminování studu, což samozřejmě zvedne sebevědomí, morální a politické termíny tato společnost nahradila psychoanalytickými termíny. Západní společnost není schopna chápat, že každodennost bez rozkoší, překonání sebe sama, práce a povinnost jsou údělem člověka.

Liberalismus je přímo posedlý bičováním většinové populace údajnými právy, což nejsou než absolutizované ideologické a politické postoje, které se vydávají za nezcizitelná lidská práva. Jsou to údajná práva menšin, child abuse, sexuální obtěžování, urážlivá řeč nebo do absurda dohnána práva žen, která vlastně hlavní právo ženy vyplývající z biologického poslání ženy relativizují, pomalu se tyto nesmysly vkomponují do ústavy. Kdo kdy koho sexuálně obtěžoval v dvaosmdesátém, pokud měl chuť, šel do basy. Dr. Plzák v knize z konce osmdesátých let psal, že Československo mělo jako první ve světě na vysokém stupni zákonodárství zrovnoprávňující homosexuály, ke kterému nebylo co dodávat. Tenkrát v Řecku stíhali homosexualitu vězením, podobně jako nemanželský styk, a dnes obohatily řecké politické strany zákonodárství této tradičně konzervativní země progresívním paskvilem hodným amerických woke univerzit.

Údajně pravicový předseda vlády Mitsotakis předkládá v parlamentu zákon o gay manželství a zrovnoprávnění těchto dvojic s tradičními manželskými páry při výchově dětí. Řecko přitom patří mezi země nejen s velmi nízkou porodností, ale dnes už dost významně klesá i počet obyvatel. Je zábavné, že v zemi tak pokrokového zákonodárství za podezření z uvedené inklinace hrozí rozbití huby, což už v Československu sedmdesátých let bylo vyloučené. Proti zákonu budou hlasovat pouze malé strany, které režim vydává za fašisty. Podle Mitsotakise poslanci jeho strany budou hlasovat v režimu mimo stranickou disciplínu, tj. podle vlastního přesvědčení, ale předpokládá, že až na výjimky všichni budou pro zákonnou předlohu tohoto extrapokrokového zákona. Nea Demokratia se považuje za konzervativně liberální stranu není tedy jasné, jak se může ztotožnit se zákonem ideologické inspirace, který deformuje přirozený společenský zákon. Šéf hlavní opoziční síly Syriza Kasselakis dokonce na zasedání ústředního výboru prohlásil, že poslancům Syrizy svědomí nedovolí, aby hlasovali proti zákonu, pokud by k tomu došlo, svědčilo by to o tom, že poslanec je reakční a bude vyloučen z partaje. Kasselakise do postu vůdce strany vybral a ve straně prosadil předchozí vůdce strany Tsipras, Kasselakis se přitom neúčastnil na řecké politice, dlouhé roky žil v Americe a jeho chápání práva a levicovosti je deformované americkým abstraktním uchopením pojmů, Syriza se dá považovat za tradiční politický konglomerát marxisticky orientovaných politických hnutí s nezbytnou dávky demagogie. V americkém chápání levicovosti jde o abstraktní práva, tradičním marxistům jde o materiální základnu společnosti, tedy o fabriky a další výrobní prostředky.

Kasselakis se od prvního okamžiku ve funkci prezentoval na veřejnosti se svým půvabným americkým přítelem, což z nich samozřejmě udělalo centrum mediální pozornosti, oba působili extra dobrým dojmem americké pokrokové mládeže, ovšem od počátku šel pomalu rating této pokrokové strany dolů. Už v létě bylo jasné, že pokud mu někdo neřekne, aby změnil kostým a přítele nechal doma, buď totálně havaruje strana nebo on. Před dvěma měsíci to pochopil, gay přítel přestal mediálně existovat, a propad strany se zastavil. Řecko má za sebou dlouhý historický tréning a v národní intuice má zakódováno, že vpravdě konzervativní společnost, jakou země je, snese nějakou dobu jakékoliv zákonodárství i vládce.