Kůl v plotě |

Sdílet článek:

Na serveru TheAmericanConservative píše zahraničněpolitický analytik z Cato Institute Ted Galen Carpenter. Washingtonu se nepodařilo stvořit antiruský konsensus. Bidenova administrativa přecenila planetární nevoli z ruské invaze na Ukrajinu. Americká administrativa jedná s Ruskem jako s mezinárodním paria a snaží se pod americkým vedením unifikovat proti Kremlu globální komunitu. Částečně byla tato strategie úspěšná. Kritika ruské akce se mezi světovými lídry lehce najde, ale když jde o radikální odsudek, víceméně o podporu pozice NATO, že válku nikdo nevyprovokoval a vina je úplně na ruské straně – vlády se odmlčí. ještě méně jsou ochotny se podepsat pod USA vedenou politiku sankcí proti Rusku. Mimo NATO a pár nejvěrnějších spojenců v Asii, se pozoruje absence podpory sankcím. Walter Russell Mead z Hudsonova Institutu napsal “Západ nebyl nikdy tak semknutý, ale nikdy tak osamocený. NATO a Austrálie s Japonskem jsou unifikované a kooperující proti válce Vladimíra Putina jako nikdy od 2. světové války. Zbytek světa už nikoliv”.

Problémy vyvstaly téměř okamžitě, 2.března v OSN hlasovalo 141 zemí za okamžitý odsun ruských vojsk z Ukrajiny, nicméně překvapujícím způsobem 35 zemí, z toho 17 afrických národů, se zdrželo hlasování. Rezoluce byla pouze symbolickou nezavazující záležitostí. Ovšem velmi významné asijské a africké země, tj. 20% členských zemí, odmítlo vyjít vstříc Bidenově administrativě v tak chtěné záležitosti. Amerikou sponzorovaná koalice proti Rusku se stala fragilní a s časem ztrácí i entuziasmus. Africké země nevidí žádný důvod pro podporu západní politiky i když Washington zdůrazňuje, že odražení ruské agrese proti Ukrajině je podstatné pro zachování základních liberálních pravidel světového pořádku, vlády a obyvatelstvo v Africe to vidí odlišně. Válka se jim jeví mocenský střet mezi Ruskem a západním klientským státem. Jeden významný africký expert o tom řekl: “Mnozí v Africe a globálním Jihu nevidí, a nikdy neviděli, liberální mezinárodní pořádek jako obzvlášť liberální”. Nepovažují ho za moc spravedlivý, když se uváží, jakým způsobem byly jejich země proměněny v sféry vlivu a arénu mezinárodního kolbiště.” Urgentní ekonomické zájmy vedou Afriku k neutralitě. V analýze v New York Times o setkání Putina a šéfa Organizace africké jednoty (OAJ): ruský prezident podtrhl akutní potřeby obou stran – Afrika potřebuje potraviny a Rusko potřebuje spojence. Hlava OAJ prezident Macky Sall ze Senegalu byl explicitní a žádal zrušení protiruských sankcí.

Dokonce i velká část latinské Ameriky nešla do ekonomické války proti Rusku. Velmi nepříjemné pro americkou antiruskou strategii je pozice Brazílie a Mexika. Mexický prezident se odmítl účastnit Bidenovou administrativou velmi akcentovaného Amerického summitu v červnu. Čína a Indie stojí stranou západního střetu s Ruskem. Čína se snaží o neutrální polohu s jemným příklonem k ruské straně. Významné je, že obě země sankce odmítly. Proti Indii nasadil Washington výhružky, pokud se nepřidá k sankcím, může být Indie samotná terčem amerických sankcí. Na výhružky Číně, Peking reagoval vyrováním, že může nasadit sankce proti USA a jejich spojencům. Chování Washingtonu není moc dobré, výhrůžky Číně kvůli jejím stykům s Ruskem okamžitě zapůsobily na Thajsko, Indonésii a jiné země oblasti, ale reakcí nebyla kapitulace před Washingtonem, ale upevnily pozici a zůstaly neutrální v rusko-ukrajinské válce. Podobně Jižní Afrika a další země globálního Jihu odolaly americkým nátlakům. Vzhledem k nedávným vojenským akcím Západu proti suverénním zemím jako Srbsko, Irák a Libye, není překvapující, že mnohé vlády nazírají na postoj Západu k Moskvě jako vrcholně pokrytecký. Americká admnistrativa a rozhodující členové sektoru zahraniční politiky nejeví sebemenší známky prohlédnutí a zmoudření. Místo toho arogance a nabobtnalý pocit z americké síly pokračují.