Ladikovy glosy: Kdo se nebouří, nic nedostane |

Sdílet článek:

LADISLAV VĚTVIČKA

16. srpen v dějinách:

V roce 980 se narodil Avicenna, neboli Ibn Síná, celým jménem Abú Alí al-Husajn ibn Abdulláh ibn Síná byl středověký turkický učenec, filozof, politik, básník, přírodovědec a lékař. Je považován za „otce moderní medicíny“ a za jednu z nejvýznamnějších postav arabské středověké filosofie: „Hvězda jest jednoduché kulovité těleso, jehož přirozené místo je sama sféra. Jeho úkolem je vydávat světlo. Nepodléhá ani vzniku, ani zániku a pohybuje se kolem středu, který leží mimo.“

Tuž, co k tomu říci… ne každému filozofovi lze rozuměti…
V roce 1717 porazil princ Evžen Savojský Turky v rozhodující bitvě u Bělehradu, čímž rozhodl válku proti Osmanské říši ve prospěch habsburské monarchie.

iDNES: Stát chce zlikvidovat vaping. Jenom jedna tabáková příchuť. Bez sladidel a pouze schváleného složení. V šedé krabičce bez obrázků. Tak mají podle návrhu vyhlášky ministerstva zdravotnictví od příštího roku vypadat náplně do elektronických cigaret.

Dobře vám tak, holoto. Volíte socialisty, máte socialismus. Uregulujte se třeba k smrti!

Libor Hřivnáč. Kandiduji do zastupitelstva Moravskoslezského kraje na koaliční kandidátce č.7, na jedenácté pozici.Usiluji o “Byty pro občany místo vojenské základny v Mošnově.” Výstavba vojenské základy v Mošnově u Ostravy má stát cca 2 miliardy Kč. Při odhadované ceně bytu 2,5 miliónu Kč to je 800 bytů pro naše občany v Moravskoslezském kraji. To je cca 66 čtyřpatrových nájemních domů s dvanácti byty. Jedno nové velké sídliště. Nebo v každém okrese našeho kraje 11 takových domů. Investice do bytů se vrátí ve formě DPH, daní a z přiměřeného nájmu. Investice do války se nevrátí nikdy. Jen generuje potřebu dalších a dalších zdrojů.

Jestli ty nejsi mírový štváč, synku. To se vrchnosti nebude líbit.

Vidlák: Česká televize neplní svoji funkci. Ano, konstatovala to už celá řada orgánů. Dvacet let tady Česká televize přispívá k tomu nejhoršímu, dvacet let se nám smějou do očí, dvacet let mají priviegia, která nemá nikdo jiný, ale když jim na to sáhnu, tak si zasloužím trestní oznámení, protože Kotrba nechce žít v anarchii a daně se platit musí. Akorát, všechny výběry daní jsou pod kontrolou Nejvyššího kontrolního úřadu. Kromě koncesionářského poplatku. Ten pod kontrolou není. Nakládání s těmito penězi je tak nějak tajné. Ano, Česká televize dělá špatnou práci, ano, dvacet let s tím nikdo nehnul… ani stát, ani soudy, ani Rada ČT, ani ředitel, ba ani Štěpán Kotrba, ale běda ti, Vidláku, kdyby ses o to pokusil z jiné strany. Pěkně budete dál podávat stížnosti, vy svině… a Rada je bude zamítat… Kotrba vám dává návod, jak se taková stížnost správně píše… sice to dvacet let k ničemu nebylo a Česká televize pracuje stále hůř, ale nějaký Vidlák nám do toho rýpat nebude. Stížnosti nefungují, chce to víc stížností! Mimochodem… přesně stejně se chovali obrozenci v roce 1848… strašně je štvalo, že jejich mírný odpor v mezích zákona jim znevážili studenti ozbrojeným násilím a dělali všechno pro to, aby osvědčili císařpánovi loajalitu. Maďaři si zatím vydupali první krůčky k Rakousku – Uhersku. Češi jako obvykle nedostali nic. Nebouřili se totiž. Dělali mírný odpor v mezích zákona. Dělali to tak za Rakouska i za Třetí říše… ozbrojený odpor se dělal z ciziny. Doma byl marginální. Odmítám hrát tuto hru. Dva roky říkám na každém setkání s občany, že kdo se nebouří, ten nic nedostane. A bouřit se, to znamená, nechovat se podle zákona. To znamená překračovat zákony, které stojí za starou belu, které nefungují a které nevedou k lepší společnosti. A zákon o ČT a především o poplatcích je přesně takový druh zákona. Kdyby se všichni chovali podle Kotrby, tak ve Francii vládnou Kapetovci, v Rusku Romanovci a naším hlavním městem je Vídeň. https://nekrm-hydru.cz/

První zprávy: Zneužití dolaru Spojenými státy americkými se obrací proti nim samotným, protože BRICS a širší rozvojový svět urychlují odklon od obchodu a držby v dolarech. Ekonomické a finanční sankce často přinášejí opačný efekt. Nejvýraznějším příkladem je zneužití dolaru proti Rusku. Tento krok vyvolal globální hnutí směřující k de-dolarizaci, což je pravý opak strategického záměru původního opatření. Tento historický omyl však nezabránil americkému senátorovi Marcovi Rubiovi z Floridy v předložení návrhu zákona, který má trestat země, které se odklánějí od dolaru. Návrh zákona usiluje o zákaz finančních institucí, které napomáhají de-dolarizaci, od přístupu k globálnímu dolarovému systému. Rubioův návrh, hrozivě nazvaný Zákon o prevenci a zmírňování obcházení sankcí, by vyžadoval, aby američtí prezidenti uvalili sankce na finanční instituce využívající čínský platební systém CIPS, ruskou finanční zprávu SPFS a další alternativy k dolarocentrickému systému SWIFT, píše server asiatimes.com.

Článek ovšem stojí za přečtení celý…

Michal&Petr: Zelenskyj oznámil obsazení ruského městečka Sudža ukrajinskou brannou mocí a jeho propagandisté začali ihned jako na povel oslavovat velké vítězství – dobytí města o 15 000 ruských obyvatelích. Že městečko Sudža v lednu letošního roku obývalo pouhých 4941 obyvatel ukrajinské propagandisty očividně nezajímalo. (Zdroj počtu obyvatel Sudža si můžete stáhnout ze stráněk ruského statistického úřadu. Údaj najdete na druhém listě souboru pod položkou 12979. Celý soubor je v ruštině a zahrnuje počty obyvatel všech ruských měst a obcí k 1. lednu letošního roku. Ze souboru vyplývá, že v celém okrese Sudža, ve všech jeho vesnicích i městečkách žilo na přelomu letošního roku 19 395 Rusů.) Město Sudža se podle všeho opravdu ocitlo v ukrajinských rukou, protože ho včera navštívila italská reportérka, a kyjevský vůdce oznámil, že do něj hodlá vyslat svého Gauleitra, aby ho jménem Ukrajiny spravoval. Italské video je velmi poučné a pochopíte, co se při výpadu na Kursk vlastně odehrálo. V čase od 00.35 do 00.39 si povšimněte malého ruského polního bunkru z několika překrytých klád se střílnou – a pochopíte, že ruská armáda neměla před Sudžou takřka žádná významná obranná postavení. Přesto, jak video ukazuje, shořelo před tímto mini-bunkrem několik ukrajinských obrněných vozidel, a reportérka musela obraz rozmazat, aby západní občané nebyli šokováni cenou, kterou Ukrajinci zaplatili, za proražení tohoto směšného opevnění. Při následující cestě do Sudži si všimněte krásných asfaltových cest i domů podél nich. Nikde žádné známky bojů. Na celé trase od hraničního bunkru do Sudži nebyla žádná minová pole, žádné zátarasy, a dokonce ani blockposty na křižovatkách. V samotném městě jsou patrná rozstřílená civilní auta, do kterých občané nakládali nejcennější majetek, a to se jim stalo osudným, protože už nestihli před Ukrajinci prchnout. Z videa je patrné, že jakmile se ukrajinské armádní auto s italskou reportérkou přiblíží k rozstříleným ruským civilním autům, reportáž končí, nebo se kamera odkloní.

OH: Maďaři zabodovali na Olympijských hrách v Paříži, jsou nejúspěšnější zemí EU z hlediska poměru získaných medailí k velikosti ekonomiky a počtu obyvatelstva. „Ze zemí EU získali v Paříži nejvíce medailí po přepočtu na velikost ekonomiky Maďaři a Chorvaté a po přepočtu na velikost populace Maďaři a Nizozemci. Maďaři tedy v EU nemají konkurenci v tom, v jak málo lidech a za jak málo peněz získali tolik medailí,” poukázal na zajímavý fakt český ekonom Lukáš Kovanda. Za zmínku také stojí to, že Maďarsko se umístilo na pátém místě mezi unijními zeměmi, co se týče počtu získaného zlata (6) a také celkového počtu medailí (19). Více medailí než Maďarsko získaly jenom takové velké země jako Francie, Německo, Itálie a Nizozemsko. Naopak Česká republika předvedla nejhorší výkon na Olympiádě ve své samostatné historii. Získala pouze tři zlaté a dvě bronzové medaile.

Zvědavec: Bez ohledu na to, jak moc se snažíme zamlčet zjevné skutečnosti, jsou tu pro všechny: za pětasedmdesát let Čína dosáhla toho, co se žádné jiné zemi nepodařilo za dvě století. Přišla s bezprecedentními řešeními, s úspěchy i neúspěchy. Dnes tato odysea pokračuje, opět s řadou nejistot. Pohled zpět však ukazuje nesmírnou délku ujeté cesty, hloubku nahromaděných transformací a rozsah dosaženého pokroku. Čínskou lidovou republiku vyhlásil Mao Ce-tung 1. října 1949. Při oslavách tohoto výročí si Číňané dobře uvědomují, čím se jejich země stala. Vědí však také, v jakém stavu byla v roce 1949. Byla zdevastovaná desetiletími občanské války a zahraniční invaze, byla polem ruin. Země byla bezprecedentně chudá, tvořila jen nepatrný zlomek světové ekonomiky, zatímco v roce 1820 to byla třetina. Úpadek dynastie Čching a vpád dravých mocností tuto prosperitu zničily. Se „stoletím ponížení“ čekal Čínu dlouhý sestup do pekel. Země byla okupována, drancována a ruinována. Do roku 1949 byla jen stínem svého dřívějšího já. Válkou zničená infrastruktura byla v troskách. Zemědělství nebylo schopno uživit obyvatelstvo a trpělo velkým nedostatkem vybavení, hnojiv a osiva. V roce 1949 byla Čína zemí ohromující chudoby. Čínské obyvatelstvo, složené převážně z chudých rolníků, mělo nejnižší životní úroveň na světě, nižší než bývalá britská Indie a subsaharská Afrika. V této zemi, kde existence visí na vlásku, je průměrná délka života 36 let. Navzdory bohatství tisíce let staré civilizace je 85 % čínské populace negramotné. Tato bída není v žádném případě nevyhnutelná: je výsledkem bezostyšného vykořisťování a projevem polofeudálních společenských vztahů. Naštěstí tato nespravedlivá společnost nebyla stvořena na dlouhou dobu. Rolníci, unavení živořením v bídě a špíně, nakonec svrhli starý společenský řád tím, že se postavili na stranu Mao Ce-tunga a komunistické strany. Tato rolnická revoluce byla bezprecedentní událostí, která přiklonila čtvrtinu lidstva na stranu socialismu. Osvobozená a Maem sjednocená Čína se vydala na úzkou cestu rozvoje zaostalé země. Nepředstavitelně chudá, izolovaná a bez zdrojů zkoumala neznámé cesty.

O pětasedmdesát let později představuje čínská ekonomika 20 % světového HDP v paritě kupní síly a v roce 2014 předstihla ekonomiku USA. V roce 2023 bude čínský HDP (v paritě kupní síly) činit 142 % HDP Spojených států. Čína vyrábí 50 % světové oceli. Její průmysl je dvakrát větší než průmysl Spojených států a čtyřikrát větší než průmysl Japonska. Je předním světovým vývozcem. Je hlavním obchodním partnerem 130 zemí a v posledních deseti letech se podílela 30 % na celosvětovém růstu. Tento rychlý hospodářský rozvoj výrazně zlepšil materiální životní podmínky čínského lidu. Čínská střední třída, čítající 400 milionů lidí, je nejpočetnější na světě. V roce 2019 se 140 milionů Číňanů vydalo na dovolenou do zahraničí: přerušená zdravotní krize tuto chuť cestovat ještě oživí. Průměrná délka života se za Maa zvýšila z 36 na 64 let (v letech 1950-1975) a nyní činí 78,2 roku (ve srovnání se 76,1 roku ve Spojených státech a 67 let v Indii). Kojenecká úmrtnost je 5,2 ‰ ve srovnání s 30 ‰ v Indii a 5,4 ‰ ve Spojených státech. Byla vymýcena negramotnost. Míra školní docházky je 100 % na základních školách a 97 % na středních školách. Na závěr mezinárodního srovnávacího průzkumu vzdělávacích systémů za rok 2018 udělila Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj první místo Čínské lidové republice. Čínský politický systém není o nic více prost rozporů než systém západní. Vydrží ještě dlouho? To nikdo neví, ale jeho odolnost vůči změnám v posledních pětasedmdesáti letech hovoří v jeho prospěch. Lidé ze Západu, kteří se domnívají, že demokracie je založena na volebním klání, čínské politice nerozumějí. To je nepochybně způsobeno rozdílností dvou kultur, které nesdílejí stejný symbolický vesmír. Možná je to také proto, že lidé ze Západu jsou slepí vůči realitě jejich systému: nevidí, že v jejich zemi je prezident jmenován bankami, zatímco v Číně banky poslouchají prezidenta.

Jan Zábrana (1981): Vždycky znova a do nepříčetnosti mě nasere, když si uvědomím, že o mém osudu, o posranosti celého života rozhodli ti idioti, kteří v roce 1946 volili komunistickou partaj. Dobrovolně, ve svobodných, skutečně svobodných volbách! Jednačtyřicet procent voličů tehdy hlasovalo a odhlasovalo otroctví v ruském područí na kolik generací dopředu. Pak už se nikdy nic nedalo spravit, pak už žádné svobodné volby nebyly. Pak už byly jen kriminály, procesy, popravené ženské a znova kriminály, pak už byla jen ta obrovská lavina asiatské lži, to smrtící sevření asijského hnoje. Ať mi nikdo nevykládá, že tohle ti tehdejší voliči nemohli tušit! Koneckonců za neinformovanost se platí (a oni informovaní být mohli, moskevské procesy, Katyn, pakt s Hitlerem a všechno další mohlo otevřít oči každému, kdo byl ochoten vidět a nedat se zblbit propagandou a už tehdy viktoriánským radikalismem), jenže oni za svou neinformovanost či pitomost nechali zaplatit druhé – několik generací dopředu odsoudili k placení za svou blbost. Člověk by měl vidět věci tak, jak jsou, ve vší krutosti a nezalepené chlácholivými flastry výmluv, pozdních vytáček a polopravd. Ti lidé, kteří je tehdy, v roce 1946, volili, by měli do smrti chodit s hvězdou (ale červenou a pěticípou) s nápisem: „Já za tohle všecko můžu! Já jsem dobrovolně hlasoval pro doživotní otroctví pod sovětským režimem.“ A ti, kdož volili tehdejší sociální demokraty, ti už nemají ani výmluvu toho lpění na předpotopním, zastydlém radikalismu – to už byli jen a jen hlupáci, kteří si mysleli, že volit sociální demokraty v roce 1946 bude stejně bezkonsekventní jako v roce 1935. Tyhle hloupé Jonáše leviatan samozřejmě sežral první. Ale oni nad propastí hrozícího půlstoletí nebo století v nesvobodě si neodpustili volbičku s výhradou: my sice nejsme komunisti, ale taky nemáme nic společného s protikomunistickými, „reakčními“ stranami. My jsme sociální demokraté. (Majerovci ovšem byli předem destinováni k porážce, ale i oni sehráli neblahou roli už tím, že se v situaci hrozící katastrofou rozhodli pro „výhradovou“ enklávu v prohnilé straně, místo aby šli zásadně proti komunistům.) Definitivní porážce demokracie pak nahrála právě celá (celá odvedená jak stádo ovcí) sociální demokracie, ve spojenectví s níž získali komunisti většinu (myslím něco přes 50 procent) a mohli přistoupit – vybaveni potřebnými ministerstvy a poslanci – k naplánování machtergreifungu zvaného Únor 1948. Sovětská intervence ve prospěch komunistické menšiny by byla tehdy nemyslitelná, byla to léta, kdy Stalin ještě neměl atomovou bombu, jenomže idioti s volebním právem se v roce 1946 postarali o to, aby v Československu byla komunistická (+ sociálně demokratická) většina. Pak už bylo možné všechno. Pak už všechno jelo jako po másle. A tak to budu opakovat znova a znova: kdo za tenhle srab trvající už třetinu století může? Ti, kdo v roce 1946 v Československu hlasovali pro komunistickou partaj. Ti a nikdo jiný. Jakékoli vymlouvání a zamezování téhle krutě jednoduché skutečnosti znamená úhybné myšlení, lhaní si do kapsy, lež lidí se zkorumpovanou mentalitou, kteří i po víc než třicetiletém válení v rudé žumpě si pořád budou hledat nějaké vytáčky, že „ono by to bylo bejvalo dopadlo blbě, i kdybysme…“ Hovno! Vy a nikdo jiný jste jim pomohli k moci! Vy a nikdo jiný! Voliči kandidátky číslo 1 z roku 1946.