Liberální detail |

Sdílet článek:

Moderní anglosaské liberální ideologie ovlivňují dobu, v Evropě se doplňují s pouze zdánlivě antagonistickým islámem, vzájemně jsou si komplementární a potřebují se, pokud např. liberální ideologie devastují rodinu, islám její roli akcentuje a nahradí demografický výpadek liberalismu, liberalismem vybuzený radikální feminismus, islám rychle umravní. V dějinném proudu islám zvítězí, má oporu v tisícileté historii, velkým spojencem islámu na evropské půdě je gradující liberální aberace, která pomalu likviduje vitalitu evropské populace. Zvrátit evropskounijní symbiózu liberalismu a islámu může v Evropě jen politické vítězství stran s programem národní suverenity a renezance přirozených hodnot.

Nejperverznějším aspektem západního moderního liberalismu je rozklad rodiny, liberalismus si velmi rychle osvojil levičácké teorie sexuálního osvobození, které formují už několik generací. Rodinný život, kultivování morálky v dětech, zodpovědnost před předky a potomky se dnes jeví jako absurdní a zdržující od příjemných aspektů života. Anglosaské liberální teorie nevedou pouze k civilizačnímu kolapsu společnosti, eminentnější nebezpečí spočívá v rozkladu lidské integrity samotné. Moderní liberální stát vytváří pomocí mediálního bičování prázdnou iluzi o jakési humanitě, na níž všichni participujeme, ve skutečnosti znamená tato humanita být pasívním účastníkem celosvětové ohlupovací politicko-mediální televizní sítě. Celý svět hořekuje na třiceti dětmi, které zabilo izraelské bombardování Gazy, na a co? Lepší by bylo zabít třicet starých? Televizní humanita, kterou nastoluje moderní liberální ideologie je fluidní, kromě emoční vlny nemá žádnou oporu.

Stát a rodina tvoří přirozenou jednotu, kdo chce zničit stát, nejdřív zničí rodinu a naopak. Liberální ideologové často dovozují, že regulativní podpora rodiny, jako je např. vazba důchodu na počet dětí, je proti ústavním principům atd., protiřečí to liberální interpretaci ústavy. Uchování státu a rodiny jsou nejprioritnější záležitostí, pokud toto nevyplývá z ústavy, tak je nesmyslně napsaná. Stát zachovává jistou neutralitu, ale opírá se o mravní normy, které když už nemohou mít oporu v bohu, ji mají v přirozeném běhu věcí a v instinktu člověka. Základní věci, které se i v socialistickém režimu chápaly jako samozřejmé, přestaly být v liberální aberaci samozřejmými, podle velkého amerického sociologa Philipa Rieffa, v USA a v západní Evropě došlo k větší kulturní deformaci než v SSSR, západ ztratil svůj kulturní kód.

V podcastu v americkém Law and Liberty profesor politické vědy na Boise State university Scott Yenor o krizi liberální rodiny. Před 40, 50 lety se snažili právníci v rozvodovém řízení dokázat, že zastupovaná strana nemá vinu a důvod k rozvodu neexistuje. Během času se změnilo nazírání soudů na uchování manželství a v důsledku toho i rétoriky advokátů, manželství se začalo chápat jako něco opresívního. Podle profesorova názoru, teze „manželství je opresívní“ je důsledek liberální ideologie. Pod liberálním tlakem se změnilo nahlížení soudů na manželství a na druhé straně změna náhledu soudů akcelerovala negativní pohled na manželství. V tomto schematu zákon formuje vědomí, kulturu a naše názory i v jiných oblastech než je manželství. Valící se revoluce, tak nazývá Scott Yenor tento proces. Radikální feminismus a sexuální osvobození si stanovily sebe za společenský cíl. Feminismus jde mimo pohlaví, tudíž podoba života není určena tím, zda-li je člověk muž nebo žena. Sexuální osvobození chce eliminovat represi, naše sexuální přání nesmí mít společenské ani emoční bariéry. Tyto liberální ideologie likvidují důležité stránky lidské přirozenosti, jejich aspirace jsou nekonečné. Rodina utrpí kolaterální poškození na cestě realizace těchto ideologických cílů. Rodinný život je jasně podmíněn sexuálním ovládáním.

Profesor Yenor říká, že zničenou rodinu zažívá téměř polovina populace. Feminismus učí ženy, že kariérní životní orientace je ta hlavní, to stigmatizuje ženy, které chtějí být matkami. Čím větší procento žen se rozhodne pro kariéru, tím méně jich vstupuje do manželství. Odhaduje se, že v mladé americké generaci pod 40 let, 40% nikdy nevstoupí do manželství, feminismus to považuje za velký úspěch, protože lidé mají prioritnější životní aspekty než být matkou nebo otcem. Podle profesora americká vláda má na tom velký podíl. Vláda ovlivňuje školní orientaci a profesní nasměrování mladého člověka, před šedesáti lety se ve školství vycházelo z rozdílu pohlaví a zohledňovaly se různé životní role. Negativní roli sehrávají antidiskriminační zákony, např. některé obory na univerzitách se naplňují jen proto, aby se zvedlo zastoupení žen. Technické obory mají strategii zvednout podíl žen na 30%, až se to podaří, na 35% atd. až k úplnému vyrovnání. Negativní stránka feminismu je ještě hlubší podstaty, podařilo se deformovat myšlení velké většiny mladých lidí. Kdekoliv se objeví disproporce pohlaví, lidé to chápou jako hlavní problém. 25% mladých mužů v prvním pracovním období svého života nepracuje, v období „Great Depression“ bylo procento menší. Společnost nepředpokládá, že by muži zaopatřovali rodinu, pokud se mužům nepředestře tato ambice, nedá se cíl jejich obětování, stanou se neužitečnými lidmi. V nekonečném běhu historie lidé aspirovali na to mít rodinu, vychovávat děti a být za to zodpovědní. Pokud se destruuje tato touha, čím se to nahradí? Jak mohou lidé chápat fakt, že jejich touha po obětování se pro něco vnějšího, není vyslyšena. Nejhorším zločinem feminismu je stigmatizovaná idea o výrazu nejhlubší mužské lásky, která se dnes chápe jako tyranie!