Loutkový sněm hnutí ANO

• Byly to nervy, ale nakonec můžeme s ulehčením napsat: Majitel hnutí ANO byl v souladu s vnitropodnikovou směrnicí kádrového oddělení Agrofertu naše značka vaše značka StB-25/085 zvolen majitelem hnutí i na další dotační období. Gratulujeme. Prý už opravdu, ale opravdu naposledy.

„Pro mě je to naposledy, co kandiduji na předsedu. Musíte si v roce 2024 zvolit nového předsedu, který se stane novou tváří a povede naše hnutí do parlamentních voleb v roce 2025.“
(Andrej Babiš na sněmu ANO, Novinky.cz, 12. února)

Není tedy od věci si připomenout všechna Babišova naposledy.

„Čtyři roky. Já v politice nechci být déle, už jsem jí obětoval šest let svého života.”
(v říjnu 2017 před sněmovními volbami)

„Je to poslední příležitost mě volit. Kandiduju naposledy. Poslední šance volit Babiše.”
(červenec 2021 před sněmovními volbami)

Jsou i jiné dodržené sliby…

„Šel jsem do politiky jako manažer, takže neumím tolik mluvit. Kdybychom měli skončit v opozici, z politiky bych odešel.”
(4. října 2021 před sněmovními volbami, po nichž skončil v opozici)

A perlička na závěr:

„Rozhodně ale nikdy nebudu kandidovat na prezidenta, protože náplň práce tohoto úřadu mě nemotivuje.”
(v listopadu 2014)

Tak uvidíme v září.

• Ano, volba prezidenta se skutečně blíží a bude nám po celý zbývající rok ozvláštňovat tu krásnou dobu, kterou společně musíme trpět. Už se rojí různí kandidáti, ať už přímo na prezidenta, nebo zatím jen na kandidáta. Což v praxi znamená, že si ještě budou muset buď oběhnout poslance a senátory, nebo se pro 50 tisíc podpisů vydat někam na náměstí. Ta vidina napsat si slovo prezident na vizitku je ovšem tak lákavá, že vedle kandidátů a kandidátů na kandidáty tady máme i speciální kategorii možných kandidátů a zvažujících kandidátů, což je takový kandidát „hezky mě poproste a já ještě uvidím“.

• Mezi kandidáty na kandidáty najdeme i stalinistu Josefa Skálu, kterého do boje o 50 tisíc podpisů na náměstích vysílá KSČM. Pro novou šéfku strany Kateřinu Konečnou je to vítaná příležitost, jak se svého soka ze souboje o předsednictví zbavit, zabavit ho, a ještě vypadat jako ta, kdo mu dává podporu. Je to situace win-win-win, ačkoli celkový výsledek bude spíš loose-loose situation.

My jako různí novináři a samozvaní komentátoři všehomíra samozřejmě Josefa Skálu nálepkovat nebudeme, abychom si nepřivodili nálepku primitivních antikomunistů a antistalinistů. Necháme soudruha, aby se onálepkoval sám.

„Internacionální pomoc SSSR a ostatních socialistických zemí v srpnu 1968 jsem přivítal s nadšením a ulehčením. Sovětská vojska jsem uvítal 21. srpna na úsvitu na ruzyňském letišti. (…) Snažil jsem se pomáhat sovětským vojákům i ve zdánlivě bezvýznamných věcech jejich každodenního života u nás.“
(ze Skálova životopisu ve svazku ideového spolupracovníka StB, Aktuálně.cz, červen 2016)

To už nám tedy upřímně jako lepší volba přijde jakýkoli miliardář nebo tunelář.

• Abychom nezapomněli: Kdesi v Číně probíhá zimní olympiáda, což je jako vždy událost, během níž Kreml plánuje anexi různých území a na níž ruští sportovci kvůli dopingu soutěží pod vlajkou neexistujících států, aby byli vzápětí z dopingu usvědčeni. Letos je situace ještě vyšperkovaná všudypřítomným šmírováním čínského komunistického režimu a zákazy vyjadřovat se kriticky k porušování lidských práv a koncentračním táborům. Šéf českých olympioniků Jiří Kejval to ovšem tak dramaticky nevidí.

„Tady na olympijské půdě jsou sportovci v bezpečí a mohou si říkat, co chtějí. (…) Těch zemí, kde se porušují lidská práva, to není jen Čína, těch je celá řada.“
(předseda ČOV Jiří Kejval v rozhovoru pro ČT, 4. února)

Tak krásná ukázka whataboutismu se vidí málokdy, všechna čest. Ještě bychom dodali, že v Americe zase bijou černochy.

Klidnou mysl.