Miloš Zeman se 25. listopadu „nechal“ propustit z Ústřední vojenské nemocnice (ÚVN) do „domácího léčení“. Stalo se tak přes výslovné doporučení jeho ošetřujících lékařů, aby zůstal v péči nemocniční a s dovětkem, že není schopen plně vykonávat svoji dočasnou funkci. Pro pořádek dodávám, že v ÚVN pobýval od 10. října, kdy byl hospitalizován ve stavu ohrožení života. Na úvod je třeba říct, že u jeho předpokládané diagnózy není znakem uzdravení pouhé zamávání z nemocničního lůžka nebo krátký monolog pacienta. Ing. Zeman byl vždy zvláštní, takže takto se nedá poznat, zda hranice pouhé zvláštnosti již byla překonána. Na to je potřeba řádné vyšetření zkušeného lékaře spočívající mimo jiné v kladení otázek pacientovi, které testují jeho orientaci v čase, prostoru a událostech.
Otázkou je, proč došlo k jeho přesunu do Lán z dosahu kontroly oficiálních lékařů. Důvodem je zřejmě obava hradního pozadí, aby se na veřejnost nedostaly informace o jeho skutečném zdravotním, resp. duševním stavu. To by mohlo vést k závěru, že není schopen vykonávat svoji funkci a potom by aktivace článku 66 Ústavy byla nasnadě. Takto bude ing. Zeman plně k dispozici hradnímu pozadí, stačí jej jen udržovat v izolaci a při životě. Jak je na tom, nebude hrát roli.
Druhou otázkou je, proč tuto privatizaci funkce prezidenta mají platit daňoví poplatníci. Je to celé podivné. Péče o ing. Zemana v Lánech je považována za zdravotní ošetřování hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Proč? Zřejmě kvůli tomu, aby vše šlo naúčtovat státu. Kdyby se jednalo o sociální péči, tak by to nebylo tak snadné. No a pokud by část péče pojišťovna nekryla, existuje oficiální smlouva mezi Kanceláří prezidenta s firmou o úhradě nákladů nad rámec veřejného pojištění. A Kancelář prezidenta platí kdo? No přece občané.
Zásadní problém spočívá v tom, z jakého titulu ing. Zeman čerpá péči ze solidárního systému nebo z veřejných peněz. A má vůbec na něco takového nárok? Zkusme potlačit první nutkání označit tyto otázky za pouhou závist. Kde je nějaký právní titul? Pokud není, nejsme přece ve střední Asii, kde má kamarila prezidenta volně k dispozici všechny prostředky státu (přesněji občanů). Žádný jiný důchodce v Česku bezplatnou péči tří lidi 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, k dispozici nemá.
Existuje důležitý precedens, proč hloubat i nad zdánlivě jasnými věcmi. Komunisté měli v letech 1948 až 1989 k dispozici vlastní ozbrojený sbor s názvem Lidové milice. Desítky let pochodovali břichatí funkcionáři po ulicích se samopaly, televize ukazovala jejich cvičení v poli. V srpnu roku 1969 na 27 000 jejich příslušníků zasahovalo proti demonstracím k výročí okupace Sovětským svazem. V Praze milicionáři stříleli z nákladního automobilu do davu, přičemž zahynuli dva lidé. No a po roce 1989 se zjistilo, že pro jejich vznik a ozbrojování neexistoval až do roku 1974 právní podklad a s držením některých druhů zbraní to bylo ještě „vachrlatější“. Po listopadu bylo dokonce vedeno trestní stíhání za nedovolené ozbrojování.
Že starost o prezidenta je zvyklostí? Když budeme parafrázovat slova jednoho mudrlanta jménem Miloš Zeman….pojem zvyklosti je naprosto idiotský, protože kdyby to byly opravdu zvyklosti, tak by nějakým způsobem byly zakotveny. Proto se ptám kde a jak jsou zakotveny?
Orgány činné v trestním řízení totiž mohou zjistit, že něco, co bylo považováno za samozřejmé, protože jde o zvyklosti, je něco, co nemá vůbec žádnou oporu v právu a jedná se zneužití veřejných prostředků.
Be the first to comment