Mají všichni Palestinci pro svět stejnou cenu?

Členové nevládních organizací, novináři a „bojovníci za mír“ vynakládají značné úsilí a finanční prostředky na monitorování lidských práv tzv. Palestinců v Judeji a Samaří a v Gaze. Na první pohled se může zdát, že jsou palestinští Arabové předmětem zájmu a obdivu celého světa. Ale je tomu skutečně tak? Při bližším pohledu zjistíme, že ne na všech Palestincích levicovým progresivistům stejně záleží.

Podívejme se nejprve do Íránem podporované Sýrie, kde Asadova vojska povraždila přes 4000 Palestinců. Další tisíce z nich jsou zadržovány a mučeny v tamějších věznicích, či „zmizely“. Lidská a občanská práva palestinských obyvatel porušují i další muslimské země, včetně Libanonu, Egypta, Iráku.

Ovšem také vládnoucí režim Palestinské samosprávy (PA) v Judeji a Samaří dopadá tvrdě na životy palestinských Arabů. PA je proslulá nedostatkem demokracie, katastrofálním záznamem v oblasti lidských práv, desítky let trvající zničující korupcí a špatnou správou věcí veřejných, které připravují běžné rodiny o zajišťování základních životních potřeb, plýtváním cennými zdroji na placení odměn palestinským teroristů, brutálním potírání veškeré opozice, mučením a vražděním všech odpůrců vlády Palestinské samosprávy. Avšak fakta o týrání palestinských disidentů ze strany vrchních činitelů PA se do médií nedostanou a netěší se zájmu politiků, reportérů, OSN, církevních hodnostářů a nevládních organizací. Poselství je jasné, když nejsou za ústrky a obtěžování Palestinců či jakákoliv jiná pochybení zodpovědní Izraelci, nejedná se o zajímavé téma pro světový tisk. Za příklady do očí bijícího dvojího metru ohledně přístupu k lidským právům Palestinců uvedu rozdílný postoj mezinárodního společenství k osudu Nizara Banata a Shireen Abu Akleh.

První případ: Nizar Banat byl významný palestinský lidskoprávní aktivista z Hebronu v Judeji a Samaří. V červnu 2021 ho příslušníci palestinských bezpečnostních složek zatkli a nedlouho poté ubili k smrti kvůli jeho kritice korupce uvnitř Palestinské samosprávy (PA).

Druhý případ: Shireen Abu Akleh byla americká žurnalistka palestinského původu, která pracovala pro televizní síť Al-Džazíra vlastněnou Katarem. V květnu 2022 Abu Akleh zahynula během nastalé přestřelky mezi izraelskou armádou a teroristy z Palestinského islámského džihádu v Jeninu.

Přestože od brutální vraždy Banata uplynul již více než rok, významná mainstreamová média na Západě se o jeho případ nezajímají.

Ani protesty, které vypukly v Ramalláhu v reakci na zavraždění obhájce lidských práv, nevzbudily velkou pozornost mezinárodního společenství a sdělovacích prostředků. A to i přesto, že palestinská policie použila nepřiměřenou sílu k rozehnání protestujících, z nichž mnozí byli zbiti a několik dní zadržováni.

V případě Abu Akleh naopak velké mediální organizace a noviny, včetně The New York Times, CNN, The Washington Post a Associated Press, provedly vlastní „vyšetřování“ její tragické smrti, aby dospěly k nepodloženému závěru, že byla pravděpodobně usmrcena izraelskou střelbou.

Úmrtí Abu Akleh se dostalo do zájmu mediálního mainstreamu a věnovala se mu téměř bezprecedentní pozornost. Je to proto, že byla americkou občankou? To je nepravděpodobné. Rozhodně nebyla první americkou novinářkou, která zemřela při výkonu svého povolání v průběhu letošního roku.

Vzpomíná si ještě někdo na Brenta Renauda, oceňovaného amerického reportéra, který byl v březnu 2022 usmrcen ruskými silami v ukrajinském Irpinu?

Proč CNN, The New York Times a další mediální korporace nevyslaly na Ukrajinu tým expertů a investigativních novinářů, aby objasnili příčinu Renaudova tragického skonu? Ze stejného důvodu, kvůli čemu nevyšetřily vraždu Banata, protože z ní nebylo možné osočit Izrael.

Banat umřel na následky krutého mučení ze strany příslušníků bezpečnosti Palestinské samosprávy. Renauda zastřelili ruští vojáci. Na druhé straně Abu Akleh byla zabita při vojenské operaci izraelské armády proti bojovníkům z Palestinského islámského džihádu, což znamená, že se naskýtá příležitost pro všechny antisemity ukázat zvednutým prstem na Izrael.

To je přesně to, co protiizraelští propagandisté dělají od smrti publicistky Al-Džazíry: překrucují fakta, a snaží se obvinit Stát Izrael, přestože je vysoce pravděpodobné, že ji mohla zasáhnout i kulka vypálená palestinským ozbrojencem.

Většina zahraničních publicistů, kteří se zabývají izraelsko-palestinským konfliktem, si je plně vědoma toho, že aktivista za lidská práva Banat byl zlikvidován palestinskými policisty, zřejmě na pokyn vysokých představitelů Palestinské samosprávy.

Kolik z těchto žurnalistů napsalo články nebo reportáže, v nichž tuto vraždu odsoudili a vyzvali k tomu, aby Palestinská samospráva nesla za tento zločin plnou a přímou odpovědnost? Velmi málo.

Z jakého důvodu? Protože jeho nešťastný příběh postrádá protiizraelský úhel pohledu. Za Banatův nemilosrdný únos a umučení nelze osočit Izrael.

Americká administrativa se rovněž dopustila dvojího metru v případě Banata a Abu Akleh.

Za prvé, Banatova kauza nebyla na pořadu jednání mezi americkým prezidentem Joem Bidenem a prezidentem Palestinské samosprávy Mahmúdem Abbasem během jejich setkání v Betlémě 15. července 2022.

Za druhé, americký ministr zahraničí Antony Blinken pozval rodinu Abu Akleh na setkání do Washingtonu. Banatovi blízcí naproti tomu nikdy nebyli do Washingtonu na takovou audienci pozváni.

Zatímco Bidenova administrativa a další země vyvíjejí tlak na Izrael, aby zahájil úplné a důkladné vyšetřování úmrtí Abu Akleh, k čemuž záhy došlo, PA byla v případě Banátovy násilné smrti zjevně zproštěna veškeré zodpovědnosti.

Nikdo nepožadoval od vedoucích palestinských předáků vysvětlení, proč pustili na svobodu 14 důstojníků obviněných palestinským „vojenským soudem“ z účasti na únosu a zavraždění Banata.

Palestinská samospráva tvrdí, že obvinění byli propuštěni na kauci kvůli šíření koronaviru ve věznicích. Pokud by to byla pravda, proč PA nepustila na svobodu všechny vězně, kteří jsou drženi v jejích věznicích?

Ředitel kanceláře Nezávislé komise pro lidská práva v jižní Judeji Faríd al-Atrash na své stránce na Facebooku napsal, že propuštění zodpovědných policistů ze zabití Nizára Banata bez právního důvodu před prvním výročím jeho násilné smrti znamená, že spravedlnost na palestinských území pravděpodobně zemřela. Al-Atrash pokračoval a prohlásil, že se jedná o porušení zákona:

„Bohužel nemohu mluvit více, protože se necítím bezpečně a obránci lidských práv nejsou chráněni. Nizar Banat říkával, že se také necítí bezpečně a že je pronásledován. Na jeho ženu a děti se střílelo a nikdo nebyl zatčen. Nebyli jsme schopni ho ochránit.“.

V samostatném prohlášení Palestinská nezávislá komise pro lidská práva (PICHR) odhalila, že rozhodnutí o osvobození obviněných policistů vydal vojenský prokurátor Palestinské samosprávy. Podle rozhodnutí došlo k propuštění kvůli zdravotním potížím vyplývajícím z šíření koronaviru.

„Vyzýváme palestinské soudní orgány, aby urychlily soudní řízení s obviněnými a zajistily spravedlnost pro Nizara Banata a jeho rodinu a přátele,“ uvádí se v prohlášení PICHR. „Přestože od tragického úmrtí aktivisty Banata uplynul již rok, [palestinský] vojenský soud dosud nevydal rozhodnutí v tomto případu, který vyžaduje především seriózní snahu o rychlou spravedlnost.“

Na rozdíl od případu Abu Akleh se Bidenova administrativa nevyjádřila k omilostnění palestinských důstojníků vinných z usmrcení palestinského bojovníka za lidská práva.

Stejně tak mezinárodní mainstreamová média, jejichž zástupci se na Blízkém východě často označují za strážce lidských práv a svobody slova a domnívají se, že jejich úlohou jako „osvícených“ a „pokrokových reportétů“ je stát na straně slabších a poražených (v tomto případě Palestinců), se k tomu, že PA neuspořádala řádný soudní proces s policejními veliteli zodpovědnými za Banatovo utýrání, nijak nevyjádřila.

Západní publicisté se navíc nikdy neobtěžovali informovat o pobouření, které mezi Palestinci vyvolalo osvobození policistů. Je třeba poznamenat, že tito žurnalisté jsou ti samí, kteří v posledních několika týdnech napsali desítky článků o Abu Akleh, reportérce Al-Džazíry.

Když skupina Palestinců uspořádala v Ramalláhu protest proti umučení Banáta, tak ti samí novináři, kteří jsou příběhem žurnalistky Al-Džazíry tolik posedlí, se rozhodli odvrátit zrak.

Účastníci demonstrace provolávali hesla požadující spravedlnost pro Nizara a ukončení „bezpečnostních represí“ ze strany PA. O této protestní akci mezinárodní mediální mainstream neinformoval, protože byl namířen proti současné palestinské vládě pod vedením Mahmúda Abbáse, nikoli proti Izraeli.

Ghassan Banat, bratr zavražděného zastánce lidských práv, uvedl, že to byl Abbás, kdo vydal příkaz k udělení amnestie těmto policistům.

Neschopnost světa hnát vedoucí palestinské politiky k odpovědnosti za fyzickou likvidaci Nizara Banata a naproti tomu neustálé pranýřování Izraele za úmrtí Shireen Abu Akleh je dalším příkladem dvojího metru a protiizraelské zaujatosti Bidenovy administrativy a zbytku mezinárodního společenství a sdělovacích prostředků, které v rámci kampaně za delegitimizaci Izraele a démonizaci Židů nadále vyčleňují Izrael.

Tento přístup založený na protiizraelské předpojatosti nepřekvapí ty, kteří znají způsob, jakým mezinárodní společenství a média dlouhodobě interpretují izraelsko-palestinský konflikt – zničující konfrontaci, v níž jsou Izraelci zcela a donekonečna činěni odpovědnými za jakékoliv přečiny, zatímco Palestinci nejsou nikdy považováni za strůjce svého vlastního osudu.