Politici jsou ve své současné podpoře elektromobility tak úporní, že nejen zvýhodňují elektrická auta, ale také uměle zdražují provoz všeho ostatního, aniž by pro to existovala smysluplná náhrada. Co to asi může přinést?
O efektu motýlích křídel jste možná už slyšeli. A pokud ne, doporučujeme zhlédnout snímek s Ashtonem Kutcherem, který patří mezi nejlepší svého druhu. Ve skutečnosti i ve filmu jde o to, že na počátku velmi malý jev může vlivem okolností v konečném důsledku přerůst ve velké problémy. Právě s nimi lze počítat, pokud se politický tlak spojený s nucenou elektrifikací bude dále stupňovat a dále ignorovat jeho nevyhnutelné negativní ekonomické dopady.
Ty nejsou jen hudbou budoucnosti, ale i ryzí současností, jak dokládá Jan-Hendrik Linnenkamp. Ten je hlavou již čtvrté generace stojící v čele rodinné speditérské firmy nesoucí jeho příjmení. Jako takový zaměstnává 50 zaměstnanců a 11 stážistů, kteří rozváží zboží po Německu v 25 kamionech. Loni firma dosáhla obratu 5,2 milionu Eur (cca 133 milionů korun) a pandemie koronaviru se jí prakticky nedotkla, letos pak Linnenkamp očekává ještě vyšší tržby.
I přesto tvář šéfa spediční firmy nezdobí úsměv. Stojí za tím nová emisní daň, která byla letos v lednu v Německu zavedena kvůli financování dotací na elektrická auta. V jejím důsledku motorová nafta podražila o 8 centů za litr, v přepočtu asi dvě koruny. To je dost už nominálně a teď si tuto sumu vynásobte spotřebou oněch 25 kamionů permanentně korzujících Německem. To už je pořádná částka, kterou sice v prvé řadě zaplatí Linnenkamp, jeho firma jí ovšem následně přenese na zákazníky, jak má ostatně zakotveno ve smlouvách.
Abychom nemluvili jen o jedné firmě, můžeme rovnou zmínit, že stát z jedné tuny CO2 od začátku roku takto vybírá 25 Eur (640 Kč). Pokud to vynásobíme předloňskou produkcí (187 milionů tun), jsme rázem na 4,7 miliardách Eur (120,2 mld. Kč), jenž musí němečtí poplatníci odvést jen skrze zvýšené poplatky za emise. Do roku 2026 má navíc vzrůst na 55 Eur (1 410 Kč) za tunu, což znamená, že běžní občané budou muset do vládní kasy odvést navíc takřka 10 miliard Eur (255,7 mld. Kč).
To logicky zvyšuje náklady na přepravu čehokoli, které ve výsledku zdražují prakticky vše, co se dá koupit. I v Německu tak bují inflace – červencová míra 3,8 procenta je nejvyšší zaznamenanou od roku 1993. Němcům navíc kvůli tlakům na snižování emisí roste konkurence, která dokáže umělé německé zvýšení cen paliv obejít. Řeč je hlavně o státech východní Evropy, kde končí starší německé tahače třeba právě od Linnenkampa. Ty jsou dále provozovány a plněny hlavně levnější naftou, takže auta znečišťující ovzduší ze silnic ani v nejmenším nemizí a akorát přidělávají problémy Němcům samým.
Elektrické náklaďáky pak pro Linnenkampa vůbec nepřipadají v úvahu. Jednak kvůli vysoké ceně, která by náklady dále zvýšila. A jednak kvůli jejich faktické nepoužitelnosti. Aby v této firmě nahradily současné diesely, musely by nabídnout dojezd okolo 900 kilometrů a dvouhodinovou dobíjecí dobu. Něco takového je naprosto nereálné nejen dnes, ale zřejmě úplně, už kvůli potřebnému elektrickému výkonu.
I bez toho lze ale čekat jediné, a to zdražování na všech frontách, které logicky zasáhne nejvíce ty, jež mají do kapsy nejhlouběji, zasáhne úspory penzistů a podobné skupiny. Bohatší lidé umí s inflací bojovat, investují do nemovitostí či akcií, a tak je to tolik nemusí trápit. Pokud si ale každý měsíc vyděláte víceméně jen na to, co zrovna potřebujete nebo žijete s úspor, platíte prostě víc a víc ze stále podobného množství peněz.
(15 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Be the first to comment