„Manželství pro všechny“? Být proti není o nenávisti |

Sdílet článek:

Tak se nám zase vrací “manželství pro všechny”. Jako každá snaha o společenskou změnu to není souboj relevantních argumentů, ale jen štěkání plytké demagogie. Takže jenom stručně:

Manželství je smysluplná instituce pouze tehdy, pokud má exkluzivitu. Jestliže ho vztáhneme na všechny nahodilé vztahy, v podstatě nemá jeho existence žádný smysl a platí to staré libertariánské: “Co je státu a společnosti do soukromých vztahů, když manželství v podstatě postrádá jiný účel než ten, že je to libovolná komunita lidí se společnou nákloností?” V takovém případně ovšem nepotřebujeme rozšířit zákon o manželství, nýbrž ho zrušit!

V takovém případě se ovšem vrací otázka, kterou si asi kladli lidé i v primitivních společnostech: jaké jsou to ty vztahy, na kterých má společenství lidí speciální zájem, a není to náhodou pár muže a ženy, kteří vychovávají vlastní potomky? Zapšklé konzervy v tom mají jasno. Jak to vidí mladí, progresivní a usměvaví pokrokáři, to nevíme a oni to nejspíš neví taky. Holt je potřeba hlavně řvát, není čas ptát se, kdo je kdo.

A ještě jedna věc je důležitá. Když si vezmeme všechny ty “argumenty” pro homosexuální manželství, tak KAŽDÝ JEDEN Z NICH je stejně tak aplikovatelný na polyamorní manželství, nebo mnohoženství, nebo jak chcete. Je-li podle progresivistů manželství o tom, že nikomu neškodíme a že se lidi mají rádi (a chtějí si upravit své vztahy mezi sebou a k dětem), není nejmenší důvod to odpírat větším skupinám.

Žádný jiný důvod než u stejnopohlavních párů. Ani jeden.

A zároveň to, že většina lidí nežije polyamorně, je jen důsledek přežívajících společenských konvencí. Ničeho jiného. A ty konvence se drolí, protože už nemají fundament, společnost je opustila, patří do středověku a bla bla bla, vždyť to znáte, slýcháte to z úst progresivistů pořád. A neargumentujte mi prosím “okrajovým jevem”. Takhle totiž funguje společnost! Pamatujete ještě začátky debat o registrovaném partnerství? Takže asi tak…

Ostatně ve státech, kde manželství stejnopohlavních párů existuje deset a více let, jej uzavřelo 0,1 až 0,5 procenta populace. Tedy výrazně méně, než je homosexuálů i podle konzervativních odhadů. To těch polyamoristů nebo muslimů ve vztahu s více ženami je možná více.

A to je vlastně to nejsmutnější na těch umírněných liberálech jako je pan Šídlo. Že nejsou schopni nahlédnout, že jedeme z kopce. To už jsou nám v téhle věci milejší radikální libertariáni, pro které je manželství jenom vzájemné upravení si vztahů a otevřeně říkají, že ho umožní i dvaceti lidem. Alespoň ze sebe nedělají klauny.

Manželství jako instituce tu prostě není primárně od toho, aby řešila, či upravovala zamilovanost dvou (či více) lidí, ale od toho, aby poskytla prostor a legislativní záruky (v naší sekulární společnosti hlavně legislativní) pro stabilní a dlouhodobý vztah potřebný pro výchovu a vývoj dětí.

A ten současný model jednoho muže a jedné ženy si ta společnost nevybrala proto, že jí to nařídil nějaký zapšklý, bigotní despota se středověkým myšlením, ale proto, protože je funkční, má nejmenší třecí plochy a prošel testem přirozeného vývoje. A to se přátelé změnit prostě nedá, i kdybyste se duhovými vlaječkami umávali k smrti.

Takže buď buďte konzistentní a řekněte, že manželství je libovolný svazek libovolného počtu libovolného pohlaví a že to je ten váš “pokrok”, nebo se na tu revoluci fakt vykašlete.

A ne, nemá to nic společného s nějakou nenávistí. Nechtít polyamorní či polygamní manželství, neznamená, že nenávidím kamaráda z komunity volné lásky nebo muslima z nedalekého stánku s kebabem.

End of story.