Mince v kapse jsou pojistkou před neomezenou mocí

Na pranýři je zrušení EET. Toho EET, jež pro mnoho lidí, kteří se dnes tak děsí mincí a bankovek, bylo prakticky synonymem jména Andrej Babiš a společně s ním i terčem jejich nesmiřitelné kritiky. Dnes je vše jinak.

Ale tak to přeci mělo být, ne? Neargumentovalo se snad právě případy různých stánkařů a dalších malých provozoven, pro které bylo udržování tohoto režimu kontroly tržeb příliš drahé? Že se tito podnikatelé nákladného systému zbaví, hned poté, co bude zrušen, muselo být přeci všem jasné. Platí-li uvedené argumenty, byl to dokonce jeden z cílů samotného zrušení elektronické evidence. Není se tedy dnes čemu divit, když počet smluv na provoz platebních terminálu poprvé po šesti letech zaznamenal v prvním čtvrtletí, pro které se tato data dlouhodobě sbírají, pokles, a sice o 4 % (počet bezhotovostních transakcí naopak meziročně ve stejném období narostl o více než pětinu).

Digitalizaci měny a platebního styku jsme se tedy zase o krůček vzdálili. I když to je možná jen zdánlivé. Zmiňovaná skupina, která se nad nemožností platit telefonem a hodinkami dnes tak rozhořčuje, je totiž mimořádně mediálně vlivná a na základě této své letní zkušenosti rozjela ihned intenzívní kampaň na sociálních sítích. Za to, aby přijímání karet bylo povinné. Čili vlastně takový režim zostřeného EET. Tak co tito lidé vlastně chtějí? S trochou ironie se lze ptát, zda vůbec ve volbách volili správně?

A co až nebude z digitálního světa prakticky úniku? Pak se bude v duchu cancel culture hezky rušit. Nejsi dostatečně ekologický, uvědomělý, nevyvěsil jsi duhovou vlajku nebo se projevuješ jinými závadnými názory? V naší bance už pro tvé úspory není místo. Takových případů již bylo. Vzpomeňme na protestující řidiče kamionů v Kanadě, aktuálně stejnému osudu čelí náš britský přítel Nigel Farage, kterému banka zrušila účet, protože má „nechutné názory, přátelí se s Trumpem, je proruský a kritický k LGBT“ (Echo24). Ostatně jedna česká banka nedávno „upozorňovala“ i VŠE, že když se nezbaví Ševčíka, zbaví na oplátku ona školu své podpory. Nakonec si to rozmyslela a tvářila se, že šlo o nedorozumění (nejspíš díky tlaku několika svých movitých klientů).

Liberálové budou tvrdit, že banka je soukromá a je tedy jen její věc komu umožní vést si u ní účet, a komu nikoli. Když ale jedna kavárna odepře vstup matkám s dětmi, aby nerušily ostatní hosty, pražský Twitter vzplane absolutní nenávistí. A kdyby nějaký pitomec náhodou odmítl obsloužit homosexuální pár nebo třeba zakázat vstup Židům nebo třeba Ukrajincům, rovnou by ho zavřeli. Když jde ale o Rusy a jinou podobnou „svoloč“, nebo když jde o Farage, Trumpa a další liberálnímu mainstreamu nepříjemné osoby, tak to liberální argumenty platí bezezbytku.

Konzistentnost a principiálnost v tom nehledejte, nic takového byste tam nenašli. Jde pouze o záměrnou politizaci dalších oblastí našich životů, jeden z typických znaků totalitního směřování společnosti. Popravy dnes nehrozí, ale ty digitální již probíhají. Stalinovo heslo „není člověk, není problém“, totiž ve světě, kde si bez chytrých hodinek nezajdete ani na záchod, platí beze zbytku.

Mince v kapse jsou tak dnes tím, co byla Orwellova puška visící na zdi dělníkova příbytku. Pojistkou svobody.