Mír hned? |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

V centru včerejších událostí vedle jednání USA a Ukrajiny v Džiddě bylo osvobozování nebo už téměř úplný pád města Sudža v Kurské oblasti po majstrštyku ruského velení. 800 ruských dobrovolníků po 16km putování v plynové rouře proniklo hluboko do ukrajinského týlu u Sudži, prezident byl o komplikované operaci předem informován. Z roury musely být odsáty zbytky plynu a zaplněna vzduchem, musely být uvnitř vytvořeny podmínky pro delší pobývání stovek vojáků. O operaci byl mezi dobrovolníky velký zájem, gubernátor Kurské oblasti má velký problém, musí vysvětlovat proč odmítal privátní žádosti vojáků o speciální plynové masky, nevěděl totiž oč jde. Dekadentní a zbabělá Evropa nemusí mít strach z Putina, ale z lidí, kteří operaci provedli. Podle všeho nejbojeschopnější ukrajinské jednotky už oblast opustily a během pár dní vytlačí ruské jednotky Ukrajince úplně za hranice oblasti.

Ještě předevčírem Zelenský s podporou EU navrhoval podvod, který pojmenoval příměří ve vzduchu a na moři, ale s pokračováním pozemních operací. Včera v Džiddě přistoupil na třicetidenní příměří. Bezprostředním důvodem jeho souhlasu s příměřím je pravděpodobně proval jeho vojenské avantýry v Kurské oblasti, do níž tolik investoval, odhaduje se, že avantýra stála život 60 tisíc ukrajinských vojáků. Zelenský nutně potřebuje pár dní, aby zkonsolidoval frontu, v žádném případě nelze předpokládat, že mu jde o opravdový mír, resp. mírové soužití s Ruskem. Prvotním problémem války stejně jako jakéhokoliv příměří je absolutní nedůvěryhodnost ukrajinské strany. Téměř určitě Zelenský velmi rychle najde záminku, aby s evropskounijním krytím v zádech válku obnovil. Rusko má co do činění s koalicí nevybíravé podlosti Zelenský, Leyenová, Macron.

Jaké stanovisko zaujme ruský prezident se neví, mluvčí prezidenta Peskov v poledne odmítl i minimálně naznačit, jak prezident návrh příměří vnímá, Peskov řekl, že v Kremlu se návrhy z Džiddy pozorně studují, Rubio a Waltz prostřednictvím různých kanálů detailně informují ruskou stranu o dosažených ujednáních. V dnešním ruském tisku se informuje o souhlasu Zelenského s 30denním příměřím, ale nenaznačuje se jaký postoj Rusko zaujme. Někteří komentátoři jsou vstřícní, jiní argumentují proti příměří, které v dané situaci velmi zvýhodní ukrajinskou stranu a nikde nejsou minimální záruky, že důvody, které vedly k válce, budou eliminovány. Putin dnes stojí před velkým dilematem, pokud nepřistoupí na příměří, znepřátelí si Trumpa se všemi nebezpečnými důsledky, na druhé straně Američané ani Zelenský neposkytli minimální garance dlouhodobého míru, tj. závazek ukrajinské neutrality a demilitarizace. Jak vůbec může požadovat Trump po Rusech měsíční příměří a okamžitě obnovit dodávky válečného materiálu a zpravodajství ukrajinské straně s perspektivou, že Zelenský za měsíc zahájí útok? ‚

Podle Blomberga to byla Británie, která v zákulisí intenzívně jednala a přivedla obě strany k dohodě, přitom Británie je nejzarputilejším stoupencem války s Ruskem. Bývalý ukrajinský prezidentský kandidát Oleg Carev na Telegramu komentuje ukrajinský souhlas s příměřím: „Dohadovat se Trumpem se nedoporučuje, Francie a Británie plánují dohody Minsk-3, obě země mají obrovskou zkušenost s ukrajinskými manipulacemi, ukrajinská armáda se bude vyzbrojovat a na linii příměří bude do nekonečna provokovat ruskou stranu, jak to dělala do 2022, přitom se povedou dlouhé rozhovory o míru jako v Minsku před 2022. Západ bude stejně tak žvanit jako předtím o tom, že Ukrajina touží po míru a Rusko mír bortí.“

I když to nemusí na první patrné, Rusko ustrnulo v očekávání, nastal čas rozhodnutí, komentátor Moskovskovo komsomolca píše, že rozdíl mezi porážkou a vítězstvím nemusí být až moc velký. Podle novin, přeje uzavření dohody vzájemná důvěra Trumpa a Putina, obě strany mají chuť se dohodnout, názor Zelenského je hluboce vedlejší a totéž platí o vojenských bubenících Macronovi a Starmerovi, ti pronesli „tuny slov“ o nutnosti pokračovat v konfliktu, ale Američané rychle Zelenského dotlačili, kam chtěli. Situace je dnes jiná než v minulosti, Trump před zahájením jednání souhlasil s ruským požadavkem, že Ukrajina nesmí být členem NATO. Konstruktivní postoj Trumpa významně rozšiřuje Putinův manévrovací postoj.

Je pozoruhodné, že v Rusku se záležitost komentuje z různých politických úhlů, ale těžiště rozhodnutí je na Kremlu, národ věří, že jiné lepší rozhodnutí nemůže existovat, lid je přesvědčen, že v daných možnostech bude Putinovo rozhodnutí to nejlepší možné pro blaho státu. I mainstream jako např. Figaro zastavil podlé útoky proti Putinovi a Rusku a ustrnul v čekání na prezidentovu reakci, podobně kancléř Scholz atd., evidentně je prezidentova reputace nejen v Rusku, ale i u nepřátel hvězdná. Pokud prezident vysloví souhlas, bude to velký ústupek druhé straně, Rusko spoustakrát deklarovalo opačný postup, nejdřív dohoda v principech a pak příměří.