Musí to demokraticky vypadat |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Včera v německém Bundestagu odhlašoval režimní partejní kartel nedůvěru Scholzově vládě, aby si ve volbách v jiné partejní rekombinaci potvrdil další čtyřleté vládnutí, kancléřem se stane lidovec Merz a vicekancléřem někdo z SPD. Rumunský volební formát není bezprostředně naplánován, protože jediná opozice AfD nedostane většinu, její zrušení se s německou důkladností připraví až v povolebních měsících. Pár týdnů před volbami se bude televiznímu publiku v demokratických showch vysvětlovat, jak je napínavé, kdo bude kancléřem a jak rozdílné jsou partejní programy, i když se nepředpokládá, že by je četly samotné televizní moderátorky. Systémová unifikovaná partaj „CDU/CSU, SPD, Zelení, FDP“ si nenechá ujít rozkoš vládnutí, na kterou si za sedmdesát zvykla. I když AfD povýší své parlamentní zastoupení, k žádnému politickému obratu nedůjde, protože v parlamentní hře bez adekvátního společenského pohybu k němu nemůže dojít. Včera v Bundestagu poslanci AfD poukazovali na velké nebezpečí pro mír, které hrozí od příštího kancléře Merze az toho důvodu někteří dokonce hlasovali proti vyslovení nedůvěry současné vládě. Nejzajímavějším aspektem příštích voleb je procento, které AfD obdrží, pokud to bude více než 20%, bude procedura zákazu této strany velmi komplikovaná a demokratická systémová kamufláž se bude jen velmi obtížně prodávat. Současná německá demokracie má velkého předchůdce ve Walteru Ulbrichtovi, který v květnu 1945 řekl: „Musí to demokraticky vypadat, ale jinak všechno musíme mít v rukou.“

Jeden ze dvou předsedů AfD Tino Chrupalla v interview ve Weltu zpochybnil členství Německa v NATO a v EU, i když strana dlouhodobě vystupuje za obnovení vojenské prezenční služby, Chrupalla prohlásil, že v dnešní politické konstelaci, kdy je nebezpečí, že kancléřem se stane válečný štváč Merz , by to bylo velmi nebezpečné. Podle Chrupally Německo by mělo vyvodit závěry z reálního faktu, že Rusko už ukrajinskou válku vyhralo. Německý mainstreamový žurnalizmus si na objektivitu moc nehraje, k politikům AfD přistupuje metodami výslechu kriminální policie v oddělení vražd. Mainstream z toho, co kdy nějaký politik AfD řekl, konstrukuje dokazovací materiál zákazu strany, což si politici AfD uvědomují a proto jsou v hovorech velmi opatrní. Chrupalla na demagogickou otázku jestli má radost ze svržení krvavého tyrana a vraha vlastních lidí Asáda, odpověděl, že z toho není ani šťastný, ani smutný, překvapuje ho, že západní svět nyní tleská islámistovi, který vede novou sýrskou vládu. Spousta dotazů jako obvykle míří na problém odsunu imigrantů, ať už ilegálních nebo s nějakým typem imigračního povolení, oblíbeným tématem jsou imigrační kriminálníci, kterým již režim stačil udělit občanství. Totiž na tomto poli se dá najít výrok, který se snadno překroutí, pokud se politik domnívá, že zločincům s půlročním německým občanstvím a navíc uděleným podvodným způsobem, by se mělo občianství zrušit a dotyčný odsunout, právní eskamotér najde něco protiústavního a podle režimních interpretací to znamená, že celá strana je protiústavní. Partejní kartel v Bundestagu je již nachystán pro zákaz strany hlasovat.

Je rysem upadlých západních demokracií, že ústava není organickou součástí národního těla a oporou národní existence a syntézou spravedlnosti vyplývající z národních potřeb. Ústava je mrtvým souborem výroků, které interpretují vyvolení, kteří tak deformují základní dokument, že místo, aby rozdmýchal upadající národní život a politiku, národního ducha likviduje. Proč by nemohl prostý čtenář chápat ústavní dokument stejně dobře nebo lépe než politickými partajemi jmenovaní ústavní soudci. V Německu a občas iv Česku dokonce pozorujeme, že politický profesionál si není jistý, jestli novinář pomocí z kontextu vytržené ústavní citace mu nepodsune rasizmus, fašizmus nebo něco podobného.

V programovém dokumentu AfD se mluví o vystoupení z EU, Chrupalla prohlásil, že je to maximální požadavek, strana usiluje o přeměnu EU na ekonomické společenství, cílem strany není izolace Německa. To samé platí pro NATO, podle Chrupally NATO v současné podobě není obranným společenstvím, USA vždy prosadily svůj zájem a vynutily si evropskou poslušnost. Evropská obranná aliance, aby byla zmysluplná, musí respektovat zájem všech – včetně Ruska. Pokud to NATO nedokáže zajistit, pak pro Německo není přínosné.

Politici AfD čelí nebetyčné bigotnosti a demagogii mainstreamových žurnalistů, zahraničněpolitický mluvčí AfD Moosdorf je vrcholným houslistou, který mnohdy za honorář koncertoval v Rusku, houslista je čestným profesorem moskovské konzervatoře a novinář Weltu to považuje za neúnos. Chrupalla minulý týden řekl, že má podezření, že německá politika týkající se obnovy Ukrajiny a plateb je „určena zevnějšku“, pro novináře Weltu se to podezřele podobné výrokům členů hnutí Reichsbürger, kteří neuznávají legitimitu Spolkové republiky. Podobná argumentace je hlavním argumentem režimních aparátčíků pro zákaz strany. Chrupalla odpovídal, že když vidí některé reakce německé vlády, např. teroristický útok na Nord Stream, rozhodnutí o nákupu plynu a surovin atd., klade si otázku, do aké miery je Německo suverénní zemí. Na Ukrajině očividně zastupuje Německo zájmy třetích stran a je poddajným sponzorem finančních prostředků a vyzbrojování.