Příroda se zlobí …

Za normálních okolností by ta dáma skončila někde ve facebookové skupině Ezokraviny, ale tématu se naštěstí chytil europoslanec Luděk Niedermayer. Ten na ní napsal oslavnou ódu s tím, že si “zaslouží velký respekt”.

To je pochopitelně dojemné, akorát že milý Luděk má sám uhlíkovou stopu, jako takové malé okresní město. Pan Luděk, který si za pět let schůzování v Europarlamentu vydělá tolik, co průměrný Čech za dvacet pět let svou prací, totiž taky dost cestuje. Kromě Evropským parlamentem přidělených aut využívá hojně i leteckou přepravu. Pendluje totiž pravidelně mezi Prahou, Bruselem a Štrasburkem, plus si občas střihne nějakou tu zahraniční cestu. Ve všech třech městech má zároveň i svou kancelář, kterou sdílí se svými osmi asistenty a asistentkami (z toho jsou dvě na mateřské dovolené) a v nichž se na denní bázi svítí, topí, běží počítače, atd. Pan Luděk je, co se dopadů na životní prostředí týče, ekvivalent takové uhelné elektrárny. A zatímco uhelná elektrárna má alespoň přínos v tom, že nám topí, pan Luděk nám tak maximálně zatápí…

Myslím, že by bylo víc než odpovědné, kdyby následoval americkou lyžařku a svou činnost ukončil. Bylo by to odpovědné nejen vůči planetě, ale také vůči nám, kteří se s plody jeho “práce” musíme nějak vyrovnat v každodenní snaze vydělat si na chleba.

Slovy klasika: “za mne by si zasloužil velký respekt….”