Macronova výzva k příměří na olympijských hrách má zlatou medaili za západní cynismus

Řečeno přímo, francouzský vůdce nemá žádnou důvěryhodnost, aby takovou potenciálně důležitou dohodu nabízel. Jeho vágní návrh je plný rozporů.

Ještě před několika týdny Macron ventiloval myšlenku vyslání jednotek NATO do bojů na Ukrajině proti Rusku. Tuto neuváženou provokaci, která by mohla konflikt eskalovat do světové války mezi jadernými mocnostmi, dosud neodvolal.

Nyní máme věřit, že pan prezident je tribunem světového míru.

Paříž a další hlavní města NATO zoufale tlačí na to, aby byly neonacistickému režimu v Kyjevě poslány další zbraně. Zástupná válka NATO proti Rusku trvá již třetím rokem a pro Washington a jeho západní spojence se stále více jeví jako ztracený případ. Ani jeden západní lídr není ochoten vzdát se přízraku tohoto krvavého debaklu, aby strategicky porazil Rusko tím, že prozkoumá diplomatické řešení války.

Jak lze tedy brát vážně Macronův údajný zájem o olympijské příměří?

Pokud jde o Gazu, Francie a její partneři z NATO se v uplynulých šesti a půl měsících podíleli na sponzorování genocidy. Masakr více než 34 000 Palestinců izraelským režimem – počet mrtvých roste každý týden – a pokračující hladové obléhání pásma Gazy jsou zásadním způsobem umožněny vojenskou a politickou podporou Spojených států a Evropské unie.

Jako by to nestačilo, Francie, Spojené státy a Velká Británie de facto podporují izraelskou agresi vůči Íránu, ale i Sýrii, Libanonu, Iráku a Jemenu. Tato trojice západních zemí pomáhá izraelské protivzdušné obraně a zároveň odsuzuje Írán a uvaluje na něj hospodářské sankce. Jejich tiché zapojení dává zelenou další izraelské agresivitě a porušování mezinárodních zákonů, což rozkládá celou strukturu globální bezpečnosti.

Vzhledem k děsivé vině západních mocností na rozdmýchávání těchto výbušných konfliktů je vrcholem dvojsmyslnosti, když Macron otočí a během letních olympijských her, které se konají v Paříži od 26. července do 11. srpna, předloží svůj pompézní návrh na příměří.

Skutečným zájmem Macrona je předvést Francii v celé její domnělé velikosti v rámci celosvětové podívané.

Narcistický Macron je hnán sebeprosazujícími ambicemi a iluzemi o velikosti světového státníka a prezidenta, který obnovil mezinárodní prestiž Francie. Je to tatáž megalomanie, která pohání jeho nedávné výzvy k většímu zapojení NATO do zástupné války na Ukrajině. Bývalý Rothschildův bankéř a nyní rádoby Napoleon je šarlatán, který zcela postrádá jakékoli zásady.

Je příznačné, že zahajovací ceremoniál letních olympijských her se má konat na řece Seině formou extravagantní regaty. Toto uspořádání se vymyká moderní tradici, kdy se všechny olympijské hry zahajují na hlavním stadionu, kde se konají sportovní události. Stadion Stade de France se nachází mimo francouzské hlavní město. Lze nabýt zřetelného dojmu, že Macron chce, aby slavnostní zahájení bylo přenášeno televizí do centra Paříže jen proto, aby se pochlubil hlavním městem a jeho proslulými kulturními památkami.

Macronovi jde při čtyřletých hrách především o to, aby se Francie ukázala světu v co nejlepším světle pro politickou a obchodní exhibici. Samotné hry jsou prostředkem k naplnění jeho marnivých ambicí.

Pravdou je, že olympijské hry a další mezinárodní sportovní události jsou již dlouho unášeny západní politikou pro její imperialistickou agendu.

Když USA a jejich spojenci z NATO vedly nezákonné války v nesčetných zemích střední Asie, Blízkého východu a severní Afriky, nikdy se nevolalo po olympijském příměří. Nikdy se nevolalo po zákazu účasti USA a jejich spojenců na hrách, přestože pro takové volání existovaly závažné důvody.

Ruští sportovci mají již několik let zákaz účasti na sportovních akcích pouze na základě vykonstruovaných tvrzení o zneužívání drog a dalších údajných porušeních pravidel. Jak v několika článcích upozornil náš publicista Declan Hayes, ruská krasobruslařská šampionka Kamila Valieva a další její sportovci světové úrovně byli vystaveni neutuchajícím snahám Západu zničit jejich pověst a účast ve „sportovních cirkusech NATO“.

Je ostudné, že západní mocnosti a jejich toxická masmédia udělaly vše pro to, aby politika stála nad sportem. Sportovní události se staly jen dalším doplňkem západní propagandy.

Kdyby měl Macron skutečné motivy pro mezinárodní mír, vyzýval by k ukončení vyzbrojování neonacistického režimu na Ukrajině a zasazoval se o věrohodné diplomatické angažmá ve vztahu k Rusku.

Kdyby Macron upřímně chtěl, aby olympijské hry sloužily jako předehra k míru a lidskosti, vyzýval by k okamžitému příměří v Gaze a k plnému respektování palestinských národních a lidských práv.

Západem kontrolovaný Mezinárodní olympijský výbor zakázal ruským sportovcům účast na hrách v Paříži pod jejich národní vlajkou. Jejich „ústupek“ spočívá v tom, že se jich může zúčastnit 40 ruských sportovců, pokud tak učiní pod „neutrální vlajkou“ a nebudou projevovat známky podpory ruské vojenské kampaně na Ukrajině. Proč takováto přísná opatření nebyla uvalena na Američany nebo Brity během jejich zločinných válek v Iráku a Afghánistánu?

Rusko je zakázáno, ale Izraeli je dovoleno vyslat celý tým v národních barvách (zesílení přidal editor), zatímco provádí nejhorší genocidu v moderní době. Pokrytectví Západu je naprosto odporné a sebeobviňující.

Podobně jako v řecké tragédii ničí bezuzdný cynismus a zneužívání ze strany západních mocností olympijské hry, tedy událost, kterou se snaží monopolizovat pro své nechutné ukájení ctností.

V přeplněném západním poli soutěžících o pochybný titul získává Macron zlato za cynismus.