PETR MILER
Dění v Nizozemsku připomíná, jak obrovským zásahem do fungování velmi podstatné části ekonomiky manipulace s trhem s novými vozy je. Lidi si neochočíte jako psy, nebudou dělat, co jim řeknete. Auta, která skutečně chtějí, si tak koupí jinak, což nyní ohromně deformuje trh s ojetinami.
Je to hloupé už proto, že technické limity elektromobilů nedovolují obsloužit s nimi valnou část naprosto legitimních potřeb uživatelů aut všeho druhu, nemluvě o limitech ekonomických, následcích na výrobu a distribuci elektřiny a nakonec i omezeném ekologickém přínosu při tak plošném přístupu. Proč to někdo dělá, nemáme tušení, racionální smysl to nemá žádný – je to dogmatické, ideologické, cokoli takového. Podobný přístup nikdy nemůže přinést pozitivní výsledky, a tak není divu, že je ani nepřináší.
V Evropě resp. EU jako celku jsme zatím svědky dopadů jen v náznacích. Vidíme extrémní růst cen aut neospravedlnitelný v takový míře ničím jiným než manipulací s trhem, vidíme odklon zákazníků od žádoucích aut pro jejich nedostupnost, aniž by byl vykompenzován nárůstem prodejů jiných vozů atp. Jsou to ale pořád jen náznaky, byť už nepřehlédnutelné. V některých zemích jsou „dál” a Nizozemsko, kde trávím podstatnou část svého života, je jednou u nich.
Elektromobily jsou pro nizozemské politiky (neplést s lidmi…) jedinou možnou budoucností a na trhu mají velmi vysoké zastoupení, mezi tak velkými trhy v rámci EU úplně nejvyšší. Takže úspěch? No, svým způsobem ano, ale je třeba se ptát, za jakou cenu se dostavil. Nizozemci také dotují, klíčem k jejich výsledkům je ale v prvé řadě zdražování všeho ostatního, ať už registračními či provozními daněmi a dalšími poplatky. Nizozemci tak dosáhli relativně vysokého procentuálního podílu na prodejích všech aut, platí za to ale krutou cenu. Zatímco ještě na začátku minulé dekády se v zemi prodávalo okolo 550 tisíc nových aut, loni jich bylo jen 369 tisíc, a to byl trh trochu uměle nafouklý pozdní realizací dodávek učiněných v předchozích letech. Za pouhých deset roků se tak prodeje propadly o třetinu a skoro 200 tisíc vozů ročně. Něčeho takového nejsme v EU svědky nikde jinde.
Takže lidé přestali jezdit? Omyl, jezdí dál, dokonce pořád víc (hustota dopravy je otravně rekordní) nechávají si ale své staré vozy, takže tamní park rychle stárne (je dnes fakticky nejstarší ze všech zemí západní Evropy). Pokud si něco kupují, jsou to ojetiny, elektrické ale opravdu nejsou. Tohle jsme vážně chtěli, to je nějaký pokrok? Lidé místo nových, bezpečnějších a efektivnějších spalovacích aut buď ztrácejí kontakt s aktuální realitou udržováním svých starých vozů nebo mírně inovují se spalovacími ojetinami, kterých ale nutně bude stále méně, a tak se stále větší část kupců bude přesouvat do první zmíněné skupiny a „šlechtit” své „veterány”. Kde je v tom cokoli pozitivního? A proč si někdo myslí, že by zbytek EU měl pod tíhou obdobných restrikcí stihnout jiný vývoj? V chudších zemích budou lidé k takovému postupu tíhnout ještě mnohem víc.
Že se tohle v Nizozemsku děje, nejčerstvěji potvrzuje analýza lednového trhu s ojetnami od společnosti Automotive Mediaventions, která pracuje s daty prodejních portálů Gaspedaal.nl a Autotrack.nl. Podle nich se průměrná cena ojetin nabízených v Nizozemsku stále drží blízko rekordních hodnot, když činí 23 786 Eur, tedy asi 594 tisíc Kč. To je soda sama o sobě, pikantní jsou ale i rozevírající se nůžky mezi průměrnou nabídkovou cenou (viz výše) a průměrně limitní cenou zadanou při vyhledávání. Ta činí pro změnu 16 998 Eur, tedy necelých 425 tisíc korun. Už i nabídka ojetých aut se tedy pod tíhou umělého nafukování cen nových vozů posouvá na úroveň, která je pro stále více lidí nedosažitelná.
Samotné elektromobily se přitom o tento posuny opravdu nestará, v prodejích naprosto (a stále více) dominují spalovací vozy. Vedou benzinová a benzin-hybridní auta (80,2 procenta) následovaná diesely, což je obzvlášť pikantní. Nafťáky jsou v Nizozemsku dokonale utlačované a léta je nekupoval skoro nikdo ani mezi ojetinami. Teď mají 8,5% podíl na tomto trhu (loni 7,2) a až za nimi jsou elektromobily s 7,3 procenty (loni 7,4). Zájem se tak dokonce od elektromobilů odklání a znovu se vrací k dieselům, jejichž atraktivita na trhu ojetin byla v jednu chvíli skoro nulová.
Tento vývoj tak jen ukazuje, jak obtížné je dostat lidi do aut, která nechtějí. A co to ve výsledku způsobuje. Ožebračuje to všechny výměnou za doslova nic, platíte pořád víc a víc za stejné nebo horší věci. Dávat takové peníze za ojetiny, abyste si aspoň udrželi nějak rozumnou mobilitu, je jedním slovem šílené. Přesto se nezdá, že by plány EU na to provést prakticky totéž s celou Evropou někdo hodlal zastavit, alespoň v tuto chvíli, letošní volby do Evropského parlamentu to mohou změnit.
“Proč to někdo dělá, nemáme tušení, racionální smysl to nemá žádný – je to dogmatické, ideologické, cokoli takového.”
Hlavně je to agresivní, devastující, zločinné. Není to třeba nějak zmírňovat – jsou to zločinci.
V.Tak lidi kromė svého miláčka celkem žádné tušení nezajímá.Hlavně plnou a tradáaa.Všude zaplácáno krabicemi kam se člověk hne a lezeme si na nervy kam to hodit na noc.Takže máte pravdu,je to agresivní a devastující a buďme rádi že zatím ne zločinné.