Návrat ke konzervatismu

Hledá-li někdo příčiny současné pomatenosti české politiky, mohl by zkusit tuhle:

Příliš mnoho lidí se zaklíná posvátností liberalismu a liberální demokracie, aniž by si všimli, že liberalismus se mezitím paradoxně mění v novou byrokratickou diktaturu kombinující moc státní a nadstátní s mocí oligarchickou a s mocí nevolených a nekontrolovaných organizací a menšinových skupin. Lnutím k liberalismu za každou cenu se liberálové podílejí na pohřbívání svobody, kterou mají v názvu. Přispívají tím ke vzniku další z nebezpečných historických krizí ohrožujících samotné základy civilizace. Tato krize je přímo způsobena rozpliznutím liberalismu v beztvarou myšlenkovou šlichtu, v níž se utápějí samotné základní hodnoty, na nichž Západ stál a zlepšoval se od konce 2. světové války. Byl přehozen na levicovou kolej už během 90. let, kdy jsme do něho nasedali. Nic ze současného liberalismu nás proto před touto krizí nedokáže zachránit, protože ji sám stále setrvačností pohání. A aby se obhájil, potlačuje svobodnou diskusi o své degeneraci.

Budeme v té krizi muset na sebezáchranu hodně a rychle improvizovat. Bez kompasu, vědomí kontinuity, ideové konsistence, směru úsilí a viditelného cíle nebudeme vědět jak. Liberalismus takový kompas nemá, musíme jej opět hledat v konzervatismu. Coby celoživotní konzervativec anglosaské tradice se zde pokusím ten kompas shrnout do tří stěžejních prvků „3K“: Kontinuita-Konsistence-Konverzace.

Potřebujete-li jednoduchý slogan, zde ho máte.

Kontinuita: Edmund Burke ji definoval jako „smlouvu mezi generacemi bývalými, současnými a budoucími“. Kultivace historických úspěchů a jejich předávání dalším generacím. Podle rčení „žij tak, abys po sobě zanechal svět lepší, než jsi jej našel“. Tvoření budoucnosti oživením starodávných moudrostí. (Chcete-li raději konzervatismus po francouzsku, najdete jej u současného filosofa Guillauma Faye pod názvem „archeofuturisme“, vyjadřující budoucnost stavěnou na starodávných principech.)

Konsistence: Názorová vytrvalost, stavěná na faktech, řízená nadhledem věčnosti, brzděná stupněm proveditelnosti, nepodléhající krátkodobým trendům, vyvíjející se k lepšímu reformou bez dramatických převratů a sociálních experimentů.

Konverzace: Svobodná debata usilující výměnou názorů a informací o co nejrealističtější obraz světa, bez jakékoli cenzury a umlčování, s nutností znát, zvažovat a racionálními argumenty dokazovat nebo vyvracet protichůdné pohledy.

Politickou povinností konzervatismu je do každého rozhodování vnášet zdravý rozum a brzdit utopické nesmysly, bez ohledu na krátkodobé výhody či nevýhody.

Vrátili jsme se na západ geografický, který však přestává být Západem ideovým. Ten stál na těchto pilířích:

• Svoboda víry, bádání a projevu, směřující k tvořivosti.
• Právo na beztrestný nesouhlas a ochrana menšinových názorů.
• Právo na vlastní majetek a jeho ochranu.
• Ohleduplnost k životu a vlastnictví druhých.
• Rovná práva a povinnosti pro každého jednotlivce.
• Povinnost prokázat veškerá nařčení vůči komukoli mimo pochybnost.
• Povinnost chránit strádající, perzekvované a křivě nařčené.
• Mnoha generacemi vytvořený návyk napravovat omyly, troufat si do dalšího zkoušení a dalších náprav, usilovat o zlepšování životních podmínek, zdokonalování nedokonalých věcí.
• Oddělení ideologie od politické moci.
• Vytřibování osobního charakteru a pěstování skupinové soudržnosti.
• Setrvačná pracovitost a podnikavost.
• Svědomí, soucit a napravování křivd.
• Touha po vědění a hledání smyslu existence.
• Neustálé hledání pravidel, jimiž by dobro mohlo vítězit nad zlem.
• Smysl pro rozličnost a ochota přijímat z jiných kultur užitečné, moudré či krásné prvky obohacující či zpestřující kulturu naši.
• Smysl pro racionálno, logiku a kritické myšlení.
• Smysl pro humor, drama a krásu a jejich umělecké vyjádření.

Je to ona kompaktní síť civilizačních prvků, které naše civilizace pracně hledala, zkoušela, opravovala, obrušovala, musela bránit a několikrát málem prohrála, přes tři tisíciletí, od antického Řecka a biblického Izraele, přes imperiální Řím, křesťanství, renesanci, osvícenství, vědeckou a technickou revoluci, parlamentní demokracii, prosperující kapitalismus a jeho postupné vymycování chudoby vyrovnanější distribucí tvorby.

Tak se civilizace buduje konzervativně.

Skládáním živých fungujících prvků v svobodně propojovaný organický celek. Kontinuitou minulosti s přítomností a budoucností. Zachováváním osvědčených starých tradic a rozvíjením fungujících nových. Udělováním práv výměnou za povinnosti. Opatrnými reformami bez dramatických ničivých revolucí, v souladu s principy tvoření a evoluce. Ukázněním individuálních svobod zákony platnými pro všechny stejně. Uzákoňováním konkrétních metod vládnutí odměňujících dobro a trestajících zlo. Osvobozením soukromého podnikání od byrokratických překážek. Odmítáním abstraktních utopických ideologií. Zakotvením v realitě a z ní vycházejícími idejemi a činy. Balancováním ideálního s proveditelným.

Jsme jediná civilizace v dějinách takto komplexně budovaná a neustále metodou „pokus-omyl“ budující. Z ní pochází ohromující většina všech vědeckých, technických, uměleckých, ekonomických, sociálních a politických vynálezů všech dob, z nichž mohou prosperovat i jiní. Zhroutí-li se ona, propadne se celý svět do mizérie, chaosu, barbarství a hladomoru.

A my ji už několik desetiletí zabíjíme těmito zbraněmi:

• Kult okamžitého konzumerismu a krátkodobých výhod.
• Iluze nacházení svobody v bezuzdném individualismu.
• Klesající porodnost a nedostatečná péče o budoucí generace.
• Zpohodlnělost a usínání na vavřínech.
• Neochota riskovat a překonávat překážky.
• Xenofilie čili preference cizího před vlastním.
• Ztráta mužnosti a následné odzbrojování a neúcta k vojenství.
• Oslabení pudu sebezáchovy.
• Přetržení etnické a kulturní kontinuity minulosti s přítomností a budoucností.
• Demontáž rodiny a přirozené sexuality.
• Fragmentace společnosti do rozhádaných frakcí.
• Relativizace morálních kodexů a stírání rozdílu mezi dobrem a zlem.
• Vnímání světa a jeho událostí ideologickým filtrem zamlžujícím realitu.
• Ztráta smyslu pro krásu a posvátno.
• Tolerování netolerance a ustupování destruktivním ideologiím.

Tak se civilizace rozkládá liberálně.

Liberalismus je dobrý spojenec při osvobozování od totality. Ale jakmile získá svobodu, neumí s osvobozováním přestat a setrvačností osvobozuje, na co jeho fantazie stačí. Nakonec i od základních civilizačních principů a pravidel, platných pro všechny stejně, bez nichž civilizace nemůže přežít. Tím civilizaci okrádá o svobodu a tvořivost a uvrhuje ji do chaosu.

Základním konzervativním principem civilizace je vědomí, že povinnosti předcházejí práva. Před právem na majetek stojí „Nepokradeš“. Před právem na život stojí „Nezavraždíš“. Před právem na dobrou pověst stojí „Nepromluvíš křivé svědectví“. Nejsou-li uzákoněny povinnosti, práva jsou nevymahatelná jinak než násilím, vydíráním nebo podvodem.

Dokud se oháníme právy víc než povinnostmi, zůstáváme liberály a přispíváme ke kolapsu civilizace. Teprve převážením k povinnostem dáváme civilizaci šanci na konzervativní přežití. Tím nám konzervatismus poskytuje kompas k návratu z destrukce ke kreativitě.

Žádný jiný vercajk, který by zastavil liberální rozklad, než se zvrtne v další totalitu, už k dispozici nemáme.