Navzdory „volebním vlakům“ Fico volby na Slovensku vyhrál …

Včera proběhly na Slovensku předčasné parlamentní volby. V době publikování tohoto článku není samozřejmě ještě jisté, které strany či uskupení vytvoří vládní koalici. Faktem nicméně je, že strana Smer a její lídr Robert Fico, kterého před několika lety mnozí politologové téměř odepisovali z vrcholné politiky, přesvědčivým způsobem volby vyhrála (viz odkaz zde).

Volbám v zemi našeho východního souseda věnovala vysokou pozornost i česká média, k možným povolebním scénářům a jejich důsledkům pro česko-slovenské vztahy se vyjadřovala řada českých politiků. Mně osobně v této souvislosti nejvíc zaujala informace o tom, že čtyři slovenské neziskové organizace vypravily den před volbami z České republiky dva mimořádné vlaky, určené pro slovenské občany, kteří se rozhodnou jet do své země volit. Nabídka to přitom byla docela lákavá – cestu „volebním vlakem“ totiž měli všichni cestující zadarmo. A jak vyplývá ze zpráv z některých českých médií (viz odkaz zde), nabídky hlavně využili v České republice studující slovenští studenti, kteří podle svých slov měli většinou v plánu volit „prozápadní demokratické strany“.

Počin slovenských neziskových organizací samozřejmě v rozporu se zákonem není. Je však otázkou, nakolik je něco takového férové a zda organizátorům této akce skutečně šlo jenom o to, aby zvýšili volební účast a motivovali ty Slováky, kteří nebyli do poslední chvíle rozhodnuti, zda k volbám jít či nikoliv. To, že nabídky jet zdarma na víkend domů využijí zejména mladí studenti, u kterých se příliš nepředpokládá, že by volili Ficův Smer nebo stranu Hlas někdejšího premiéra Pellegriniho, asi nebylo zase tak těžké odhadnout.

Je to podobné, jako když u nás v České republice před každými volbami organizuje společnost Člověk v tísni takzvané Studentské volby. Tato společnost tradičně proklamuje, že cílem jejího projektu je, aby se studenti středních škol na základě vlastních zkušeností seznámili s principy zastupitelské demokracie a s volebním systémem u nás, a přispěli tak k navýšení často nepříliš vysoké volební účasti. Otázkou však je, zda u středoškoláků k něčemu takovému není dostačující výuka občanské nauky, a proč organizace Člověk v tísni kromě studentů zrovna tak nemotivuje k volební účasti třeba seniory, lidi, žijící na venkově apod.

Je proto otázkou, zda by v článku zmíněné neziskové organizace neudělaly lépe, pokud by peníze, věnované na “podporu voleb“, raději nevěnovaly na pomoc potřebným.