Nechci s eurem zchudnout a přenechat náš průmysl konkurenci z jiných států |

Sdílet článek:

JAROSLAV CHALUPSKÝ

Proto jsem na březnovém zasedání Senátu podal pomocnou ruku skoro 35 tisícům petentů, kteří chtějí zachování české koruny jako našeho národního platidla. Chtějí, abychom si o své monetární a hospodářské politice rozhodovali sami, aby nám nebyla určována centrálně z Bruselu, jak se tomu již děje například v zemědělství.

Petice byla Senátem vzata na vědomí jako důvodná. Navíc jsme k ní navrhli 2 doprovodná usnesení, která jednak vyzývají vládu ČR k vyjednání výjimky z povinného přijetí, jakmile splníme konvergenční kritéria, abychom nebyli k euru nuceni, ale mohli jsme se sami svobodně rozhodnout.

A pak také v druhém usnesení jsme vyzvali vládu, aby před takovým případným rozhodnutím brala v potaz odborný názor klíčových ekonomických subjektů tak, abychom se rozhodovali ve prospěch většiny občanů ČR a ve prospěch ČR. Aby neprosazovala vůli menšiny proti většině!

Diskuse odborníků u kulatého stolu při projednávání petice v senátním výboru byla na velmi vysoké úrovni. Faktická, datově podložená, bez emocí a progresivistických manipulací.

Pokud máte čas a chuť například při joggingu nebo v autě si pustit audiozáznam z této debaty zástupců hospodářské sféry, abyste lépe porozuměli podstatě a nástrahám, které na nás přijetím eura čekají, je vám k dispozici zde:

Stenozáznam z mé řeči k senátorům na adresu vlády je zde:

„Vážený pane předsedající, vážený zástupce petentů, vážení velvyslanci svých okrsků do horní komory parlamentu. Projednáváme dnes velmi důležité téma. Požadavek občanů na zachování české koruny jako jednoho z prvků naší suverenity, svobody rozhodování a symbolu samostatnosti. Občanů, kteří aktivně šli a podepsali petici, není málo. Magistr Libor Vondráček mluvil o konkrétních naměřených čísel. V petici jsou to desetitisíce, v průzkumech pak celkově miliony občanů, kteří chtějí, abychom je, jako senátoři, ochránili proti možnému neuváženém rozhodnutí vlády, které by šlo proti jejich aktuálnímu přesvědčení. Nechtějí vyměnit českou korunu za euro. Nejsou tomu nakloněny ani klíčové ekonomické a hospodářské subjekty. Aktuálně to za rozumné aspoň vyvozuji z diskuze, která probíhala na kulatém stole, za rozumné a výhodné nepovažuje ani Ministerstvo financí, ani Česká národní banka. Překvapivě ani zástupci odborových svazů. Nepřekvapivě zástupci makroekonomických a národohospodářských oborů Vysoké školy ekonomické v Praze. Ani analytici se zkušenostmi z nejzadluženějších i nejstabilnějších ekonomik. Tito měli možnost diskutovat argumenty pro a proti zachování české koruny u petičního kulatého stolu, za kterých bych chtěl poděkovat panu senátorovi Teclovi a jeho výboru, protože projednání proběhlo velmi profesionálně, fakticky a v podstatě bez jakýchkoliv emocí. Emoce, oproti tomu chladné racionální uvažování.

To jsou dvě roviny při rozhodování, zda se vzdát koruny a přijmout euro. Z eura se stal totiž emoční symbol. Nevím, proč euro chci, ale prostě ho chci, protože budu dobře vypadat, budu v té rádoby „lepší partě“ zemí. Euro mě ochrání proti vlivu Ruska.

To jsou některé ze spíše srdečních argumentů, které zaznívají ve veřejném prostoru. Pak je tady ještě rozum. Chladný kalkul a zvažování, co to České republice přinese, co jí to způsobí, jak tím pomůžeme nebo přitížíme celé eurozóně.

Těžko říci, zda má větší pevnost a šťastnější průběh sňatek z lásky, nebo sňatek z rozumu. Pojďme si připomenout nejdůležitější současné argumenty pro zachování české koruny.

Zaprvé, asi nejdůležitější je to, že z ČNB neuděláme jen jakýsi dozorový administrační orgán a zůstane i nadále důležitým aktivním strážcem stability cenové hladiny. Neodevzdáme tuto kompetenci Evropské centrální bance do Frankfurtu nad Mohanem.

Zadruhé znamená, že si díky koruně ponecháme významný nástroj monetární politiky a kontrolu nad množstvím peněz v oběhu, tedy kontrolu nad měnovým kurzem, potažmo inflací, mírou nezaměstnanosti, kondicí našeho hospodářství a konkurenceschopností našeho průmyslu.

Jako ekonom, podnikatel s životním mottem – vezmi osud do svých rukou, než to za tebe udělají jiní – nyní i zástupce občanů na Vysočině a v jižních Čechách nemohu prostě souhlasit s odevzdáním takového nástroje do rukou konkurence. Ano, konkurence. Jsme svazek států a společná monetární politika se bude dělat vždy ve prospěch největších celků, jako je Německo a Francie, bez většího ohledu na potřeby malých a středně velkých ekonomik, kterou ČR bezesporu je.

Mám velkou obavu, že budeme tím pomyslným ocáskem, kterým se zametá zleva doprava, když se bruselská ještěrka rozhodne někam vydat.

Nechceme přece být vlečným vagonkem. Chceme být vozem s vlastním monetárním plynem a brzdou, podle toho, jak nám bude přitékat nebo odtékat kapitál do ekonomiky. Abychom na to mohli účinně reagovat, neexplodovaly nám jiné spojité ekonomické parametry. Například s inflací jsme si vedli poměrně dobře, protože ČNB včas dupla na brzdu, jinak bychom místo 18, 19 procent inflace měli inflaci kolem 25 procent. Jsou dva zdroje peněz do ekonomiky. Dvě instituce regulující peněžní zásobu a oběživo. ČNB prostřednictvím monetárních nástrojů a ministerstvo financí, potažmo vláda, prostřednictvím fiskálních nástrojů, restrikce či expanze. Nedává smysl se jednoho nástroje zbavit a druhým se to jako bez jedné nohy snažit ustát. Pak můžeme obětovat i druhou nohu a předat EU například sestavování českého státního rozpočtu. Ostatně, po roce 2020 přijala EU přísnější rozpočtová pravidla, aby vlády tak nerozhazovaly a chovaly se s rozpočtem odpovědně.

Myslíte si, že pro nás lépe nastaví citlivé ekonomické parametry někdo na míle vzdálený naší ekonomické realitě, který navíc řeší trh 20 států platících eurem, od severu k jihu, nebo někdo místní, který má prst na tepu naší ekonomiky a má lepší reálný odhad budoucího vývoje?

Za mě, centrální plánování a centrální rozhodování nefunguje. Vyzkoušeli jsme si to před rokem 1989. Němci a Francouzi si na tu horkou plotnu chtějí bohužel sáhnout. Jižní země kvůli lákavým dotacím také. Ale my bychom měli být opatrní. Z podnikání víme, že je nejefektivnější decentralizovaný způsob řízení, založený na místní znalosti situace. My nejsme velryba, máme možnost být spíš malou štikou, naší konkurenční výhodou je mrštnost. Ekonomická rychlá přizpůsobivost a reakce na vlny právě těch velryb. Proto bych se měnového kurzu nevzdával. V otevřené ekonomice, jako jsme my, kurzový koridor brzdí a akceleruje ekonomické procesy.

Zatřetí, vše se v této diskusi točí kolem měnového kurzu. Co to je? Zkusím přiblížit i pro laickou veřejnost. Peníze jsou zvláštní komodita, která umožňuje snadnou směnu zboží a služeb mezi lidmi. V případě koruny je to převážně na území ČR. I tato komodita na trzích podléhá zákonům nabídky a poptávky a má tu zázračnou moc, že její hodnota, tedy cena české koruny, vůči ostatním měnám se může v čase různě měnit. Můžeme ji ovlivňovat fiskálně a monetárně, tudíž tím ovlivňovat množství peněz přitékajících zvenku do české ekonomiky nebo odtékajících mimo českou ekonomiku. Má funkci tlumiče nebo akcelerátoru. Můžeme lidem v určitou dobu zlevnit nákupy eur pro cestu na dovolenou, v jiný okamžik zase podpořit vývozy našich firem do zahraničí oslabením koruny, takže v přepočtu na eura bude kupované zboží pro ně levnější a více poptávané.

Tím se dostáváme k bodu 4, ke čtvrtému bodu, který neexistencí redukčního měnového kurzu závisí na stabilitě eura a přístupu k levným lákavým penězům, bez brzd můžeme přes nárůst inflace snížit naši konkurenceschopnost a tím zlikvidovat český chytřejší průmysl. Zbude nám parketa montoven, logistických center, překladišť a regionální zemědělská produkce. Poučme se například z Řecka, Itálie, Španělska či Portugalska.

Zapáté, my jako zákonodárci jsme vyslyšeli přání českých firem, které obchodují s eurovými partnery a nechtějí se zabývat měnovým kurzem a případným kurzovým rizikem. Od 1. 1. 2024 jsme těmto firmám umožnili obchodovat, vést účetnictví i třeba vyplácet mzdy v eurech. Je to na jejich uvážení. To situaci exportérů a importérů řeší. Zároveň si zachováváme českou korunu se všemi makroekonomickými výhodami pro ostatní.

Zašesté, dostáváme se k tvrzení, že nás ČNB prostřednictvím prezidenta, který vybírá a jmenuje členy Rady ČNB, může díky nějakým neumětelům či šílencům zavléct do náručí Ruska nebo Číny, což by nastalo, pokud bychom byli přivázáni, což by se nestalo, pokud bychom byli přivázáni eurem k eurozóně. I toto má poměrně jednoduché, elegantní a vyzkoušené řešení. Můžeme na obsazování Rady ČNB aplikovat model volby ústavních soudců. Nebude tedy rozhodovat jen jeden prezident ČR, ale přímo volený prezident ČR spolu s 81hlavým prezidentem v podobě českého Senátu, který je také přímým odrazem vůle občanů napříč regiony. Možná šance na větší diskusi o erudici kandidátů a tím větší jistota a důvěra v kroky centrální banky.

Zasedmé, zaklínadlem je sousloví maastrichtská kritéria nebo také konvergenční kritéria. Splníš, musíš být v eurozóně a přijmout za svou národní měnu euru. K tomu jsme byli zavázáni. Tak zní některé výklady. Dočtete se o tom i dnes na stránkách EU, kde tyto formulace stále přetrvávají. Nesplníš, nemůžeš vstoupit. My tohoto trochu švejkovsky využíváme, když se opíráme o neplnění kritérií, a tím rozptylujeme obavy většinové části veřejnosti, že euro není aktuálně na stole. Ta maastrichtská kritéria by ale neměla být strašákem. Je to také nástroj. Nástroj k dobré ekonomické kondici a ke sbližování ekonomik v několika klíčových parametrech. Nejde o to se vyšponovat, se štěstím na chvíli splnit a hurá do eura, ale stabilně splňovat a držet krok s pelotonem, aby nás zase silnější neodpárali a neplápolali jsme na chvostu se všemi nevýhodami. Jde o to umět držet krok a pak být i pro ostatní členy eurozóny hodnotným partnerem, mít možnost se svobodně a racionálně rozhodnout o vstupu do eurozóny a o případném nahrazení české koruny eurem. Budeme-li chtít. Vědomě se všemi konsekvencemi. Aby to bylo ve prospěch občanů ČR a v zájmu ČR. Ostatně, v tomto duchu jsme skládali občanům slib při vstupu do veřejné služby horní komory, snad těch moudřejších.

Takto zásadní rozhodnutí bychom měli diskutovat a opět verifikovat s občany a s klíčovými institucemi. Jednak proto, že nás zavázala úplně jiná generace před 20 lety a podmínky se mezi tím změnily, ale také proto, že máme modernější a efektivnější nástroje komunikace. Jedním enterem můžeme milionům obyvatel zprostředkovat vyvážené vysvětlení pro a proti vstupu do eurozóny, přes sociální sítě a média, jedním enterem můžeme naopak od statisíců podnikatelů získat zpětnou vazbu přes datovou schránku. Máme lepší možnost naplňovat svůj mandát opřením se o vůli lidí v regionech. Především bychom ale měli mít možnost svobodně se rozhodnout, rozhodnutí to bude na desítky let, protože z eura již není návratu. Menšina by ho neměla prosazovat proti většině.

K dnešku již zhruba 35 tisíc petentů sleduje, jak Senát dnes s peticí naloží, jakou váhu jí přisoudí, jaký bude výstup z celého tohoto snažení, zda má být vůbec smysl využívat petici jako nástroj zpětné vazby, jestli nebude lepší sáhnout k radikálnějším formám vyjádření názorů, případně nechat průchod emocím při volbách.

My máme usnesení garančního výboru. Bere na vědomí. Já bych vás chtěl požádat, vážené kolegyně a kolegové, o zvážení podpory dvou usnesení, která předkládám paralelně jako doplňková k tomuto výborovému.

Obě usnesení máte na stole, z jedné a z druhé straně. Audiozáznam z ekonomické debaty u petičního kulatého stolu jsem vám v pondělí zaslal všem do emailu.

První usnesení, pracovně nazvané Respektovat názor odborníků a vůli občanů, zní: Senát vyzývá vládu, aby po splnění maastrichtských kritérií možného vstupu ČR do eurozóny brala ohled na expertní stanovisko Ministerstva financí ČR, ČNB, většinovou vůli podnikatelských subjektů a občanů ČR tak, aby zachování české koruny, nebo přechod na euro, bylo racionálním rozhodnutím v aktuálních ekonomických podmínkách.

Druhé usnesení, pracovně nazvané Vyjednat výjimku, zní: Senát vyzývá vládu, aby aktivně vyjednávala v EU výjimku ze zavedení eura tak, aby existence možnosti platit českou korunou nebyla v ohrožení.

Děkuji vám za podporu a děkuji panu garančnímu zpravodaji za hlasování o usnesení v tomto pořadí. Ta usnesení se vzájemně nevylučují. To znamená, bere na vědomí, respektovat názory, vyjednat výjimku. Tři separátní hlasování. Děkuji.“

První výborové usnesení, že Senát bere petici na vědomí jako důvodnou hlasovalo 69 senátorů.

Druhé navržené usnesení, pro které hlasovalo 18 senátorů zde:

„Senát vyzývá vládu, aby po splnění maastrichtských kritérií možného vstupu ČR do eurozóny brala ohled na expertní stanovisko Ministerstva financí ČR, ČNB, většinovou vůli podnikatelských subjektů a občanů ČR tak, aby zachování české koruny, nebo přechod na euro, bylo racionálním rozhodnutím v aktuálních ekonomických podmínkách.“

Třetí navržené usnesení, pro které hlasovalo 12 senátorů zde:

„Senát vyzývá vládu, aby aktivně vyjednávala v EU výjimku ze zavedení eura tak, aby existence možnosti platit českou korunou nebyla v ohrožení.“

Zástupce petentů Mgr. Libor Vondráček spolu s ekonomickou expertkou Ing. Markétou Šichtařovou uvádějí tyto ekonomické argumenty:

VYVRÁCENÍ DŮVODŮ PRO PŘIJETÍ EURA:

Eurozóna je VIP klub:
- Země typu Slovensko po vstupu do eurozóny zaznamenávají divergenci místo konvergence
- → neboli se průměru eurozóny (údajného VIP klubu) vzdalují
- → neboli údajnému „VIP klubu“ jsme ekonomicky blíže bez eura

Bez eura nemáme v EU dost silné slovo:
- Měna nemá vliv na rozhodovací a hlasovací mechanismy v EU
- Ti, kdo volají po euru, se současně chtějí vzdát práva veta → tedy nechtějí mít „silné slovo“ → tedy je to záminka

Cestování s eurem je snazší:
- V době platebních karet s sebou hotovost už prakticky nikdo nevozí
- Eurozóna vytváří tlak proti hotovosti, tedy stejně nejspíš jinak než s kartou cestovat nepůjde

Společnosti chtějí euro pro vyhnutí se kurzovému riziku:
- Kdo chce, může v eurech účtovat a může se tak kurzovému riziku vyhnout

SHRNUTÍ: Ve všech 4 případech se jedná o snadno vyvratitelné záminky.

DŮVODY PRO NEPŘIJETÍ EURA (hierarchicky od nejpodstatnějších):

Strukturální změna české ekonomiky po zavedení eura

Zavedení eura ruší kurzový transmisní kanál
→ rozchází se produktivita práce (roste stále stejně) a mzdový vývoj (zrychlí) = klesá konkurenceschopnost
→ Pokles konkurenceschopnosti nutí firmy konkurovat nikoliv kvalitou a vysokou přidanou hodnotou, ale nízkou cenou
→ to vede k likvidaci výrob s vysokou přidanou hodnotou a přesunu k výrobám s nízkou přidanou hodnou a vysokým podílem lidské práce (sklady, montovny)
→ přechod od ekonomiky švýcarského typu (nízká inflace, vysoká přidaná hodnota, hi-tech, kvalifikovaná práce) k ekonomice jižanského až balkánského typu (vysoká inflace, nízká přidaná hodnota, využití nekvalifikované lidské práce)
→ v horizontu 1-2 desetiletí naprostá likvidace naší tradiční průmyslové vyspělosti

Riziko přechodu eura na CBDC

ECB připravuje CBDC = extrémně zneužitelná technologie odpovídající logice čínských sociálních kreditů
Neexistuje záruka, že CBDC nebude pro kreditní systém zneužito
Umožňuje absolutní elektronickou kontrolu nad identitou jednotlivce

Riziko zrušení hotovostního eura

Bezhotovostní euro je předstupněm k CBDC (i kdyby CBDC nebylo zavedeno)
Nikoliv faktické používání, ale pouhá existence a hypotetická možnost použití hotovosti je účinnou hrází proti měnové reformě (např. likvidace inflace zrušením části přeněžní zásoby zavedením hluboce záporné úrokové sazby)

Dlouhodobá inflace daná zrušením konvergenčního kanálu

Existují 2 hlavní konvergenční kanály: cenová hladina a kurz. Zrušením jednoho (kurz) přeneseme transmisi plně na druhý (cenová hladina) →
→ tzn. vytvoříme chronicky zvýšenou inflaci (v řádu 1-2 desetiletí) → syndrom jižanských zemí →
→ důsledkem toho je bod 1
→ dalším důsledkem je dlouhodobý pokles reálných mezd (mzdy sice zrychlí růst, ale i tak rostou pomaleji než inflace → reálné chudnutí obyvatelstva navzdory zdánlivému růstu mezd!)

Principiální růst zadlužení zemí, které přijmou euro:

Důsledkem chronicky zvýšené inflace (viz bod 4) je potřeba vyšší úrovně úrokových sazeb než ve zbytku eurozóny
→ vyšší úrokové sazby jsou nedosažitelné, protože se s eurem vzdáme autonomní monetární politiky
→ nižší než optimální úroveň úrokových sazeb výrazně usnadňuje vládě zadlužení →
→ chronické zhoršování veřejných financí