Není horšího signálu agresorovi než když se oběť vůbec nebrání




Sdílet článek:

Není horšího signálu agresorovi než když se oběť vůbec nebrání.

Máme v Evropě, i ve světě, pověst zbabělců, co se nikdy nebrání a kam si každý může přijít kdy chce, sebrat si, co chce – a zase odejít, nebo zemi vyrabovat, nebo si ji – nevyrabovanou – ponechat.

Nemohli jsme dát světu horší signály než byly ty poslední dva – tedy v r. 1938 a zejména o 30 let později, v r. 1968. 

V obou případech jsme neměli – sami – šanci na vítězství, ale i v obou případech jsme mohli účinnou obranou mnohé získat – a jen máloco ztratit.

Argumenty o ušetřených lidských životech zde nemohou obstát. Ušetřili jsme totiž nejen životy vlastní, ale také životy agresorů, kteří pak byli následně o to silnější ještě někde jinde. Navíc – v případě r. 1938 – vyzbrojeni našimi zbraněmi a naším průmyslem, a teprve po 80-ti letech se dovídáme, jak nezanedbatelným. Viz – třetina výzbroje, především tanků, německé armády, která zaútočila v r. 1940 na Francii, pocházela z čs. zdrojů. Francouzi tak dodatečně, ale přece jen, za svou zradu dosti draho zaplatili.

Na Ukrajině můžeme velmi názorně vidět, co asi by se bylo stalo, kdybychom se po přepadu 21. srpna postavili na odpor. Měl, samozřejmě, pravdu Karel Kryl, když říkal, že země, vlastnící armádu, se musí bránit.

Agresor byl tehdy i dnes stejný – ruská generalita, ruští maršálové. Ti, jak vidno, znají jediný scénář – přepadnout, nejlépe ze vzduchu, hlavní město, pozatýkat vládu a představitele země – a tím ji připravit o možnost organizovaného odporu. Zbydou pak už jen neorganizované hrstky obyvatel, které moderní armáda snadno zvládne a prakticky beze ztrát přemůže.

U nás se jim do puntíku povedlo. Můžeme poděkovat tehdejším představitelům, že o odporu ani vážně neuvažovali, natož aby se na něj postavili.

Dnes, na Ukrajině, můžeme vidět, jak je to důležité – bránit se.

Protože zjevně ani agresor nemá v prvních chvílích jasno, jak se situace vyvine. Jde-li vše snadno, proč by nepokračoval. Narazí-li na houževnatý odpor, který ho stojí obrovské ztráty, včetně ztráty cti a svědomí na mezinárodním fóru, může začít couvat. To dnes na Ukrajině jasně vidíme. Putin už nemluví o denacifikaci, ani o likvidaci původní, zcela legitimní, vlády. Začíná se jevit, že mu budou stačit (a budou muset stačit) ústupky stran Donbasu či Krymu, které stejně byly v ruských rukou už před válkou.

Jinými slovy : Agresor narazil na odpor – a musí revidovat svoje plány.

U nás nenarazil na odpor ozbrojený, ale jen občanský. I to málo stačilo k tomu, aby revidoval svoje plány – a upustil od ustavení nové, dělnicko-rolnické vlády v čele s evidentními vlastizrádci.

Na Ukrajině bude muset upustit od svých původních plánů zcela. Jistě, stojí to životy, stojí to  i nemalé materiální hodnoty – ale také, a o tom se moc nemluví, to mnohé přináší. Především pocit národní identity, národního uvědomění a národního souznění. A – mezinárodní respekt. Ten už vůbec není k zahození – a v míru by trvalo celá desetiletí podobný vytvořit.

Nic není zadarmo, svoboda a nezávislost pak nejmíň.

A ještě bych se rád vyslovil k propagandě, šířené proruskými a obecně dezinformačními servery – o tom, jací jsou Ukrajinci fašisti a že vítali se slavobránami Němce, a pod.

K tomu je třeba znát historii. Především tu o hladomoru na Ukrajině ve 30. letech, kdy pro Ukrajince byl stalinský režim symptomem té nejhorší a nelidské diktatury, jakou si lze představit, diktatury, která jich miliony naprosto bezdůvodně povraždila. Při těchhle zkušenostech se vůbec nelze divit, že na Němce pak hleděli jako na osvoboditele, ostatně stejně, jako celé Pobaltí, které by tedy mohlo být označeno za nacistické rovněž.

A může to šířit jedině hlupák, kdo o jejich státních a životních zkušenostech opravdu neví vůbec nic (v tomto kontextu mě napadá jistý donedávna protest zpěvák, který k stáru a po vyznamenání od estébáka zblbnul natolik, že šíří masově bláboly o fašismu na Ukrajině).

Ukrajina sama deklaruje, že patří do Evropy – a že chce patřit do Evropy. Nutno dodat, že pro to také po všech stránkách dělá, co může. A to i po stránkách, na které jsme se my – zcela ostudně – nevzmohli.

Věřme, že ji to do Evropy také nejen politicky, ale hlavně kulturně neochvějně posune.

A současně bych Ukrajincům rád vzkázal : Chápeme Vaši potřebu rozsáhlé, zejména vojenské pomoci. Ale Evropu, i když vám pomáhá, berte s reservou, abyste pak rychle nedošli prudkého zklamání.

Jako my.

 

Ing. Jiří Fiala

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (3 votes, average: 3,67 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

6 Comments

  1. Pane autore, máte pravdu skoro ve všem. Až na ty Francouze…já si myslím, že naše tanky v tom nehrály žádnou roli, protože Frantíci mají ještě vyvinutější cit pro to, ze vzdát, než my. My jsme na tom teď dost dobře. Vzhledem k tomu, že jsme armádu zrušili, už nás nemůže nikdo napadat, že jsme zbabělci. Jsme progresivisté, jimž osud nepřeje. Navíc progresivisté aktivní, kteří jsou vždy zasunutí v něčí řiti. Někdy hlavou, někdy nekoukají ani nohy..

  2. Autor píše o Ukrajině a Ukrajincích, jako by to byl homogenní stát a homogenní národ, kde si všichni přejí to samé. Autor píše: „Nic není zadarmo, svoboda a nezávislost pak nejmíň.“ To jistě. Ovšem o tom, že režim reprezentovaný Tymošenkovou, Juščenkem, Janukovyčem, Porošenkem nebo hercem Zelenským, je zárukou svobody a nezávislosti, dost pochybuju.

  3. Historie ukáže, jaká strategie přežití je efektivní. I v přírodě jsou zdrhající zbabělci úspěšný druh. To vlastně platí i o naší kotlince, která přes mnohé okupace a obsazení existuje více než tisíc let. Vyvinuli jsme si schopnost po obsazení nepřítelem, ho pomalu rozkládat zevnitř. Ukrajina v současných hranicích je umělý stát, vzniknuvší umělým připojením cizích území do jednoho velkého celku aparátčíky sovětského svazu. Ukrajina je nehomogenní. Jazykově, kulturně i etnicky. Vytváření ukrajince, zejména po roce 2015 je stejně umělé, jako vytváření “evropana” v EU. A co se týče škraloupů v ukrajinské historii, jsou jimi jednoznačně ukrajinští nacionalisté, kteří mají na svědomí krvavou genocidu etnických menšin, polské české i židovské. A toto směřování k násilné homogenizaci a ultranacionalizmu na ukrajině přetrvalo. Doporučuju shlédnout tento dokument NBC z roku 2017: https://www.youtube.com/watch?v=CpV16BQfbrQ Jeden z komentářů pod videem píše, že i on navštěvoval jako dítě vojenský tábor, ale nikdo je tam nevedl k nenávisti vůči jiným. Ukrajinská armáda se sice hrdinně brání, ale za cenu absolutní bezohlednosti vůči vlastnímu obyvatelstvu. Ukrajinští civilsté jsou i pro ukrajinskou armádu jen koratelární zráty. Nejlépe ukrajinský postoj vystětluje tento propagandistický obrázek: https://www.mintpressnews.com/wp-content/uploads/2022/03/@juliasmal_cytizen_en-scaled.jpg Další otázkou je, co bude s Ukrajinou po válce, i když ji vyhraje. Už ji opustilo bezmála 10% zbabělců, kteří se zpět dost možná nevrátí. A to i bez tohoto knfliktu byla predikce UA populace odhadnuta v roce 2100 na 19 mil ze současných 40 mil. Nepokládají ukrajinci své životy za zemi, která nemá budoucnost, nepatří jim a ve které ani žít nechtějí?

  4. K nadpisu tohoto článku to sedí—Írán je nyní členem Rady OSN pro práva žen!

    Pro miliony íránských žen to musí znít jako výsměch: Írán je od pátku členem Komise Organizace spojených národů (OSN) pro práva žen. „Ostuda pro náš svět!“ říká íránská aktivistka za práva žen Mina Ahadi (65) pro BILD.

    Protože: Orgán OSN má prosazovat práva žen – ta však v mulláhském režimu prezidenta Ebrahima Raisiho (61) neexistují! Ahadi proto požaduje: “Je třeba protestovat proti rozhodnutí OSN…více zde https://www.bild.de/politik/ausland/politik-ausland/iran-mitglied-in-un-frauenrechtsrat-79560358.bild.html

  5. U- krajina= Chazarstan. A bude sa tam sťahovať populácia izraelského Chazarstánu v Palestíne, taký je plán…

Napsat komentář: Cgce to Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*