MARKÉTA ŠICHTAŘOVÁ
V poslední době čelíme zvláštnímu fenoménu. Statistické údaje ukazují malý růst ekonomiky, jiné statistiky, zejména ty o průmyslu, ukazují naopak zmenšování průmyslu. (A nyní mě neberte za slovo, protože poslední údaj o průmyslové výrobě byl lehce nad nulou; to však byla výjimka po mnoha měsících soustavného poklesu.) Mohlo by to tedy snadno vést k jisté zmatenosti, jak na tom vlastně ekonomika je: roste, nebo klesá?
Zajímavý vhled do tohoto problému poskytuje jiná statistika, která byla v posledních dnech poměrně populární na sociálních sítích. A to je statistika odpracovaných hodin na člověka a rok. Nejméně odpracovaných hodin mají Němci (1343), Dánové (1380) a Nizozemci (1413). Tedy jedny z nejbohatších národů. My naopak patříme k národům s velmi vysokým počtem odpracovaných hodin: 1766. Přesto tak bohatí nejsme. A jak to souvisí s růstem či poklesem ekonomiky?
Souvislost je následující. U nás dlouhodobě klesá produktivita práce. Pracujeme víc, ale produkujeme buď nesmysly v podobě vyplňování ESG tabulek, anebo produkujeme velmi pomalu a nekvalitně – ale ne proto, že bychom měli nešikovné či líné lidi, ale proto, že nám státní regulace nedovolí produkovat efektivně, zdržuje nás a činí vyrobené zboží či služby uživatelsky nepříjemnými.
Máme v České republice nejvyšší počet lidí pracujících ve veřejném sektoru na hlavu z celé Evropské unie. Pro tyto zaměstnance ve veřejném sektoru se musí najít nějaká „práce“, ačkoliv je to často pseudopráce. Soukromému sektoru pak chybí zaměstnanci, veřejnému sektoru naopak přebývají.
Výsledkem jsou například cyklopruhy na místech, kde se žádní cyklisté nepohybují, které musel nějaký státní zaměstnanec naprojektovat, nějaká firma placená státem je musela zrealizovat, nějaký státní úředník je musel zkontrolovat, u toho se vyplnily stohy ESG hlášení o tom, že při stavbě cyklopruhů firma zaměstnávala dostatečně uvědomělé a inkluzivní pracovníky a jakou za sebou zanechala uhlíkovou stopu, další zaměstnanci museli s tímhle ESG hlášením nějak naložit a vyhodnotit ho, cyklistům jsou cyklopruhy jedno, protože se v nich nepohybují, ale ostatní řidiči mají zúženou silnici, tím vázne provoz a stojí se déle v kolonách, a tak jim cesta do práce trvá déle a jejich auta u toho více čoudí.
A tohle všechno vstoupilo do statistik jako růst HDP, protože se při tom přeci mohutně pracovalo. Že z toho není žádný užitek, že naopak je z toho celospolečenská ztráta, to už statistici neuvádějí.
Takže výsledek je tento: oficiálně rosteme. Neoficiálně se výkon naší ekonomiky zmenšuje. Zmenšuje se soukromý sektor, klesá produktivita práce. Pracujeme více hodin, ale tvoříme méně hodnot. A jsme již za bodem zlomu; nyní bude bez vnějšího drastického zásahu míra neefektivity stále narůstat, protože od určitého okamžiku má státní sektor tendenci živit sám sebe a nezadržitelně se nafukovat. Proto počítejme s tím, že naše ekonomika se bude dál zmenšovat, ačkoliv statistiky mohou hovořit jinak.
Zlatí komunisti , nejlépe tu bylo za Husáka !