NET4GAS: Síkelův nákup hrozí skandálem

Loni v září šéf resortu průmyslu a obchodu (MPO) ministr Síkela (STAN) vítězoslavně oznámil, že stát prostřednictvím své firmy ČEPS (MPO jí řídí) koupil síť tuzemských plynovodů Net4Gas. Ten v ČR provozuje 4000 kilometrů plynovodů, pět kompresních stanic a stovku předávacích stanic. Síkela přebil nabídku energetické firmy EPH podnikatele Daniela Křetínského.

Navíc to ještě bylo součástí Síkelovy kampaně osobní profilace, v níž si vzal na paškál zvláště oba klíčové soukromé podnikatele v energetice, Pavla Tykače a Daniela Křetínského, jež začal titulovat jako „uhelné barony“ a „miliardáře“, jimiž se prý „nenechá vydírat“. Ministrovo marxistické pojmosloví by se ovšem vyjímalo spíše v ústech nějakého komunisty než člena deklarativně středopravicové vlády. Nemluvě o tom, že jako někdejší bankéř je Síkela považován za nejbohatšího člena Fialovy vlády. Tento ideologický zmatek J. Síkela završil prohlášením, že je ministrem průmyslu a obchodu, nikoli ministrem průmyslníků a obchodníků. Z toho by šlo asi odvodit, že jím spravovaná budova se známou kopulí na nábřeží Vltavy je zárukou prosperity Česka, nikoli výsledkem iniciativy a úspěchů podnikatelů.

V prvním pololetí loňského roku měla Net4Gas tržby ve výši jen 1,6 miliardy a hotovost v hodnotě necelých sedm miliard korun. K tomu ale především měla dluhy ve výší 33 miliard. Z toho 18,5 miliardy jsou vydané dluhopisy, zbytek úvěry s termínem splatnosti mezi lety 2025 a 2028. A platí, že koupí plynovodů získal ČEPS sto procent akcií Net4Gas, včetně závazků a pohledávek. Kromě zaplacení kupní ceny pět miliard musel navíc ČEPS zaplatit i necelé tři miliardy korun navíc, což byly peníze, které měli loni do firmy původně vrátit bývalí zahraniční vlastníci, kteří je dostali jako zálohu na dividendu. Tu pak ale Net4Gas nevyplatil. Co si však vláda koupila touto investicí, která je ale zásadně dražší než deklarovaná. Byla tím zajištěna skutečně klíčová kritická infrastruktura?

Vláda ČR koupí nepochybně vycházela strategicky z plánů, který shrnuje následující obrázek:

Zdroj

Iniciativa Středoevropský vodíkový koridor (CEHC) byla zahájena v roce 2021 čtyřmi společnostmi v oblasti plynárenské infrastruktury (OGE, Net4Gas, Eustream, Gas TSO of Ukraine) vedená vizí rozvoje vodíkové „dálnice“ přes střední Evropu. Ovšem v únoru zahájilo putinovské Rusko agresi proti Ukrajině, kdy také okupovalo území s největší evropským atomovým zdrojem, Záporožskou jadernou elektrárnou s instalovaným výkonem 6 GW a se stejným typem tlakovodních reaktorů jako jsou v Temelíně. Čistá elektřina z jádra měla být perlou v koruně produkce zeleného vodíku, který měl být dopravován i do Německa. To se i v nedávno schválené vodíkové strategii spoléhá na to, že až 70 % potřeb vodíku bude importováno ze zahraničí. Původně i z Ukrajiny. Ruská agrese ovšem tyto plány dala k ledu. Net4Gas nyní stojí bokem tranzitu, protože nefunguje původní hlavní přepravní soustava plynovody Družba – Jamal- Nord Stream – Opal – Gazela.

Už loni v říjnu vládní nákup plynovodu tvrdě zkritizoval EPH: „Ministr Síkela se zasadil o zrealizování zásadně nevýhodné transakce, která ve svém důsledku způsobí českým občanům a podnikům škodu přes 20 miliard korun.“ Jak dále vysvětlil mluvčí EPH, nejde jen o kupní cenu 8 miliard, protože Net4Gas má přitom dluhy ve výši 34 miliard korun (ve formě vydaných dluhopisů a bankovních úvěrů) a obtížně vymahatelnou pohledávku v Rusku za 70 miliard korun. „V současné situaci ohledně toků zemního plynu a při stávající regulaci, nemá firma NET4GAS schopnost splácet ani úroky svého 34 miliardového dluhu. A to v důsledku přerušení kontraktu ze strany Gazprom Exportu,“ konstatoval ve zprávě zveřejněné 10. října 2023 mluvčí EPH Daniel Častvaj.

Nyní se všechny obavy více než vrchovatě naplnily. I slepému by muselo být jasné, že na pozadí konfrontace západních zemí včetně států Evropské unie s Ruskem za jeho válečnou agresi proti Ukrajině postupně skončí v rámci obřích sankcí také nákup zemního plynu a ropy z Ruska. To je ostatně zcela jasným cílem politiky vedení EU. Net4Gas, který měl klíčovou a vysoce profitabilní pozici při zajišťování transferu desítek mld. m3 ruského zemního plynu z východu na západ Evropy, je bez práce. Podle zveřejněné výroční zprávy Net4Gas loni prodělal 1,7 miliardy korun. Předloni přitom společnost ještě byla v zisku přes 6,2 miliardy. Výrazně v loňském roce klesly i tržby podniku, meziročně o více než 76 % na tři miliardy korun. Dodávky plynu z Ruska přes Německo do střední Evropy vypadly a ruský Gazprom přestal na přelomu roků 2022/2023 platit za nasmlouvané přepravní kapacity a tržby Net4Gas spadly. Celková přeprava plynu podle dat společnosti dosáhla v roce 2023 přibližně 10 mld. m3. Oproti roku 2022 se tak celková přeprava snížila o 20,8 mld. m3 plynu.

Jak uvedl portál Seznam Zprávy, na začátku prázdnin proběhla pravidelná aukce, do které se měli hlásit zájemci o přepravu plynu přes české území v letech 2025 a 2026. Z webu správce sítě, firmy Net4Gas, lze ale nyní vyčíst, že se nepřihlásil vůbec nikdo. Objednávky na tranzit plynu nejsou a plynovody nemá co téct. Letos květnu média upozornila, že firmě Net4Gas se masivně propadly tržby a skončila ve skoro dvoumiliardové ztrátě.

Je to však ještě horší: nejenže se musí draze udržovat plynová infrastruktura Net4Gas, ale je třeba také platit úroky z 34 miliard dluhů. Sedm miliard, které byly na účtech firmy a jež měly snížit částku na státní nákup firmy, se jaksi vypařilo. Předchozí vlastníci Net4Gas, tedy německý pojišťovací gigant Allianz a kanadský penzijní fond OMERS mají co vysvětlovat. Ale zdá se, že jako vždy nakonec vše zaplatí v tzv. regulované části finální ceny za plyn čeští občané a firmy v rostoucích cenách plynu, jak to musí pravidelně stanovit Energetický regulační úřad (opět spadá pod MPO). Vykoupením dluhů tak Češi zajišťují příjmy kanadských důchodců a penzijních plánů Allianz. Bezva pro ně.

Jak upozornil zpravodajský portál Echo24.cz, od roku 2018 byly dluhopisy Net4Gas obchodované na pražské burzy a jejich vlastníky jsou podle všeho tuzemské banky a penzijní fondy. Stát nakonec dluhy společnosti neodepsal. Kdyby se tak stalo, znamenalo by to, že na tom ztratí i čeští bankovní střadatelé a ti, kdo vložili prostředky do penzijních fondů. Emise dluhopisů společnosti Net4Gas řídila v roce 2018 Česká spořitelna. Její mateřskou společností je rakouská Erste Group Bank, v jejímž představenstvu byl od roku 2015 i Jozef Síkela. Na tento vývoj rychle reagovala znovu zvolená europoslankyně a komunistka Kateřina Konečná, která na síti X uvedla, že Síkela patří za tuto kauzu před soud, a ne být jmenován komisařem Evropské komise. Ačkoli vůči dnešní komunistické kritice můžeme mít tisíce výhrad kvůli minulosti, neměla by se tato kauza stát předmětem vyšetřování, ať už parlamentního či nejlépe trestně-právního?

I když Síkela státní nákup Net4Gas hájí všemi možnými posudky a samozřejmě také kolektivním posvěcením celé vlády, je skutečností, že možná nedobytné pohledávky České spořitelny/Erste vůči fakticky bankrotujícím tehdejším vlastníkům firmy se staly dobytnými dluhy českých spotřebitelů plynu. Tohle vypadá na dokonalý příklad nebetyčného konfliktu zájmů bývalého (?) bankéře Erste a současného ministra. Z takového projektu by se ve skutečně právním státě musel někdo jako J. Síkela sám vyreklamovat. Pokud očekávaný vývoj ztrátovosti Net4Gas bude pokračovat, z nákupu těchto prázdných trubek by se mohl stát obří ekonomický skandál současné vlády a doplnil by zatím nevyčíslené ztráty prohlubované každým dnem nefunkčním systémem (ne)digitalizovaného stavebního řízení, které má tentokrát na svědomí resortně odpovědný ministr za Piráty Ivan Bartoš.

Podívejme se na dva již uvedení cíle osobní kampaně ministra Síkely. Jak uvedl portál Seznam Zprávy, Pavel Tykač postupně odchází z EU a orientuje se na další USA, Asii a Oceánii bez zničující regulace a ideologie Green Deal. Tykačovi soud v minulých dnech už nařídil zavřít kvůli v podstatě nezměřitelným reziduím rtuti (jež mají všechny uhelné elektrárny) elektrárny Počerady a který brzy zavře i Chvaletice, další elektrárny a doly s dopadem na celou českou energetiku (podle Síkely je to prý ale jen pro ekonomiku „brnkačka“). Ovšem i nedávná legislativní úprava, kterou navrhl Hospodářský výbor Poslanecké sněmovny, ukazuje, že deficit energie hrozící z překotného uzavírání uhelných zdrojů, je zcela zásadním problém. Podle poslanců by se takto zavřený zdroj měl vyvlastnit či znárodnit a provozovat s dotacemi „někým jiným“. To je naprosto skandální návrh jako z komunistické agitky.

Daniel Křetínský ale fakticky přešel do protiútoku. Na Slovensku jedná ve shodě s vládou Slovenské republiky, s níž nemá Praha právě růžové vztahy. Se Slovenským plynárenským průmyslem (SPP), jehož 100% vlastníkem je vláda SR, vlastní klíčovou plynárenskou síť Eustream (vláda 51 % a Křetínského Czech Gas Holding BV 49 %). Nyní se rozhodli, že další strategická spojení trubek na plyn a vodík budou obcházet Českou republiku.

Mapa: Eustream.sk

Aby toho s mrtvými plynovými trubkami Net4Gas pro Česko nebylo málo, Daniel Křetínský se nyní rozhodl nakoupit majoritu v největších slovenských elektrárnách. Slovensko bude mít dlouhodobě přitom jako jediné v regionu střední Evropy nějakou elektřinu i na vývoz. Česká republika se nejpozději v roce 2027, jak s bohorovným klidem předjímají všechny energetické koncepce, které má na starosti právě Síkelovo ministerstvo, stane závislou dovozu elektřiny až ze čtvrtiny zřejmě nesilnější zimní spotřeby elektřiny. Odkud a za kolik? To možná spoluurčí i Daniel Křetínský.

A tak se autorovi tohoto článku objevuje v mysli pátá epizoda proslavených Hvězdných válek s podtitulkem „Impérium vrací úder“. Ovšem ten vrácený úder z osobní konfrontace a poměřování si ega neschytá resortně odpovědný ministr Jozef Síkela, který se mezitím může posadit do lukrativně placené funkce komisaře Evropské komise, ale asi čeští občané, spotřebitelé a daňoví poplatníci. Jak ještě dlouho si ještě nechají líbit?