Nová velká hra může začít

Americký ministr zahraničí Marco Rubio předvedl nadlidský výkon, když se alespoň nezřítil před mocným Lavrovem – nejvyšším diplomatem planety. Lavrov a Rubio se dohodli na vytvoření konzultačního mechanismu k odstranění „dráždidel“ (americká terminologie) v americko-ruských vztazích a na spolupráci v „otázkách společného geopolitického zájmu“, jak uvádí ministerstvo zahraničí. BRICS mezi ně možná nepatří.

Odstraňování „dráždidel“ lze snadno interpretovat jako kód pro Trumpa 2.0, který se snaží najít způsob, jak se vymanit z předchozí tsunami sankcí a ekonomické války, která přinesla jen spektakulární zpětný ráz.

Američané předvídatelně zdůraznili, že „jedna schůzka k vyřešení ukrajinského konfliktu nestačí“. Samozřejmě že ne. Prezidentův poradce Jurij Ušakov poznamenal, že Putin sám rozhodne, kdy „kontakty s USA ohledně Ukrajiny“ začnou a kdo budou ruští vyjednavači.

Lavrov plně vyvrátil existenci třístupňového plánu ohledně Ukrajiny, který zahrnuje příměří; volby a podpis konečné dohody. Při pečlivém zkoumání dosavadních záznamů Lavrov vždy tvrdil, že USA jsou „schopny nedohody“.

Trumpův zvláštní vyslanec Steve Witkoff byl pozitivně naladěn:

„Lepší výsledek jsme si po tomto zasedání nemohli představit.“ No, Witkoff určitě sledoval peníze – Trumpovu nejvyšší prioritu – když byl spolu s americkou delegací zcela „překvapen“, když se dozvěděl, že „americké společnosti přišly odchodem z Ruska o 300 miliard dolarů“, jak prozradil generální ředitel Ruského fondu přímých investic Kirill Dmitrijev.

Stejně jako v případě fiaska s BRICS to vypadá, že ani Trumpův tým si v obchodní oblasti nedělal domácí úkoly.

Jak byla vyhrána geoekonomická válka

Na základě toho, co se stalo v Rijádu, je příliš brzy na to, abychom se chlubili tím, že Washington pod vedením Trumpa 2.0 prohlásil, že Ukrajina – a jeho mrňavý narkoführer – skončily. Rump Ukrajiny v nějaké podobě přežije, ale zdaleka není jasné, „co“ bude poválečnou Ukrajinou.

Pokud jde o Rusko v čele navrhování nového světového řádu, zdá se, že tomu tak skutečně je. Začíná nová Velká hra, která je eony vzdálená původnímu – britskému – výmyslu z 19. století a mnohem bližší tomu, jak byla nová Velká hra vnímána na počátku roku 2010, kdy Číňané přišli s konceptem Nové hedvábné stezky.

Když tu máme Washington a Rusko, které nyní proklamují, že „berou v úvahu zájmy toho druhého“, automaticky to znamená, že Říše chaosu ztrácí své dřívější páky a nyní je nucena sednout si ke stolu a naslouchat (Lavrov zdůraznil, že jsme se skutečně slyšeli ).

Když obě delegace zdůrazňují, že osobní schůzku Trump-Putin je velmi složité naplánovat, lze to jistě interpretovat jako kód pro to, jak bude americký Deep State nucen obrátit to, co je de facto nesmazatelnou strategickou porážkou v neúspěšné zástupné válce.

Kromě příslovečného přívalu otáček o tom, jaké jsou Trumpovy skutečné motivy ke sblížení s Ruskem, vytvářejícího dokonce rozkošné náznaky halucinační jízdy na kouzelném koberci – za zvuků Steppenwolfa a Jefferson Airplane – je všechno možné, že se jedná pouze o fiktivní jízdu.

Nebo něco mnohem zlověstnějšího: Trump připravuje evropskou chátru na novou velkou válku proti Rusku před rokem 2030, kterou Američané sledují zpovzdálí.

Jisté je, že Trump chce normalizovat Rusko, aby přestalo ztrácet peníze na Ukrajině – ať si to ti evropští patolízalové zaplatí – a soustředit se na skutečnou hloubku: technologickou a geoekonomickou válku s Čínou, kterou Peking v několika vrstvách už vyhrál, aniž by vypustil jediný HIMARS, a místo toho se soustředí na úspěchy plánu Made in China 2025.

Co se týče EUro patolízalů, které Trump pozitivně nesnáší, ti se sešli v Paříži na slavné protisummitové ne-akci: Liga poražených, kde diskutovali, o čem jiném, o své Věčné válce a o tom, jak vyšlou své „mírové“ síly – které nemají, se zbraněmi, které nemají – na Ukrajinu.

Ten čokl, který se vydává za britského premiéra, slibuje, že nasadí „boty na zem“, zatímco jedovatá Medusa von der Lugenová dál hlásá své vzteklé válečné čivavy. Dokonce i další vzteklí psi, jako Polsko, vedle pudlíků Německa, Itálie a Španělska řekli „ne“ britské lavině Dr. Martens.

Za současného stavu bylo to, co se stalo v Rijádu, jen prvním krokem – jakýmsi usmířením USA a Ruska, podobně jako dlouhé détente na konci 60. a v polovině 70. let, Gorbačov-Reagan v letech 1986-1989 a Gorbačov-Táta Bush v letech 1989-1991 (které skončilo rozpadem SSSR) a Medveděv-Obama v roce 2009 (které skončilo zničením Libye).

V tuto chvíli tedy máme nulová fakta. Kromě toho, co ruské síly nadále vytvářejí na bojištích Novorosie. Tato nová fakta v terénu Američanům ještě více ztrpčují situaci, protože ultraproblematické jednání o Ukrajině se protáhne nejméně o několik měsíců.

Poslední slovo nechme střízlivému Lavrovovi: „Když se národní zájmy shodují, je třeba udělat vše pro to, abychom sjednotili úsilí na těchto kolejích, a to v zájmu oboustranně výhodných projektů jak v geopolitické sféře, tak v ekonomických záležitostech.“ Lavrov je přesvědčen, že Američané nyní „lépe chápou naši pozici“.

Bude tomu tak – nebo to bude jen další kapitola v neúprosné reality show? Nechť nová Velká hra skutečně začne.