Troufám si říct, že dnes se ve Francii rozhoduje o Evropě. Ale když vidím, v jakém stavu dnes Francie je, a jak daleko to Francouzi nechali dojít, nemyslím, že to dopadne pro Evropu dobře.
Uvidíme, třeba nás Francouzi překvapí.
Včera jsem mluvila s jednou mladou prodejkyní kávy a překvapila mě svým postojem. Bavily jsme se o tom, co nás čeká na podzim v souvislosti s covidem a ona řekla:
“Já nic nečtu, nesleduju, opatření nedodržuju a ať mi každý políbí zadek. Budu si žít podle sebe a nenechám si nikým do svého života mluvit. Základem ale je – nesledovat zpravodajství – nikde a nikdy!”
To je docela dobrý návod na život, nemyslíte? A taky to je hodně špatné vysvědčení pro všechny novináře. Jeden takový oslovil stejně mladou “politoložku”, aby se vyjádřila k olomouckým “dezinformátorům”. Kdyby to nebylo k smíchu, bylo by to k pláči.
Taková snůška nesmyslů, dojmů a zavádějících úvah! Fakt bych chtěla, aby tihle amatéři aspoň jednou uvedli JEDNU konkrétní dezinformaci. Přesný citát mého textu. Ale toho se nikdy nedočkáme…
Na 100 % platí rada prodavačky kávy: Novináře nesledovat a žít si podle sebe. Tak si užijte hezkou neděli a televizi a rozhlas nezapínejte.
“Budu si žít podle sebe a nenechám si nikým do svého života mluvit” – zní to hezky, ale je to utopie. S takovým názorem “vlezte mi na záda a nechte mě na pokoji” se setkávám často, jenže “nechat někoho na pokoji” je přesně to, co stát (kterýkoliv) neumí a nechce, už jenom z toho důvodu, že takovéto ostrůvky pozitivní deviace by byly nebezpečným příkladem pro ostatní a kdyby se to rozmohlo…