O funkci sviní a zombíků ve veřejném prostoru |

Sdílet článek:

VIDLÁK

Vojenská policie má dostat nové pravomoci. A jako náhodou jde o pravomoci, které vidíme u ukrajinských verbířů na ruskou frontu. Vojenská policie má dostat pravomoci, které armádě usnadní mobilizaci, a kdyby mobilizace náhodou nebyla, budeme tady mít další jednotku s monopolem na násilí, což nikdy není směr k demokracii, ale vždycky k totalitě.

Co si budeme povídat, odporné režimy zpravidla označujeme jako policejní stát. Neříkáme hasičský stát nebo myslivecký stát. Odporný režim vzniká z policie, nebo za pomoci policie, a proto je třeba právě tyto struktury podřizovat velmi striktní veřejné kontrole. Vedle problematického Rakušana tu tak brzy budeme mít brzy i stejně problematickou Černochovou.

Pojďme dál. Tak nějak mimo kamery i mimo zájem byla v Senátu schválena korespondenční volba. Stalo se tak na výročí okupace 21. srpna. Padesát šest senátorů, tedy velmi pohodlná většina, byla pro. Petr Fiala dělá, co je třeba, aby se udržel u moci. Stejně potichu se mluví o usnadnění získání občanství pro potomky Čechů v zahraničí až do čtvrtého pokolení. Kombinace korespondenční volby a nového pojetí občanství může mít stejně dramatické dopady jako snahy o policejní stát.

Co jsme mezi tím dělali my? Zabývali jsme se Otakarem Foltýnem a jeho výroky o sviních a zombících. Řešili jsme, jak si něco takového může dovolit, rozebírali jsme každičké jeho slovo a s napětím jsme čekali na zahájení jeho komunikační kampaně, ze které se nakonec vyklubal jeden nápis, který promítl na Strakovu akademii.

Mezitím senátoři takřka bez tlaku veřejnosti v klidu zvedli ruce pro zrušení principu tajnosti voleb s šeptanda o pravomocech vojenské policie zůstala jen šeptandou. Svině táhly víc.

Tak nějak to vypadá, že svou úlohu už Foltýn splnil. Chraň Bůh, že bych si myslel, že si to vojenská guma naplánovala, to určitě ne. Ani on sám nemohl vědět, že se jeho vystoupení ve Slavonicích tak chytne. Ale každopádně se to povedlo. Plukovník se stal dokonalým hromosvodem, a zatímco národ bouřil, zase byl připraven o kus svobod.

Mohl bych, stejně jako jiní, apelovat na influencery, aby na tyto foltýnovské vlny nenaskakovali. Ale bohužel to takhle nefunguje. My nerozhodujeme o tom, co bude tento národ řešit. Nerozhoduje o tom už ani Česká televize. Sociální sítě si žijí svým vlastním životem a nikdo nedokáže předem odhadnout, jaké téma zarezonuje a z jakých důvodů. Už není žádná osobnost, která by měla klíče od toho, o čem se bude v republice tento týden mluvit. Ani Václav Moravec ne.

Můžeme udělat jediné. Nezapomenout. Musíme se k těmto tématům vracet, a znovu a znovu je do veřejného prostoru vnášet. Až pominou Foltýnovy svině, je třeba zkusit znovu mluvit o vojenské policii, Rakušanových šifrovaných telefonech, korespondenční volbě, muniční iniciativě, zpackaném zásahu na filozofické fakultě a dvojnásobně zpackané digitalizaci stavebního řízení. Nezapomeňme na to, co se odehrává ve Sněmovně a Senátu, a vracejme to do hry, jak jen to půjde.