Občan Pavel

FRANTIŠEK KAŠPÁREK

Idealisti versus realita. Všechno dáme, co jen máme. Horké telefonní linky. Válka bez vítězů. Audit na Pražském hradě skončil, zapomeňte, je potřeba další.

Po vítězství Petra Pavla v prezidentských volbách se sešlo několik přátel a diskutovali. Shodli se na tom, že vítěz by měl dostat šanci v podobě tradičních sto dní, a pak se uvidí.

To je tak, když se sejde parta idealistů. Na pendrek.

O dva dny později už bylo všechno jinak.

Vítěz nezaváhal ani na okamžik a hned v pondělí si kopnul do Zemana a spol. vzhledem k hospodaření na Pražské hradě. Sice naznačil, že nemá žádné důkazy, jen indicie, což je pokrok, protože jsme si zvykli, že v mnoha případech důkazů netřeba, ale nemusel s tím přijít tak nakvap. Téma Ukrajina do NATO v tuto chvíli také tolik nehořelo, a v rozhovoru pro francouzskou agenturu AFP, ve kterém řekl, že by „Západ měl Ukrajině dodat všechno, kromě jaderných zbraní“, mohl být zdrženlivější.

Nejde ani tak o obsah těchto sdělení, ale o tu rychlost, s jakou chtěl ukázat svým voličům a koneckonců i vládě, že vsadili na správného člověka. Působilo to docela trapně. Možná by udělal líp, kdyby nechal situaci trochu uklidnit, i když voliči jeho protivníka přijali výsledek poměrně kultivovaně. Tohle by jim přiznáno mohlo být. Nevím, nevím, co by se dělo v ulicích, kdyby zvítězil Andrej Babiš.

Hodně diskutovaný hovor Petra Pavla s tchajwanskou prezidentkou nás nemusí zase až tak trápit. Mohlo by být hůř: Kdyby třeba pojal nápad, že tam doprovodí paní Pekarovou Adamovou.

Telefonát s ukrajinským prezidentem nepřekvapil, bez toho by to nešlo. Jen jedna otázka se nabízí. Proč museli hned všichni vědět, že proběhly tyto dva správné hovory?

Ohledně slov Petra Pavla o možném přijetí Ukrajiny do NATO: Západní politici se této otázce snažili po určitou dobu vyhýbat, což pramenilo z neshody o tom, zda by Ukrajině měl být někdy povolen vstup do NATO. Před časem se rýsoval možný kompromis. Podstatou dohody by bylo, že Ukrajina se zřekne svých aspirací na vstup do NATO a Rusko bude v první fázi souhlasit s příměřím. Situace se však postupně vyvinula špatným směrem. V současnosti je podle vyjádření předsedy Vojenského výboru NATO Roba Bauera aliance připravena na přímou konfrontaci s Ruskem, prý jen konvenčními zbraněmi. Když k tomu připočteme šílené plány některých válečných jestřábů na “dekolonizaci” Ruska, u konvenčních zbraní to asi neskončí. Potom už nebude potřeba nic řešit.

Když se ještě vrátíme k přání Petra Pavla, aby na Hradě proběhl audit. Jeho tým mu mohl prozradit, že audit prováděl v minulém roce Nejvyšší kontrolní úřad, což se děje vždy když končí funkční období stávajícího prezidenta. Podle slov prezidenta NKÚ dostane Pavel a jeho tým výsledky auditu nejpozději v den kdy nastoupí do úřadu. Takže zase ta horlivost a snaha zavděčit se voličům, kteří Zemana a spol. upřímně nenávidí. (No ano, ale co druhá strana?)

Místo zasypávání příkopů to vypadá na panamský průplav.

Pavlovy první kroky se nelze vyložit jinak, než jako populistické (populistické ve smyslu současného nálepkování, nikoliv ve smyslu, jak je populismus definován v odborné literatuře) máchnutí směrem k těm svým.

Uvidíme jak bude “máchat” v budoucnu.

Nárok na sto dní hájení však tímto ztratil.

(16 votes, average: 4,50 out of 5)

Loading...