Obydli chýši v Africe

Třešničkou na dortu všech těch rozkošných opatření je takzvaný konsolidační balíček.

Přes všechny tyto kroky, jimiž chce správa země přesvědčit voliče o tom, jak pečuje o jejich blaho, přesvědčených setrvale ubývá. Většinou totiž chodí do zaměstnání (pokud ho ještě mají), ve kterém se jejich zaměstnavatelé musí vyrovnávat s neustále stoupajícími cenami energií a bruselskými daněmi v podobě emisních povolenek. Také musí jíst, jenže při každé nové návštěvě potravinářských obchodů u regálů podklesávají v kolenou.

Protože se reprezentanti lidu rozhodli neskočit na špek tradičnímu dodavateli energií, který je prodával podezřele levně a jiní tak nemohli vydělat, zdá se být cesta k lepším zítřkům trny dlážděná.

Jsou však i možnosti dosud nevyužité.

Naznačil je sám pan premiér, když nedávno podnikl cestu do Afriky.  Opačným směrem k nám do Evropy totiž směřují zástupy chtivé našeho blahobytu, aniž by tušily, jaké to doopravdy je. Na místě je proto uvažovat o tom, jaké výhody by přinesl opačný pohyb, exodus nás Evropanů na africký kontinent.

S uznáním nutno poznamenat, že premiér Fiala se v tomto směru projevil navzdory všem posměváčkům jako vizionář a Česká republika by mohla být na špici tohoto trendu. Dvoustranná výměna obyvatelstva by totiž byla ke společnému prospěchu.

V Česku je například zoufalý nedostatek dostupného bydlení pro mladé lidi, zatímco v takových zemích, jakou je například Tramtárie, mají po exodu původních obyvatel spoustu volných chýší. Na jejich pořízení by ani nebylo třeba si brát hypotéky. Studnu by vyvrtal Člověk v tísni. U chýše lze obvykle zdarma držet kozu. Mnohem méně než tady tam hrozí digitální demence. Sluníčka je tam také podstatně víc než u nás a pořízení fotovoltaiky z Číny, se kterou pořád ještě mluvíme, by mělo větší smysl. I na tramtarijském venkově praktikují zdravý životní styl, jen tomu neříkají grýndýl. Umělá inteligence jim tam tak nějak nechybí. Životní náklady jsou tam nesrovnatelně nižší. Zejména mladší generace by si v té skvělé zemi konečně přičichla k opravdovému životu.

Rovněž České republice by bylo ku prospěchu, kdyby místa chybějících odborníků, zejména doktorů a inženýrů, zaujali nenároční tramtarijští specialisté. Ti by se mohli nastěhovat do těch uvolněných bytů, které by ještě zůstaly poté, co by je obsadili hosté z Východu.

Jednoznačným favoritem pro efektivní řízení spolupráce s Tramtárií se jeví Jana Černochová. Nomen omen. Na střelnici vyniká a s flintou jí to sekne. Je možné, že by smlouvu o přátelství podmínila tím, že partner nakoupí větší než malé množství amerických stíhaček F 35 a navíc bude každoročně odkládat fůru kokosových ořechů na zbrojení. Za to by mohla tramtarijskému náčelníkovi slíbit, že se bude moci zúčastnit společného fotografování s černochem, který je za velkou louží ministrem obrany. Čemuž by jistě neodolal.

Obě kolonie mají zkrátka mnohé slučitelné společné zájmy.

Zdá se, že vyhlášení oboustranně výhodného státního programu á la „Obydli chýši v Africe“ je na spadnutí. Nový rok klepe na dveře, pan premiér krotí škarohlídy. Bude líp.

V Tramtárii, se kterou můžeme uzavřít rovnoprávnou smlouvu o přátelství a vzájemné pomoci, určitě.