Odborníci: Vládo, zachraň Česko, dokud je čas |

Sdílet článek:

„Nejde oddělit růst od spotřeby, jak tvrdí Evropská komise. Můžete bohatnout, nebo chudnout, třetí cesta mezi tím není,“ říká zakladatel think tanku Realistická energetika a ekologie Jaroslav Čížek.

Odborníci z think tanku Realistická energetika a ekologie zaslali vládě Petra Fialy šestibodovou výzvu k ochraně české energetiky. Žádají zastavení projednávání souboru opatření Fit for 55 i to, aby se současné zdroje odstavovaly až po jejich náhradě jadernými kapacitami.

Think tank Realistická energetika a ekologie rozeslal vládě, poslancům, senátorům a médií Tříkrálovou výzvu. Ta apeluje na ochranu národní bezpečnosti i sociálního smíru, které podle energetického think tanku ohrožuje unijní plán Green Deal. Výzva proto varuje před dalším otálením s razantním odporem proti z něj vyplývajícím bruselským nařízením. Jejich důsledkem podle textu výzvy sice možná bude pokles unijní produkce oxidu uhličitého (světové však určitě ne), ale zcela jistě nastane nedostatek elektřiny, jež bude navíc enormně drahá. To zásadně podlomí konkurenceschopnost firem v Česku i dalších členských státech EU, ve kterých se zároveň dostaví obrovský nárůst chudoby. Zakladatel Realistické energetiky Jaroslav Čížek v rozhovoru vysvětluje, proč s kolegy bije na poplach.

Rozeslali jste vládě, poslancům a médiím Tříkrálovou výzvu, která nabádá k razantním krokům na ochranu české energetiky vůči bruselskému plánu Green Deal. Co Vás k tomu přimělo?

Vývoj posledních dvou let, který ve druhé půli loňského roku výrazně zrychlil. Enormního a strašně rychlého nárůstu cen energií si jistě už všiml úplně každý. Tenhle trend je nezbytné zastavit a otočit. Protože bude-li dražší elektřina, zdraží se úplně všechno – nejde tedy jen o energetickou chudobu, o které se mluví, ale o všeobecné zchudnutí. Jakákoliv žebračenka, tedy nějaký státní příspěvek na elektřinu a teplo nic neřeší. Sice s ním lidé možná zaplatí teplo a elektřinu, ale nezbude jim na drahé rohlíky.

Chceme-li udržet životní úroveň a fungující ekonomiku, tedy zajistit růst HDP, nemůžeme se vydat cestou směrem k systému s vyšší entropií (neurčitosti systému, pozn red. zde), tedy od fosilních zdrojů k občasným zdrojům, tedy OZE, ale pouze obráceně, tedy k systému s nižší entropii. Což je pouze jádro, ať již v klasické podobě, nebo v podobě fúze.

Dokud bude platit, že mezi HDP a spotřebou energie existuje příčinná souvislost, čili kauzalita, tak to znamená, že HDP je v podstatě vyjádřením míry spotřeby, a to bez ohledu na kvalitu produktu. Tím pádem se nikdy nemůže naplnit idea Green Dealu o oddělení růstu od spotřeby, kterou má zajistit zvyšování účinnosti a snižování spotřeby energie. Zákonitě vždy takovéto pokusy skončí fiaskem a celkovým zchudnutím.

Jsou pouze dvě reálné cesty – dál bohatnout, což s výjimkou bláznů chtějí všichni, nebo zchudnout. Nic mezi tím neexistuje. Třetí cesta vede spolehlivě do „třetího světa“. Z deště se nelze vrátit se suchou hlavou i deštníkem současně nebo nějak napůl. Buď jedno, nebo druhé. Buď zajistíte společnosti levnou energii, nebo jí zničíte.

Co by mělo být hlavním cílem vlády?

Zastavit devastaci energetiky, kterou přináší Green Deal. Protože chcete-li odvrátit chudobu, musíte zajistit levnou energii, to znamená zejména elektřinu. Vzdáte-li se ovšem nejlevnějších zdrojů, zákonitě musí elektřina zdražit. Jenže dekarbonizovat ve skutečnosti znamená vzdát se právě těch nejlevnějších energetických zdrojů.

Když na Vaši výzvu nikdo z odpovědných nebude reagovat a energetika se bude dál vyvíjet podle požadavků z Bruselu, tedy plánu Green Deal a jeho souboru opatření Fit for 55, jaké budou další důsledky?

Celá tato „energetická diskuse“ není jen o samotných cenách a chudobě, ale především o geopolitice a bezpečnosti. Ano, ze symbiózy obnovitelných zdrojů a plynu kouká výnosný byznys, minimálně současný a dočasný, protože se jedno bez druhého prostě neobejde, ale z pohledu národní a evropské bezpečnosti to je zaručená sebevražda. Protože fotovoltaika a vítr nedokážou zajistit kontinuální dodávky elektřiny. Vylučuje to samotný jejich princip. Jak je tato snaha marná, dokazují i čísla i ze samotného zeleného Německa.

Navíc se nad námi vznáší další dvě bezpečnostní „oprátky“, do kterých bychom měli strčit hlavu. Ta ruská je plynová a ta čínská solární, protože tam se vyrábí valná většina fotovoltaických komponentů a země ovládá také velkou část světových ložisek vzácných zemin. Kdo tohle riziko nevidí, tomu není pomoci…