Platíme si zelené komouše |

Sdílet článek:

KATEŘINA LHOTSKÁ

Nejspíš asi každý ví, že politické strany, které dosáhnou na určitý volební zisk, získávají příspěvky od státu. A to bez ohledu na jejich politickou orientaci. Takže si na nějaké peníze přijdou i komunisté. Tedy ti rudí. Málokdo však tuší, že si vydržujeme i jejich zelené následovatele. A to přesto, že nedostali od voličů ani jeden hlas.

A o koho, že se vlastně jedná? Jde o uskupení, které si říká „Nerůst“ a je to partička opravdových zelených fanatiků. Jeho členové dokonce odvrhli i současné plány „zelené transformace“. Postupné omezování volného trhu a obrovské transfery prostředků od produktivních činností k jinak neživotaschopným „zeleným“ projektům považují totiž za pouhé „ozelenění růstového ekonomického systému“ a podle nich je tedy chybné a iluzorní se domnívat, že by bylo možné touto cestou klima „zachránit“. Připouštějí sice, že tím dochází k „mírnému oddělení ekonomického růstu od emisí skleníkových plynů“, nicméně „je toto oddělení velmi pomalé a k odvrácení klimatické krize nebude stačit“. Z čehož vyvozují, že jedinou cestou, jak naši planetu „zachránit“, je zastavit ekonomický růst.

Ještě zelenější zelená

Kritika dosavadních aktivit a kroků ostatních „zelených“ hnutí a požadavek „Nerůstu“ na radikálnější postup tak do značné míry připomíná rozkol v socialistickém hnutí na počátku minulého století. Tehdy část socialistů kritizovala neúčinnost nenásilných postupů při narovnávání panujících sociálních a společenských nerovností a požadovala změnu revoluční. A tak se stali komunisty.

To však není jediná podobnost. Komunistické ideje totiž v řadě aspektů připomínají i návrhy, které „Nerůst“ prezentuje. A některé jeho návrhy jdou dokonce ještě dál. Chce například stanovit maximální možný příjem a vše, co by si člověk vydělal navíc, má být daněno 100 % sazbou. Tedy mu bude odebráno. Přesněji řečeno ukradeno. Výše maximálního příjmu má pak vycházet z jakéhosi „demokratického určení limitů nerovnosti“.

Peníze podle vůle

Další obdobně „inspirativní“ návrhy se pak skrývají v kapitolách „Nepodmíněné základní služby“ a „Nepodmíněný základní příjem“. Podle nich má každý člověk právo na příjem sloužící k pokrytí jeho základních potřeb, aniž by musel hnout prstem. A k tomu ještě dopravu a internet zdarma a bydlení „za pár šupů“. Dost to připomíná komunistické heslo pro odměňování: „každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb“. I když vlastně ne. Rudí komunisté po lidech chtěli, aby pracovali, zatímco heslo těch zelených lze parafrázovat takto: „každý podle své vůle, každému podle jeho potřeb“.

Podle rudých komunistů nemá práce sloužit k vytváření hodnot, ale být „prostředkem sloužícím k uspokojování potřeb lidí“. I tady je zřejmá nápadná podobnost s tím, jak vnímá roli práce „Nerůst“, který tvrdí, že má sloužit „k uspokojování potřeb daného člověka a společnosti“. A nechybí ani takové perly jako zkrácení pracovní doby při zachování příjmu. Prostě další myslitelé přesvědčení o tom, že peníze vznikají v bankomatu. Že je tato jejich víra velice silná, potvrzují i v části, která se týká „Politiky peněz“. V ní se ohánějí takovými hesly jako „pluralita účelových peněz“ nebo „obnova demokratické kontroly nad tvorbou peněz“. Podle „Nerůstu“ se peníze zkrátka „vytvářejí“…

Z kapes poplatníků

Celé je to naprosto neuvěřitelný výplod, nad kterým si člověk může akorát tak ťukat na čelo, až na něm bude mít důlek. Nebo se může báječně bavit a říkat si, ať si každý píše, co chce. A lidé mají právo psát i blbosti. Tedy pokud to dělají za své. Což však v případě „Nerůstu“ neplatí, protože je součástí organizace „NaZemi“, kterou si platí každý z nás. Dostává totiž peníze jak z EU, tak i z Ministerstva životního prostředí, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy nebo ze Státního fondu životního prostředí. Jinak řečeno tito zelení komunisté nedostávají naše peníze na rozdíl od těch rudých na základě rozhodnutí voličů, kteří jim dali svůj hlas, ale z vůle bruselské či naší české vrchnosti. A tady už jde legrace stranou, protože jde o veřejné prostředky, které by měly být vynakládány smysluplně, a nikoliv na produkci blábolů.

A už vůbec ne na prokrmování spolků, jejichž jediným cílem je naši společnost zničit…