Pokrok nezastavíme, ale musíme se snažit

Tato jediná evropská země, v níž si v podstatě jeden rozumný člověk dokázal prosadit svou, nastavila sjednoceným šikům všude kolem kruté zrcadlo. Naštěstí pro ně načasoval hlavní kontinentální epidemiolog V. Putin na konec zimní covidové vlnky začátek tzv. speciální operace (řečeno jeho slovy), čímž vrhnul na smetiště mediálních dějin když ne navždy tak alespoň ze dne na den nejen virus ale i sjednocené odborníky.

I v Čechách jsme měli možnost ukázat, že existují alternativní nejednotná řešení. Takovým do očí bijícím příkladem naší nejen vládní tuposti byly nejdéle v Evropě zavřené školy případně v nich probíhající plošné testy, požadavky na roušky během výuky a další do nebe volající nesmysly. Samozřejmě prosazované jednotně. Když se náhodou našel někdo, kdo vystoupil z řady, jako svého času ředitel Semecký ve waldorfské škole v Semilech, byl zřizovatelem okamžitě odvolán. Narušoval nám jednotu a svými činy nás mohl vést k poznání, což je jak známo prvotní hřích člověka a za ten se trestalo, trestá a trestat bude, to věděl již Adam. Takže jsme se bohužel nedozvěděli, co by se stalo, kdyby semilská škola fungovala jaksi v nejednotném režimu. Odhaduji, že řada hardlinerů si oddechla.

Podobně v zapomenuté kauze pražského gymnázia Zatlanka, kterému soud dokonce nařídil zahájit výuku prezenční namísto tzv. “výuky distanční”, nakonec k žádné výuce nedošlo, protože gymnázium navzdory z nebe spadlé (=soudem darované) unikátní možnosti prokázat, že i v období chřipky mohou děti chodit do školy a třeba i trochu společensky fungovat, raději alibisticky zvolilo postup kasační stížnosti k vyšší soudní instanci. Takže děti zůstaly jednotně doma, gymnázium jednotně zavřené, nikdo nevybočil z řady a tak to ma byť, tak je to spravne, jak říkával nadporučík Mazurek.

Jednota je skvělá věc

Jednota dává člověku jakousi jistotu, že mu někdo nedá přes hubu, případně, že až se to začne mlít, že bude aspoň na správné straně. Bohužel až na naprosté výjimky je produktem jednoty většinou katastrofa. Jednota jednání, jednota myšlení, jednota zhloupnutí vedla v historii k takovým skvělým věcem jako ke sjednoceným lánům či jednotným zemědělským družstvům, v jednotě byla síla, kdo nešel s námi, šel proti nám. Stačí ukázat na vhodného nepřítele. Jednou je to kulak, jindy odpírač plošného testování/očkování nebo třeba vrabci. Někoho (mediálně) znemožníme, jiného vyhodíme z práce, šoupneme do lágru a vrabce rovnou pobijeme.

Čínští rolníci jednotně vraždí vrabce, aby se následně přemnožil hmyz a oni sami mohli umřít v důsledku neúrody (způsobené částečně i dalšími vlivy) hlady. Zdroj zde.

Naše civilizace má tedy dlouhodbé zkušenosti s jednotou a neustále je prohlubujeme. I Evropská unie musí být jednotná, takový Viktor Orbán by mohl vyprávět. Naším hlavním nepřítelem ale aktuálně není ani Orbán, ani covid, dokonce jím nejsou ani vrabci a zatím jím oficiálně není ani přičinlivý občan, který nechce, aby mu někdo pomáhal (však se dočkáme). Ve 21. století se stal hlavním nepřítelem plyn! Oxid uhličitý, plyn, bez kterého bychom neexistovali, a který může v poslední době za všechno, za co nemůže Putin, případně za něco mohou shodou okolností oba.

Já být oxid uhličitý a cítit tu společenskou nenávist (jejíž projevy by se snad měly zakázat?), tak se dobrovolně zredukuju a měli bychom všichni po vrabcích, pardon, po ptákách. Ale tak jednoduché to mít nebudeme ani my, ani oxid. Takže podobně jako před zhruba sto lety mladý komsomolec drancoval poslední obilí ve skrýších ukrajinských kulaků, protože nechat je zemřít hlady bylo správně, nebo o nějakých padesát let později uvědomělá polpotovská mládež páchala ve jménu pokroku (čeho jiného) neslýchaná zvěrstva, tak i my jsme se kvůli pokroku kvalifikovanou většinou rozhodli pro sebezničení (nejen většiny), aktuálně ve jménu tzv. dekarbonizace. Období karbonu už tu kdysi konečně dávno bylo, tak proč ne dekarbon.

Takže si v Evropě už dlouho a urputně podřezáváme větev sociálního smíru hurávypínáním elektráren. Banky vám nedají podnikatelský úvěr, pokud při návštěvě pobočky dýcháte. Nařizujeme stavby dobíjecích stanic ne pro to, že si je žádá občan a nabízí trh, ale protože pokrok. Nejnověji zakazujeme auta se spalovacími motory, tímto geniálním vynálezem, který umožnil takovou individuální svobodu pohybu, jako nic před ním a nic po něm. Všechno hlavně jednotně, rychle, k určitému datu, alternativy ani pochybnosti se nepřipouštějí, jako s covidem!

Pochopitelně v čele boje s plynem stojí jak jinak unie vedená jak jinak Německem, vždy nejjednotnější ze všech jednotných zemí. Německem, které umí kyvadlo dějin vychýlit opravdu pořádně. Které historicky dalo pokoj snad jedině tehdy, když bylo rozděleno železnou oponou na dva menší státy. Německem, které se rozhodlo vypnout jaderné elektrárny na svém území, tedy v centrální Evropě, kvůli vlně tsunami v Japonsku. Německem, které dokázalo takové věci jako vybudovat poválečný hospodářský zázrak, jehož produktem bylo třeba “lidové vozítko VW”, ale současně i zaplevelit krajinu větrníky do té míry, že se proti tomu pár neuvědomělých Němců bouří či dokonce soudně brání nebo z wehrmachtu udělat bundeswehr (což je obzvláště vypečený kousek). Prostě ode zdi ke zdi = po německu = neomylně.

A jak my si tu žijeme?

V Čechách máme takové těleso, kterému se říká vláda, zatím stále ještě česká. Pravda, když jsem si přečetl, že tato “vláda” musela prosit někde v Belgii o dovolení, aby mohla zvýšit limit pro povinnou platbu dph českými občany o nějakých 40 tisíc EUR, trochu jsem zaváhal, není-li ten termín nějak mimo. Ale v souladu s tradicemi tomu tělesu tak ještě pár let říkejme, než ho unie nějakou směrnicí, které si málokdo všimne, zruší.

Ona totiž naše vláda primárně nevládne naší zemi, to už dávno ne, ona v naší zemi vládne evropskými penězi. Cítíte ten rozdíl?

Je to výhodné! Za evropské peníze si postavíme silnice nebo cyklostezky, což bychom jinak nezvládli, zafinancujeme nějaké ty neziskové organizace, které nám vysvětlí, že žijeme sto let za opicemi, nebo si aspoň koupíme do firmy třeba tiskárnu, což už by bez unie vůbec nešlo! Chudáci podnikatelé, oni by si museli na tiskárnu vydělat, musíme jim pomáhat.

Jenže to všechno není nic jiného než politická prostituce, kdy návštěvník hambince platí dotací, strukturálním fondem nebo nějakým dalším programem (což jsou v zásadě vždycky umně přerozdělené daně), a zaměstnanec hambince dělá, co se po něm chce, aby dostal zaplaceno. Tento příjem je pro nás tak zajímavý, že rezignujeme nejen na vlastní vládu (viz kauza s DPH výše, ale i mnohé další) ale možná brzy i na vlastní stát, což se stejně tak nějak průběžně děje. Cena za tuto rezignaci a penězotok je všelijaká, ale v poslední době je to zejména naše povinná účast ve válce proti plynu, která se aktuálně projevuje hlavně na fakturách od ČEZu. Ještě že máme na východě toho Putina, na kterého lze část viny svalit.

Je bohužel úplně jedno, kdo v hambinci stojí v čele “vlády”, pokud pořád nadšeně hýká směrem na Brusel. Takový Babiš se v tomto ohledu od Fialy liší jenom tím, že chtěl, aby to teklo k němu. Což je pro mne alespoň pochopitelná motivace.

V tomto jednotném nadšeném hýkání se mnou nepočítejte. Hodnoty ani pokrok se nevytvářejí tak, že vám na ně někdo dá pár eur, která před chvílí od někoho vybral jako daň nebo si je naklikal v počítači, viďte pane Draghi. Vytvářejí se takovou zastaralou činností, které se říká práce a té zase předchází druhá zastaralá činnost, které se říká vzdělávání. Ale těmto aktivitám se v Čechách věnují jen naprostí volové a jejich životní úroveň tomu také odpovídá nebo velmi brzy odpovídat bude.