Politici jsou ti, co potřebují vytvářet krize, aby je mohli za naše peníze řešit

Sousloví Green deal se stalo jedním z  nejfrekventovanějších pojmů v Evropě, ač k tomu chybí jakýkoliv racionální důvod. Jak to jenom napsat a neopakovat se… Jenom za poslední dva roky jsem napsal články: Silný příběh; Nekorektní poznámky; Kdo nevolí zeleně; Návrat anarchie; Vítězství ideologie; Bohové moji; Co se zdravým rozumem; Iluze; IPCC; Zelená ideologie…a kdybych šel dále do minulosti, tak jich bude ještě nejméně dvojnásobek. Všechny spojuje základní fakt, známý všem absolventům základního vzdělání, že život na planetě Zemi je založený na uhlíku a žádný další prvek jej nedokáže v plné míře nahradit.

A oxid uhličitý je pro život nepostradatelný plyn, který spolu s vodou a slunečním zářením, procesem fotosyntézy vytváří sacharidy… a kyslík, který potřebujeme k životu!

Popsal jsem autory nejrozšířenější dezinformace za posledních sto let – že člověk svojí civilizační činností, která emituje oxid uhličitý porušil rovnováhu planety – a ta se proto nebezpečně otepluje. Na příběhu Patricka Mooreho, spoluzakladatele Greenpeace (a jeho vzestupu), je patrné co za mě asi nejlépe řekl matematik Tomáš Fürst:

„Základní ingredience je pocit naivních lidi, že dělají něco dobrého. Mnoho lidi potřebuje nahradit náboženství nějakou jinou ideologii, která jim dává vědomí smyslu. Boj proti CO₂ se dobře hodí. Na to samozřejmě nasednou akademici, kteří milují totalitní ideologie, zejména na filozofických fakultách a novináři, kteří nerozumějí vůbec ničemu, ale milují eschatologii (nauku o konci světa) a potom spousta podvodníků a politiků, kteří to zneužijí ke svému prospěchu.

Politici jsou ti, co potřebují vytvářet krize, aby je mohli za naše peníze řešit.“

Pro náš kontinent, pro Evropu potom bylo smrtící, že do čela EU, po pragmatickém politikovi Jean-Claude Junckerovi („Když to začíná být vážné, musíte lhát.“) byla určena prázdná Ursula von der Leyen. Jestliže píši „určena,“ chci tím říct, že nerozhodovaly lidské ani odborné kvality, ale úradek „děvčat a chlapců, co spolu mluví.“

To je vzorová ukázka západního „řádu s pravidly.“

Jestliže píšu „prázdná,“ chci tím říci, že si s Danuší Nerudovou nemají co vyčítat a politiku nejenže nechápe, ale plete si ji s osobní mocí. Zvláštní je, že do funkce šéfky Evropské komise nastoupila 1. prosince 2019 a již 11. prosince představila „svou vizi“ Green deal pro Evropu jako soubor politických iniciativ, který má EU nasměrovat na cestu k ekologické transformaci s konečným cílem dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality, což údajně podporuje přeměnu EU na spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou. Tedy Green deal jako politická deklarace je opravdu její vize? Opravdu?

Dohodu podpořil 15. ledna 2020 Evropský parlament poměrem hlasů 482 ku 136. Při hlasování poslanci zamítli dva pozměňovací návrhy, které chtěly uznat roli jaderné energetiky. Organizace Greenpeace uvedla, že Dohoda směřuje správným směrem, ale sama o sobě nestačí.

Všimli jste si, že Greenpeace se staví do role supervizora?

Ne náhodou. Za myšlenkou, že emise oxidu uhličitého jsou škůdcem klimatu planety, je totiž Greenpeace. Žádná jiná neziskovka nemá „na svém triku“ tolik škod jako Greenpeace, a žádná jiná neziskovka nemá tak neohraničenou podporu od světové finanční elity. Zatímco Green deal je politická deklarace, jejím převodem do legislativy je balíček Fit for 55. Je souborem návrhů na revizi právních předpisů týkajících se klimatu, energetiky a dopravy a na zavedení nových legislativních iniciativ s cílem sladit právní předpisy EU s unijními cíli v oblasti klimatu, tedy k 55% snížení evropských emisí skleníkových plynů do roku 2030 v porovnání s rokem 1990. Tento cíl je mezikrokem k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, ke kterému se Evropská unie právně zavázala.

Na základě uvedeného balíčku návrhů má vzniknout soudržný a vyvážený rámec pro dosažení cílů EU v oblasti klimatu, jehož cíle jsou:

• zajistit spravedlivou a sociálně vyváženou transformaci
• zachovat a posílit inovace a konkurenceschopnost průmyslu EU a současně zajistit rovné podmínky vůči hospodářským subjektům ze třetích zemí
• podpořit vedoucí postavení EU v rámci celosvětového boje proti změně klimatu

Konečná podoba balíčku „Fit for 55“ byla dojednána a za českou stranu podepsána ministryní životního prostředí Annou Hubáčkovou během českého předsednictví v Radě Evropské unie od 1. července do 31. prosince 2022.

Adaptace na globální oteplování je proces přizpůsobování se současným nebo očekávaným účinkům změny klimatu. Je to jeden ze způsobů, jak reagovat na změnu klimatu, spolu se zmírňováním dopadů změny klimatu. V případě člověka je cílem adaptace zmírnit škody nebo se jim vyhnout a využít příležitostí; v případě přírodních systémů může člověk zasáhnout, aby pomohl přizpůsobení. Adaptační opatření mohou být buď inkrementální (opatření, jejichž hlavním cílem je zachovat podstatu a integritu systému), nebo transformační (opatření, která mění základní atributy systému v reakci na změnu klimatu a její dopady).  Potřeba adaptace se liší místo od místa v závislosti na ohrožení lidských nebo ekologických systémů. I když by emise skleníkových plynů byly stabilizovány poměrně brzy, bude globální oteplování a jeho důsledky trvat mnoho let, a bude tudíž nutné se přizpůsobit výsledné změně v klimatu

Katastrofy jsou přírodním jevem, ale v poslední době se jejich závažnost zvyšuje v důsledku změny klimatu způsobené lidskou činností (?). Takhle nějak to přece myslela Greta Thunberg.

Proti těmto závěrům vytáhli už nejednou vědci. Připomněl bych NIPCC z roku 2003, která o sobě píše Nevládní mezinárodní panel pro změnu klimatu (NIPCC) je to, co naznačuje jeho název: mezinárodní panel nevládních vědců a učenců, kteří se sešli, aby pochopili příčiny a důsledky změny klimatu. Protože nejsme náchylní věřit, že změna klimatu je způsobena lidskými emisemi skleníkových plynů, můžeme se podívat na důkazy, které Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) ignoruje. Protože nepracujeme pro žádnou vládu, nemyslíme si, že jsou potřebné nějaké zvláštní vládní aktivity.

NIPCC vydává také zprávy. Seznámit se s nimi můžete přes odkazovanou stránkou.

Poslední vědeckou aktivitou je Climate Intelligence (Clintel). Na české stránce vás přivítá: Neexistuje žádná klimatická nouzová situace

Věda o klimatu by měla být méně politická, zatímco politika v oblasti klimatu by měla být více vědecká. Vědci by měli zejména zdůrazňovat, že jejich výstup modelování není výsledkem magie: počítačové modely jsou navrženy člověkem. Výsledek je pak zcela závislý na tom, co teoretici a programátoři vloží dovnitř: hypotézy, předpoklady, vztahy, parametrizace, omezení nestability atd. Bohužel, v mainstreamových zprávách o klimatu není většina těchto vstupů jasně stanovená.

Věřit výsledkům klimatického modelu znamená věřit tomu, co tvůrci do modelu vložili. A to je právě problém dnešní diskuse o klimatu, v níž hrají klimatické modely ústřední roli. Klimatická věda degenerovala na diskusi založenou na víře, nikoli na zdravé sebekritické vědě. Měli bychom se osvobodit od naivní víry v nezralé klimatické modely. V budoucnosti musí výzkum v oblasti klimatu klást výrazně větší důraz na empirickou vědu.

Tuto naléhavou zprávu připravila celosvětová síť 1944 vědců a odborníků. Věda o klimatu by měla být méně politická, zatímco politika v oblasti klimatu by měla být více vědecká. Vědci by se měli ve svých předpovědích o globálním oteplování otevřeně zabývat nejistotami a zveličováním, zatímco politici by měli nezaujatě počítat skutečné náklady i imaginární přínosy svých politických opatření. To mne vede k otázce. Představila vůbec Evropská komise dopadovou studii balíčku Fit for 55? Tedy náklady / výnosy?

Stručně řečeno – vědcům došla trpělivost. Neexistuje žádná klimatická nouzová situace, je to podvod!

Podvod. Strašné je, že se podařilo celosvětově ovlivnit obrovské množství lidí a že jejich podstatnou částí je mládež. Která je už zcela ve vlivu monetizace každé myslitelné činnosti a které už nepřijde divné, že v IPCC jsou vědci honorováni velmi slušným pravidelným příjmem, což pochopitelně vítězí nad každodenním „publish or perish“ v honbě za grant než vůbec mohou začít „dělat vědu.“

Je to podvod. Jak dál? A jak naložit s ideology? Jak naložit s paní von der Leyen? Nebo s Petrem Fialou, který v květnu 2021 napsal, že „Green Deal je realita. Nemá už smysl spekulovat nad tím, jak by to mohlo být jinak. Teď musíme využít příležitost, jak investicemi do udržitelného rozvoje, obnovitelných zdrojů a cirkulárního hospodářství modernizovat českou ekonomiku a zvýšit kvalitu života.“

Úpadek Evropy, ke kterému nepochybně dochází, má dvě hluboké příčiny. Válku na Ukrajině a reakci na neexistující podnět. Na pohádku, že změnu klimatu můžeme inženýrsky ovlivnit. Které si vyžádaly enormní množství prostředků. Aniž bychom si činili nárok na genialitu, dají se obě příčiny redukovat na jednu.

V zájmu Spojených států jsme připustili vyhazov Ruska z Evropy. Bez odporu jsme odvrhli 35 % Evropy. S příslušnými zdroji. S vědomím, že bohatství a konkurenceschopnost Evropy pochází ze spolupráce německé technologie s ruskými zdroji. To je práce evropských, ale také tuzemských politiků. Vědcům došla trpělivost s nesmysly o klimatu. Ale komu – řekněte – komu má dojít trpělivost s politiky, kteří si s námi hrají jak s domestikovanou zvěří?