(Pravdu) deklasovat |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

S časovou výkladovou osou se v normálních historických lekcích nedá nic dělat, ovšem nežijeme v nich, žijeme v počínající fašizující totalitě, v které logika nemá prioritu. Občas překvapí v diskuzi s muslimem tvrzení, že Korán předcházel Bibli, nelze to vyvrátit, jednoduše logika není všemocná. Na podobnou antilogiku jsme po dvou letech vládnutí Fialy a spol. už navykli, na jaké logice může stavět výrok pražské hnidy v čele obrany o tom, že výbuchy atomových pum na Ukrajině by na Česko neměly dopad? Vládnoucí antirusáci v médiích a ve vládě dodneška mediálně otravují národ o tom, jak nás Černobyl karcigenně přiotrávil a následky pořád neseme a najednou podle bojovné hnidy z dvojky se nic nebude dít až to začne atomově bouchat.

Jemnější postupy havarující logiky než v Česku se musí volit ve Francii. V této zemi si odjakživa zakládají na dobrých vztazích k Rusku, i dnes se občas mluví o privilegovaných vztazích k Putinovi. Pierre Brande nazval svůj článek ve Figaru “Opatrně k francouzsko-ruským vztahům”, snaží se vysvětlit Francouzům, že Rusové je za jejich lásku vždycky podvedli. Brande se vydává za historika, z podnikatele se sebevzděláváním vypracoval na historika a stal se ředitelem nadace Napoleon. Brande napsal knihu o Napoleonovi na sv. Heleně. Tento historik bez skrupulí v jednom článku semele staletou historii o francouzských vazbách k euroasijské velmoci s ne moc povedeným efektem. Překvapí, jak prohnaně politickou propagandu vydává za historii a ještě víc to, k jakým zobecněním lze na základě pár voluntaristických fakt minulosti dospět. Pakt Molotov-Ribbentrop už jenom z důvodu časové posloupnosti dějů je důsledek předchozích paktů evropských států s Adolfem Hitlerem, v dobré víře, že po nich nepůjde se mu upsaly podstatně dřív než Stalin. Polsko už v roce 1934, Británie a Francie 1938, Lotyšsko 1939 atd. Československo si uchovalo nesmrtelnou image velké oběti v historii, na rozdíl od Slovenska, německý fuehrer nechtěl s Čechy nic mít společného a podle okolností plánoval vystěhování do Patagonie nebo vystřílení.

Sebenominovaný francouzský historik neskromně píše, že k elementům jeho analýzy se bude muset francouzská historiografie vrátit a minulost znovu promyslet. Napoleon v roce 1807 po vítězství u Friedlandu nabídl velkoryse ruskému carovi Alexandrovi spojenectví a car akceptoval. Substancí jejich mírové dohody byla nenávist obou k Anglii. Brende zakládá svoje vývody o věčné ruské neloajalitě k Francii na carově vlažném přístupu k dohodě, píše, že car se snažil zachránit, co se dalo, např. pruský stát zachránil před Napoleonou snahou o likvidaci, car sabotoval kontinentální blokádu Británie. Brendeho nejvíc šokuje, že v soukromé korespondenci car dál Napoleona nazýval uzurpátorským Korsičanem, čímž ovšem byl. Brende nechtěně vybarvuje cara jako zachránce Evropy před uzurpátorem. Proč táhl roku 1812 Napoleon do Ruska? Brende to přičítá ruským špionům, které Napoleon odkryl v ministerstvu války. Následovala velká francouzská invaze do Ruska, stojí za povšimnutí, že to nebylo opačně. Brende dává tuto imperialistickou válku Francie do fantaskních uvozovek: Rusko vedlo proti Francouzům totální válku. Vítězný car byl velmi velkorysý, jeho zásluhou dostal Napoleon Elbu a na Francii nebyly uvaleny žádné válečné reparace. Francie se roku 1855 a 1856 velmi podle spojila s Tureckem a Británii proti Rusku v Krymské válce. Koncem století se rýsovalo rusko-francouzské spojenectví proti Německu, z ruské půjčky se mj. postavil Alexandrův most v Paříži. Brende kompletně eskamontuje s fakty první světové války, např. přikládá Rusům vinu na vtažení Francie do války. V podivné logice píše, že francouzské diplomacii se v roce 1935 úspěšně podařilo dovést Německo a Francii k dohodě, ale sovětsko-německý pakt považuje za vadný, všem vyrazil dech. Sověty spáchaly zločin dodávkami nafty Německu, jenom z tohoto důvodu se Hitler mohl podle jeho výkladu zmocnit Polska. Po válce se de Gaullevou zásluhou ustavily výjimečné francouzsko-ruské vztahy, ale opět podvod. Brežněv v 1980 podvedl afghánskou invazí prezidenta Giscard d´Estaign. Brenda z toho dedukuje, že Francie žije v nebezpečné iluzi výjimečných vztahů.

K článku ve Figaru je 15 příspěvků čtenářů, kteří bez výjimky odhalili historickou kamufláž nehorázné propagandy. X-tý článek protiruské propagandy. Jen propagandistická historie nás učí o výjimečných vztazích mezi Francií a Ukrajinou. Pro Rusy je Ukrajina totéž co Alsasko pro Francii, neasistujeme Ukrajině, ale USA. Napoleon invazí do Ruska zradil dohodu s carem a zničil tak francouzskou hegemonii nad Evropou, která trvala od Ludvíka XIV. Litvínov se v 1934-39 snažil vytvořit alianci proti Hitlerovi, ale britští a polští oligarchové ji zmařili. Sověty nebyly přizváni 1938 k Mnichovu. Autor článku se snaží sugerovat, že Rusko Francii v historii podvedlo: naopak, byla to vždy Evropa, která podvedla Rusko.