S. SPURNÝ
Návrh zákona, podle kterého by měl stát ručit za příjem z nájmu, je učebnicovým příkladem nejméně čtyř principů sociálního inženýrství a ukázkou takzvané zákonné loupeže, jejíž definice spatřila světlo světa před dvěma sty lety.
Volná úvaha, kterou inspiroval Frédéric Bastiat a Thomas Sowell v knize „Conflict of Visions”.
Zpráva:
Ministerstvo připravilo návrh zákona o podpoře bydlení, jehož cílem je podpořit osoby v bytové nouzi. Pronajímatelé bytů budou moci získat od obce ručení pro případ, kdy nájemník nebude platit nebo byt zničí. Zákon má brzy zamířit na vládu.
Komentář:
Francouzský novinář Frédéric Bastiat přišel před dvěma sty lety s myšlenkou zákonné krádeže. Definoval ji v knize Zákon: „Jestliže zákon dává jednomu občanu výhody na úkor občana druhého tím, že dělá něco, co by jednotlivý občan nemohl udělat bez toho, aniž by spáchal zločin.”
Navrhovaná garance nájmu je neuvěřitelně antisociální zákonná krádež. Stát se rozhodl, že slušní lidé, kteří bohužel nemají byt na pronájem, budou přispívat lidem, kteří jsou bohatší, protože byt na pronájem mají, a lidem, kteří devastují cizí majetek.
Kam se hrabe Robin Hood
Kdepak Robin Hood se svým bohatým brát a chudým dávat. V tomto případě státní biřici okrádají řemeslníky na cestě z trhu a peníze dávají povalečům u cesty a pobočníkům šerifa z Nottinghamu. V podstatě definice progresivního sociálního státu. Na ty, co by pomoc opravdu potřebovali a měli by ji dostat, nezbyde nic nebo drobné.
Takhle vypadá zákonná loupež.
Další principy, které ilustruje návrh zákona o zaručeném nájmu, je princip vševědění, princip zákona na všechno a princip odděleného řešení problémů.
Princip vševědění říká, že největší zlo napáchá člověk, který neví, co neví. To je moderní sociální inženýr, který díky svému neuplatnitelnému vzdělání nemůže najít místo v soukromé sféře, které by odpovídalo jeho představám o odměně a společenském postavení.
Svůdná možnost buzerovat
Proto končí sociální inženýr ve státní správě, která mu nabídne svůdnou možnost z pozice státní moci nařizovat občanům, co mají dělat, aniž by něco tušil o reálném světě. Princip vševědění mu navíc zabraňuje se jít někoho zeptat.
S principem vševědění je spjat princip zákona na všechno. Každý problém vyřeší nějaký zákon. Je jedno, kolik to bude stát nebo kolik úředníků na to bude třeba. Není možné to svěřit svobodné vůli lidí a jejich interakci, se sociálním inženýrem přichází podle druhého principu zákon.
Trumfové eso
Další princip je trumfovým esem moderní společnosti. Princip odděleného řešení problémů říká, že když první zákon způsobí nějaký problém, vyřeší takto vyvolaný problém další zákon. Je vyloučené řešit prvotní příčinu, tedy první zákon.
V případě pronájmu bytů stát v podstatě znemožnil majitelům bytů, aby se přiměřeně rychle s přiměřenými náklady zbavili problémového nájemce. Proto třeba někdo nepronajímá byt vůbec. Řešení? Nový zákon!
A nakonec kriminalizace
Čtvrtý princip, který se uplatní po nějaké době, je princip kriminalizace oboru. Pokud není slušný majitel bytu schopen se rychle a podle zákona zbavit problémového nájemce, nastupuje méně slušný majitel, který se jej dokáže zbavit. Obor se kriminalizuje, protože to je jediný způsob, jak v něm vydělat nějaké peníze.
Řešení?
A co by tedy měli dělat? Nechat majitele bytů, aby si sami dohodli podmínky s nájemníky, a dát jim možnost rozloučit se zákonnou cestou s problémovými nájemníky. Je to nejsociálnější řešení.
Pro majitele bytu je vyhození nájemníka tím úplně posledním řešením. Proč?
Ne proto, že by byl lidumil, ale protože to je vrcholně racionální řešení. Vždy je snazší se domluvit se slušným nájemníkem v problémech než hledat nového. Ale protože zbavit se problémového nájemníka je mega problém, buď se byty nepronajímají vůbec nebo jen lidem s minimálním rizikem.
Skupina lidí, kteří jsou buď mírně rizikovější nebo tak jenom vypadají, má smůlu.
Argentina
V Argentině to zkusili. Nový prezident zrušil ihned po nástupu do funkce regulace pronájmu bytů. Během jednoho měsíce se v Buenos Aires zdvojnásobil počet bytů k pronájmu a ceny klesly zhruba o 20 %. Více zde nebo studie ze San Francisca na téma regulace nájmů zde.
Jak to končí?
Podle Frédérica Bastiata takto:
„Když se parazitování stane pro nějakou skupinu ve společnosti způsobem života, během času pro sebe vytvoří právní systém, který to posvětí, a morální pravidla, která to budou oslavovat.”
Be the first to comment