Privatizovat a propouštět. Lidé už opasky utáhli, teď by měl začít šetřit stát

VLADIMÍR PIKORA

Statistiky tohoto týdne ukazují, jak protichůdně se chovají domácnosti a stát. Zatímco stát dokázal za první tři měsíce vygenerovat rekordní deficit 166 mld. Kč a předvedl v praxi, co to znamená rozhazovat, když jeho výdaje meziročně vzrostly o 37 %, domácnosti ukázaly pravý opak. Šetří ostošest.

Maloobchodní tržby vykázaly v únoru pokles o reálných 6,4 %. Hlubší rozbor dat ukazuje, že tržby za potraviny poklesly o 7,6 %. Nemáme přitom menší žaludky než vloni, ale nakupujeme levnější zboží. Mnozí pravděpodobně opustili maso a hledají levnější náhražky. To, že tržby ve specializovaných prodejnách s potravinami klesají rychleji než v normálních obchodech, signalizuje, že spotřebitel přestal být tak náročný na kvalitu jako v minulosti. Bio potraviny už pravděpodobně nekupujeme tolik jako v minulosti. Lidem zkrátka došly peníze.

Stačí se podívat na statistiku mezd. Nejnovější známá data jsou za 4. kvartál. Tehdy rostly mzdy nominálně o 7,9 %. Když od toho ale odečteme růst cen, zjistíme, že reálně si domácnosti se svými příjmy pohoršily o 6,7 %. Takto velký propad životní úrovně jsme zde neměli od počátku devadesátých let. Tehdy si lidé utahovali opasky kvůli transformaci. Dnes si utahují opasky kvůli vyšším cenám všeho, aniž by všichni jasně věděli, proč zdražení přišlo. Frustrace mnohých proto roste.

Stát to má přesně obráceně, ten si opasek neutahuje

Zatímco domácnosti na pokles příjmů reagují poklesem spotřeby, stát na reálný pokles příjmů reaguje obřími výdaji. Ty rostou několikrát rychleji než cenová hladina. Výsledkem je pochopitelně obří deficit a rychlý růst státního dluhu.

V pozadí rekordních výdajů státu stojí to, že výrazně zvýšil sociální výdaje a zároveň sanuje nárůst cen energií. K tomu se přidávají i vyšší výdaje na obsluhu vládního dluhu. Položka, která byla kdysi titěrná, začíná hrát důležitou roli a zdá se, že bude každý rok důležitější, až bude hrát jednoho dne alfu a omegu veřejných financí. Zatím se totiž nezdá, že by něco zastavilo naši trajektorii rychlého zadlužování.

Problémem je, že má vláda naplánováno hospodařit za celý rok s deficitem na úrovni 295 mld. Kč, což není vůbec málo. Pokud bude v budoucnu hospodařit tak jako v posledních třech měsících, dostaneme se na celoroční plán už v červnu.

Musí se tedy rychle něco udělat. Vláda by se měla začít chovat jako domácnosti a šetřit. To, že nyní takto rychle utrácí, je krom jiného jedním ze zdrojů inflace. Pokud by to myslela s bojem s inflací vážně, měla by ihned přestat rozhazovat.

Vláda si je toho vědoma. Mluví o úsporném balíčku ve výši 70 mld. Kč. To je ale málo. To matematicky nevychází. S takovým balíčkem neskončí letošní hospodaření s deficitem 295 mld. Kč. Úspory musí být několikrát vyšší. Představa, že stačí zvýšit pár daní a zrušit podporu stavebního spoření, neobstojí.

Stát musí ukázat, že šetřit znamená krom jiného rušit úřady a jejich agendy. Také to znamená rušit místa placená ze státního rozpočtu. Počet státních zaměstnanců je enormní. Už přesáhl 880 tisíc. Kdyby nás bylo 50 milionů, bylo by to únosné, ale v národě s 10 miliony obyvatel to je moc.

Stát vysál ze soukromé sféry desítky tisíc zaměstnanců, kteří tam nyní chybí. Tyto lidi by měl stát rychle propustit a šetřit.

Situace veřejných financí je tak alarmující, že by se měl stát také rychle rozvzpomenout, co to znamená slovo privatizace. Stát má stále majetek, se kterým neumí hospodařit. Příkladem může být Česká pošta. Té by se měl rychle zbavit. Ztrátový podnik si nemůže dovolit.

(9 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...