Florian Philippot před lety přivedl do Front National významného ekonoma Philippa Murera, euroskeptický ekonom byl považován za architekta ekonomického i ekologického programu strany, po odklonu Marine le Penové od politiky suverenismu a separace od eura, odešel s Florianem Philippot ze strany, podílel se na založení Les Patriotes. Philippe Murer má blízko k renomovanému Jacques Sapirovi, společně např. napsali studii scénáře rozpuštění eura. Ekonom v magazínu Causeur analyzuje inflační očekávání v střednědobém horizontu. Západní země jsou konfrontovány dvěma hrozbami: perspektivou hyperinflační budoucnosti a sociální depresí. Politika západních zemí favorizuje finanční trhy na úkor reálné ekonomiky. Mnozí ekonomové si dnes kladou otázku o návratu inflace nebo dokonce hyperinflace. V dnešní periodě ekonomické obnovy inflace dostoupila 5% v USA, úrovně dosažené v roce 2008. 3% inflace v eurozóně a 1% v Číně. Produkční náklady rostou všude: 14% za rok v USA, 12% v Evropě a 9% v Číně, jednou z příčin jsou ceny surovin.
Situace velmi připomíná období následující po krizi v roce 2008. Je jasné, že ceny surovin mají vliv na spotřebu, v těchto fázích ekonomické obnovy je růst cen surovin obvyklý, měl by být dočasným nikoliv strukturním jevem. V některých sektorech se objevily schodky v dodávkách, např. velká poptávka po polovodičích a chybějící produkty v zásobování. Velké problémy mají automobilky a výrobci elektroniky. Jde o přechodné problémy: rekordní objednávky elektronických zařízení pro vzdálenou výuku v období pandemické krize, nástup 5G, narušení výrobních řetězců tlumením výroky v různých zemích, výjimečné sucho na Tchaj-wanu apod. Chybějí rovněž komponenty ve stavebnictví. Velmi silná ekonomická obnova světového obchodu saturovala produkční linky a transport mezi Asií a západem. Táhlo to ceny a vyvolalo temporální problémy v zásobování. Aniž podceníme důležitost těchto fakt, zdá se, že se jedná o přechodné jevy, čínský růst a začínající ekonomická obnova v USA a v Evropě dovolují mluvit o návratu k normálu.
Znepokojení ekonomů z inflace plyne z jiného jevu, z růstu peněžní kvantity cirkulující v ekonomice. Od roku 2008 centrální banky, aby podpořily finanční trh, nakoupily hory veřejných a privátních dluhů. Konstantní podpora veřejné moci finančním trhům, z čehož neprofituje reálná ekonomika, podnikatelé i zaměstnanci, je amorální. Mnozí ekonomové soudí, že nárůst finanční kvantity cirkulující v ekonomice povede k inflaci nebo hyperinflaci. Je to možné? Obrovské prostředky jdoucí na finanční trhy logicky zvednou obligace a akcie. Co kupují boháči, jejichž majetek tato mana zvedá? Reality, jachty a luxusní produkty. Úroková míra kolem nuly též živí růst realitních a finančních trhů. Růst finančních aktiv se moc nedotýká reálné ekonomiky, jediným spotřebním problémem, který to implikuje, je růst cen nemovitostí a nájmů. Inflace se stává problematickou, pokud se ustaví smyčka ceny-mzdy, růst cen je následován růstem mezd a naopak. Ve Francii v roce 2021 narostly mzdy o 0.6% , ceny rostly o 1.9%. V celé eurozóně ceny narostly o 3%, mzdy o 1.7%, neexistuje tu tedy spirála cena/mzda. V Číně jednoprocentní inflace nepůsobí žádný problém, v USA se ceny za rok zvedly o 5%, mzdy o 4.3%. V žádné klíčové ekonomické zóně nerostly nadmíru mzdy, minimálně v krátkodobé perspektivě tedy neexistuje inflační nebezpečí.
Co za pět let? Lze očekávat, že ekonomická politika západu bude pokračovat stejně jako v roce 2008, tj. především v podpoře finančních trhů pomocí veřejných peněz centrálních bank. Do reálné ekonomiky toho půjde málo a stejné příčiny ponesou stejné důsledky. Finanční bubliny budou víc bublat a pravděpodobně to dostoupí nikdy neviděné úrovně. Burzy a reality vyletí k dalším rekordům, americké burzy v roce 2021 jsou stejně zlaté a drahé jako v roce 1929. Podle některých anglosaských ekonomů „Bubble everything“. Akumulace veřejných i privátních dluhů a finance zadarmo jsou motorem gigantických bublin. V reálné ekonomice budou mzdy brzděny též z důvodu růstu nezaměstnanosti. V USA se pozoruje, že nezaměstnanost je podceněna, čím dál víc Američanů není z různých důvodů zahrnuto ve statistikách. Globálně klesá životní standard, ceny realit a náklady na bydlení užírají kupní sílu domácností. V některých zemích se to pozoruje již několik desetiletí. V této situaci nevyhnutelně nějaký exogenní nebo endogenní faktor přivodí výbuch v gigantické finanční bublině. Centrální banky by v tom případě musely akceptovat rozpad finančního trhu, což není pravděpodobné, tedy budou přímo kupovat akcie, někteří ekonomové to dokonce navrhují. Tento proces se zastaví v horizontu desetiletí. Vyvstanou dvě možnosti: totální ztráta důvěry v západní ekonomiky, jejichž reálné ekonomiky nebudou srovnatelné s privátním a veřejným zadlužením, pak se na finančních trzích a v západních měnových systémech ustaví mechanismus hyperinflace. Druhou možností je politická krize jako odpověď na zostření sociálních podmínek, které uvedený finanční mechanismus přivodil. Dojde k vyprofilování priorit, bude favorizována reálná ekonomika a osoby, nikoliv finance. V střednědobém horizontu je reálnější zostření sociálních podmínek než hyperinflace. Jenom radikální změna ekonomické politiky může změnit výše uvedený scénář.
Libor Číhal
(6 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
Počet přečtení:259
>> Podpora
Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!
Buďte první kdo přidá komentář