O poražených ve volbách 2021




Sdílet článek:
Jen opravdu zralý člověk ví, že jeho život nejsou jen výhry, ale i dny, kdy se musí sklonit a připustit, že se mu nedařilo a že jiní jsou lepší. A čestně říct, že ti druzí vyhráli.

Volby do sněmovny jsou vždy dnem, kdy je volič pánem, říkával svého času Pavel Tigrid. Tento den se rozdávají karty na další období a je zajímavé sledovat tváře těch, které známe z obrazovky a kteří nám de facto určují, kam se budeme jako společnost ubírat. U vítězů je to vždy fajn, bouchá sekt a skandují se hesla. Mnohem zajímavější z psychologického hlediska je sledovat poražené.

A/ Komunisté.  Po 100 letech byli evolučně vyloučeni z možnosti mít vliv na společenské dění. S jistou nadsázkou lze říci, že byla dokončena změna z roku 1989. Komunistická „filosofie“ , která v minulém století za sebou nechala stamiliony mrtvých, zplundrovanou krajinu a charaktery mnohých, se konečně odebrala do dějinné kloaky. Už nikoho neoslovuje myšlenka třídního boje a třídní nenávisti, společného vlastnictví výrobních prostředků atd., tedy toho, co nám starším bylo vtloukáno do hlavy od první třídy až po státnici na vysoké škole. Předáci této strany čile spolupracovali s největším boháčem naší země a akumulovali svůj osobní kapitál, za což by jim jeden z otců marxismu – leninismu nedokladně věnoval malou porci olova do hlavy bez jakékoli možnosti cokoli říci. Slova nejspíše příští generální tajemnice Kateřiny Konečné o reinkarnaci pod jejím možným vedením jsou určena již jen stále se menšící skupině starších spoluobčanů, kteří ulpěli ve světě, který již dávno neexistuje.

B/ Sociální demokracie. To, že členové této strany nepustili redaktory televize do Lidového domu, je výmluvnější, než sáhodlouhý sebemrskačský projev. Žádná tisková konference, jen několik málo slov rezignovavšího předsedy. Miloš Zeman, pokud je ještě schopen cosi vnímat, musí mít radost z dokončeného díla. Od roku 2003, kdy jej vlastní straníci nechali potupně odejít již před druhým kolem presidentské volby z Hradu, pracoval na její marginalizaci, mazal schody, připravoval a účastnil se puče proti zvolenému předsedovi vlády, na kterého později mával holí. Člověk, který  splnil svůj slib a přivedl sociální demokraty do Kramářovy vily předním vchodem, dokázal za necelých dvacet let odúmrť této standardní levicové formace, která se odplavila kanálem mimo veřejné dění. Poslední ránu z milosti si však dali sociální demokraté sami a to tím, že se spolčili s neurvalým politickým podnikatelem, o kterém už mohli vědět, že on rozděluje lidi na sluhy na nepřátele. Možná se časem vyškrábou zpět do veřejného dění, ale cesta to bude hodně dlouhá a hlavně jinudy, než doposud.

C/ Hnutí ANO. Přes tvrzení předsedy Andreje Babiše o výhře i on sám ví, že prohrál. Vítěz nepotřebuje v úvodním povolebním projevu kopat kolem sebe jako malé děcko, které nedostalo slíbenou zmrzlinu. Kdo tento projev sledoval, musel být v šoku.  Tento muž, který kňučel slova o spiknutí, neustále opakoval dva tři fakty, spílal oponentům do ubožáků, kteří jeli proti němu, tak tento muž vedl náš stát de facto 8 let (volební období 2013-17 v čele financí, kdy si dělal, co sám uznal za vhodné). Bylo evidentní, že Mára Prchal byl v tu chvíli daleko a my jsme měli možnost v přímém přenosu vidět pana Babiše obnaženého na kost. Prozradil na sebe hodně. Třeba jeho slova, že nikdy nepřijme nějakou parlamentní funkci, protože je to de facto žvanírna a on je manažer. Čímž občanům sdělil, co si myslí o našem státním zřízení, o parlamentní demokracii, na které naše země stojí atd. Skutečný demokrat musí umět vyslechnout i jiný názor a třeba dohodnout kompromis. Pan Babiš toto neumí, nikdy neuměl a umět nebude. Možná i mnoho jeho voličů po těchto volbách prohlédne, komu věřili.

Prohrávat se musí umět a jen ten, který to dokáže, je schopen se časem zvednout a bojovat o vítězství. Jen mi tak nějak ve světle právě prožitého nejde z úst ta druhá polovina hesla, které začíná: „Sláva vítězům….“

 

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (7 hodnocení, průměr: 4,57 z 5)


>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

  • Číslo účtu: 2501976369 / 2010
  • BTC: 3ECjS5WDWwyjMtHU4ZJjMesEtmJ7eMz69N
  • ETH: 0x67B32F7DD7d084b83a28B59F3EBD2B6b2f837337

VYBRÁNO TENTO MĚSÍC: 1700 Kč

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

3 Comments

  1. Autor píše: „Komunistická „filosofie“ , která v minulém století za sebou nechala stamiliony mrtvých, zplundrovanou krajinu a charaktery mnohých, se konečně odebrala do dějinné kloaky. Už nikoho neoslovuje myšlenka třídního boje a třídní nenávisti, společného vlastnictví výrobních prostředků“.
    Zato teď je vedoucí ideologií ve společnosti boj s kysličníkem uhličitým, boj s přírodou o globální teplotu a samozřejmě nenávistný boj s nepřáteli této ideologie. Cílem je zničení výrobních prostředků a zbídačení lidstva.
    Radost nad odchodem dávno neškodných rudých bolševiků je poněkud trapná v situaci narůstající moci zelených bolševiků. Tato planeta je schopna uživit osm miliard lidí jen díky zemědělské a průmyslové velkovýrobě umožněné vědeckotechnickým pokrokem a levnou a trvale dostupnou výrobou a dodávkou energie. Toto chce ovšem tábor zelených bolševiků, v jehož čele hrdě kráčí EU, v rámci boje s přírodou zničit. Kolik lidí uživí planeta bez dostupné energie, bez vyspělého průmyslu a zemědělství? Pak si můžem (teoreticky) povykládat o stamilionech mrtvých a zplundrované krajině. A všechny eurohujerské strany s tímto programem otevřeně kolaborují.

  2. Ještě že máme tu demokracii – zatím (prý!)…
    Jako by článek psal novodobý soudruh Fendrych… proč ne, ale se spousty závěrů a hodnocení se rozhodně ztotožnit nemůžu a pan Vajo velmi kulantně vyjádřil naši neradostnou budoucnost. Je to pořád dokola – co bylo předtím je absolutně špatné a jenom my, noví, to dáme do pořádku.
    Jen aby.

  3. Sú dva typy politikov a) takí čo si chcú nakradnúť a b) takí, čo chcú páchať dobro. Vďakabohu za tých prvých, lebo za tými tie stamilióny mŕtvych neostávajú. Len mizerné stamilióny chcechtákov v daňových rajoch.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*