Proč nejsou lidi. Děsivě amatérská analýza s návrhem řešení

Náhodný výběr činností, kterými se zabývají statisíce občanů této země a které společnosti nepřispívají vůbec ničím.

Článek je kombinací satiry, faktů z reálného života a velice zjednodušených skutečných ekonomických teorií. Těch několik faktů je v odkazu na konci článku.

Záznam z jednání

Když si někdo chce koupit cestovní pojištění za pár set korun, má prodejce povinnost sepsat takzvaný záznam z jednání, ve kterém musí uvést důvody, proč si někdo chce koupit cestovní pojištění. Záznam z jednání je doklad pro kontrolu, že prodejce neprodal pojištění, které zákazník nechtěl.

Pozn. redakce: Z věty „chci cestovní pojištění do Chorvatska” totiž podle regulátora není úplně zřejmé, proč by zákazník něco takového chtěl, a musí existovat nějaký dokládek. A pozor, zde plýtvání papírem nevadí.

Zkvalitnění základny

Jeden z projektů na zlepšení života v této zemi se jmenuje: „Zkvalitnění informační základny zajišťující dostupnost genderově specifických dat pro analytickou činnost v oblasti sociálního pojištění.” Ano, spolufinancuje EU.

Pozn. redakce: Dobrý dotaz do soutěže Na lovu: Čemu se lidé na tomto projektu věnují? a) nákupům na internetu, b) šťourání v nose, c) vzájemnému harašení.

Udržitelnost

Firmy musí vypracovávat projekty udržitelnosti. Bez nich nejsou „in”. Protože sepsat takový projekt není jen tak, mohou se obrátit na desítky profesionálních poradců, kteří, a to není překvapivé, neberou průměrnou mzdu.

Vzniknou stovky stránek s desítkami obrázků a grafů, které by, kdyby byly shrnuty do jedné věty, zněly zhruba takto: Udržitelnost je klíčová pro udržení udržitelného rozvoje, který naše firma podporuje projekty udržitelnosti. Nápověda: četnost výskytu slovního základu „udrž” pravděpodobně zvyšuje kvalitu zprávy.

Pozn. redakce: Věta ze skutečného projektu pro srovnání: „Aktivně se podílíme na odpovědném podnikání, abychom zanechali pozitivní odkaz pro budoucí generace a spojili hospodářský úspěch s udržitelností.”

O dětské práci

Dodavatelé nadnárodních firem musí dokládat, že přijali opatření například proti zneužívání dětské práce, i když mají jednu fabriku na Vysočině. Nestačí jednoduše prohlásit, že to nedělají, musí písemně doložit, jaká opatření jejich firma zavedla.

Pozn. redakce: Tady by určitě mohla pomoci umělá inteligence. Vygenerovat progresivní směrnici by neměl být problém a stejně se žádná kontrola nedostane dál než na podpisovou stránku, kde kontroluje, že podpisy účastníků školení nevypadají obdobně a nejsou jednou propiskou.

Školeníčko

Zaměstnanci nadnárodních firem navštěvují v pracovní době výchovné kurzy, aby se dozvěděli, jaká slova mohou v práci používat. Například když chtějí s kolegy uspořádat nějakou večerní akci, tak s výrazem „barbecue” je nutné zacházet opatrně, neboť je spojován s otrokářským obdobím v Americe.

Pozn. redakce: Je to o něco lepší než v minulosti. Večerní škola marxismu-leninismu byla totiž, jak vyplývá z názvu, až po pracovní době. 

Alergeny

Musí se to vymyslet, projednat, navrhnout, sepsat, schválit, oznámit, zavést a kontrolovat. Že v restauracích musí být uvedeno, jaké alergeny jednotlivá jídla obsahují. Výsledkem této gigantické snahy je krásně zalaminované oznámení, že „všechna naše jídla mohou obsahovat všechny alergeny”.

Pozn. redakce: Proč? Protože pro restauratéra je to nejjednodušší řešení problému, který v reálném světě nikoho nezajímá. Kdyby ano, sami restauratéři by se předháněli s nabídkami jídel bez alergenů. 

Špinavé peníze

V bankách existují rozsáhlé útvary proti praní špinavých peněz. Nesou název AML neboli „Anti-Money-Laundering” a většinou zabývají tím, že v pravidelných intervalech požadují po svých klientech, aby jim dokládali účty za elektřinu, kopie pasů či různá prohlášení. Musí se totiž ujistit, že účet nevlastní nějaký terorista.

Musí to samozřejmě požadovat i po firmě Franty Nováka, který má dvacet let truhlářskou dílnu v Horní Dolní a na teroristy nadává každý večer v hospodě, když tam zrovna nesedí detektiv Bretschneider.

Pozn. redakce: Nikdo už se nikdy nezeptá, kolik to stojí a jestli někoho dopadli. Představa, že si zločinci mohou vyrobit v pdf účet za elektřinu, experty nenapadla. 

John Maynard Keynes

Existují dva základní způsoby, jak rozhýbat ekonomiku.

První způsob se zabývá poptávkovou stranou ekonomiky. Jeho duchovním autorem je slavný John Maynard Keynes. Když lidé nemají peníze nebo je nechtějí utrácet, protože se třeba bojí budoucnosti, podpoří vláda poptávku. Místo lidí a firem začne utrácet vláda. Peníze získá tak, že je lidem sebere ve formě daní nebo si je půjčí nebo je natiskne. Státní nákupy podpoří ekonomiku zvýšenou poptávkou.

Pozn. redakce: Protože to většinou vláda nemá dopředu dobře připravené, staví částečně nesmyslné věci, kde se polovina rozkrade, nebo rozdává dotace na nějaké módní kraviny a vytváří novou armádu dotačních poradců.

Ronald Reagan

Druhým způsobem na rozhýbání ekonomiky jsou ekonomická opatření na straně nabídky. Jejich propagátorem byl například Ronald Reagan. Popsal je ve svém slavném projevu „Je čas si vybrat”.

Pro jeho politiku se vžil název „reagonomics”, kritici jí posměšně říkali „woodoo” ekonomika. Dala by se shrnout zhruba takto: Méně daní, méně vládních výdajů, snížení regulací.

Logika reaganomics je taková, že vláda nemá peníze na utrácení, firmy bez regulací vyrábějí levněji a lidem po snížení daní zbyde více peněz na utrácení. Utrácejí většinou za smysluplné věci, neboť to jsou totiž jejich peníze.

Reagonomics si vyzkoušeli na Novém Zélandu a fungovalo jim to překvapivě dobře. Jejich příběh zde a zde. Snížení daní zase přineslo překvapivé výsledky v Řecku.

Pozn. redakce: Ekonomika strany nabídky je předmětem rozsáhlé kritiky, neboť se v ní točí méně peněz.

Exkurze do minulosti

Demotivovaní zaměstnanci socialistických podniků hráli občas takovou zábavnou hru na počasí. Po příchodu do práce se někdo zeptal: „Co myslíte, bude dnes hezky?”

Někdo z přítomných mu odpověděl: „A proč se ptáš?”

Tazatel reagoval slovy: „Jen tak, ale babička mi říkala, že jednoho krásnýho dne potáhnou komunisti do prdele?”

Všichni se pousmáli a šli na kafe.

Pozn. redakce: Ne vždy, ne všude, ale hrála se.

Jednoduché řešení

Je to jen takový pocit, žádná analýza, žádné studie, nic, nula, ale pocit silný. Kdyby všichni úchylní regulovčíci, kteří vysávají pracujícím lidem krev jako komáři v bažině, táhli jednoho krásného dne do prdele, vytryskl by znovu gejzír produktivní energie. Lidé by se mohli do krve pohádat o to, co lepšího budou vyrábět a jak, a pak to zkusit znovu a znovu.

Měli by na to čas, protože by nemuseli vyplňovat neuvěřitelně stupidní papíry, které nejenže zaberou spoustu času, ale připraví hodně lidí o chuť se o něco snažit. Navíc je nemožné se o některých věcech pohádat, protože parodie na svobodu slova, kterou tady prosazují lidé, jež nevěří vlastnímu argumentu, dokapala až na úroveň firem. Ať si někdo zkusí říci na poradě, že směrnice o udržitelnosti jsou stejné bláboly jako závěry XIV. sjezdu těch minulých demokratů.

Přitom to řešení je vlastně tak jednoduché. Jeden jediný den s hezkým počasím.