V týdeníku Echo se Martin Weiss zamyslel nad tím, proč ze sebe tolik vzdělaných bílých žen v USA dělá příslušnice etnických menšin. A dotýká se i toho, proč mezi dětmi z dobrých rodin, jež se na elitní univerzity dostávají, je poptávka po příbězích překonaných překážek a příkoří tak intenzivní, že nezbývá než lhát – rutinně.
Před čtrnácti dny musela kanadská lékařská vědkyně Carrie Bourassová opustit svou pozici, když vyšlo najevo, že předstírala, že je příslušnicí jednoho z tamních domorodých národů. Rozšířila tak řady osobností tohoto kontinentu, jako je demokratická senátorka a uchazečka o prezidentskou nominaci Elizabeth Warrenová (jež si taky vymyslela indiánský původ) anebo Rachel Doležalová. Podobně jako u této osoby, jež si mezitím změnila jméno na Nkechi Amare Diallo, totiž byli její předkové ve skutečnosti československého původu.
Tyto zprávy na první pohled patří do rubriky zajímavostí. Jenže se vyskytují s pravidelností, jež prozrazuje, že jde o něco víc než vrtochy pár pošahaných jedinců. Že jde o jakýsi rituál nebo životní strategii nebo civilizační chorobu – ať už se na to díváte odkudkoli, něco příznačného pro dnešní americkou civilizaci. Zajímavé tedy jsou.
Třeba profesorka afrických dějin Jessica Krugová. Ta začala jako studentka tím, že spolužákům tvrdila, že je napůl alžírského původu. Pak pocházela bez bližších specifik z velkoměstského černošského „hoodu“ a jejím příbuzným, i když jen spirituálním, byl raper Biggie Smalls. Anebo její předkové přišli odněkud z Karibiku a imigrační úředníci chybně přepsali jejich jméno „Cruz“ na „Krug“. Nejnověji byla dcerou portorikánské narkomanky z Jižního Bronxu. A také komunitní aktivistkou a tanečnicí salsy jménem Jess La Bombalera. Až v roce 2020 přiznala, že je ze středostavovské židovské rodiny z Kansas City.
Anebo Kelly Jean Sharpová, která se vzdala pozice asistentky v programu afroamerických studií na univerzitě v Jižní Karolíně, když vyšlo najevo, že není hispánského původu, jak tvrdila. Ráda vystupovala na panelech o tom, jaké to je, být hispánská žena v akademickém světě. Ráda prý opakovala, jak jsou běloši nesnesitelní.
Anebo CV Vitolo-Haddadová, postgraduální studentka s nabídkou na místo asistentky na Kalifornské univerzitě, která vystupovala jako osoba černošského či hispánského původu. „Dopustila jsem, aby se dohady o mém původu staly odpověďmi, které jsem nemohla dokázat,“ omlouvala se, když vyšlo najevo, že to není pravda. Což znělo dost nevěrohodně, protože vypadala jako normální běloška. I dnes se můžete na YouTube podívat na video, kde vysvětluje, „co pravice nechápe ohledně biologie“. Ona sama se v tomto oboru rozhodla nechápat konsekvence toho, že její předkové pocházeli z jižní Itálie.
Co z toho tyto ženy (protože prakticky vždy jde o ženy) mají a proč to dělají? Pokud bychom měli věřit jim samotným, stojí za tím zpravidla nějaké problémy duševního zdraví a traumata z dětství. Cynik by namítl, že nasnadě jsou jiné motivy. Všechny měly nastartovanou slibnou akademickou kariéru. V době, kdy na jedno volné místo na univerzitě jsou dva kvalifikovaní zájemci, není od věci být příslušnicí menšiny. Nejen na počátku kariéry. Krugová byla příjemkyní četných grantů a teprve po jejím demaskování se našly hlasy odvažující se tvrdit, že její jediná kniha je blábol (pro ilustraci: mapy jsou v ní vzhůru nohama, protože orientovat sever nahoru považuje autorka za pokračování otroctví).
Z toho můžeme učinit jeden cynický závěr, že menšiny, jež se běžně označují za znevýhodněné a marginalizované, přinejmenším ve světě sociálních věd znevýhodněné nejsou. Ale přece jen, stačí to k pochopení něčeho tak šíleného?
(13 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Co je na tom k nepochopení? Jsou to vych.ané mrchy, které naprosto účelově ke kariéře a tím k hmotnému prospěchu využívají tu šílenou pozitivní diskriminaci, která se provozuje.