EU, Vánoce a pravidlo bdělého jazyka |

Sdílet článek:

Úřad Heleny Dalliové, komisařky Evropské unie pro rovnost, vydal v říjnu návrh manuálu, který v sobě obsahoval doporučení, jak se v úředním styku oficiálně vyjadřovat k některým „kontroverzním“ křesťanským tématům. Za zmínku určitě stojí především výraz „Vánoce“.

Zatímco my máme Vánoce spojeny s oslavami narození Ježíše Nazaretského, zvláštním duchovním rozpoložením, kdy se lidé k sobě snaží chovat lépe, než v jiný čas a Vánoce trávíme setkáváním se a obdarováváním svých blízkých, úplně jinak vidí problematiku Vánoc naše Evropská unie.

Pokus Evropské komise zrušit Vánoce, resp. označit slovo Vánoce za možný předmět společenského sváru, odpovídá socialistickému pojetí státu, který nerespektuje tradice a kontinuitu a hodlá zasahovat ve jménu „každý může všechno a tak nikdo nic“ do úplně všech oblastí lidského života.

Komisařce a jejímu týmu šlo předně o citlivý přístup k těm občanům Evropské unie, kteří nejsou křesťané a Vánoce neslaví. S tímto hořlavým materiálem se úředníci v návrhu vypořádali šalamounsky. Doporučili, aby Vánoce byly označeny slovem „prázdniny“. Typicky by mělo jít o situace, kdy úředníci přejí „méně vánočního stresu“, či „vánoční pohodu“ nebo uvádějí sousloví „vánoční svátky“ jako důvod k dočasnému opuštění úřadu. Manuál doporučuje, aby se úředníci těmto „náboženským“ výrazům vyhýbali a byli v tomto ohledu bdělí ve svém vyjadřování na veřejnosti.

Rozčílený papež

Ale abychom byli úplně spravedliví, šlo toliko o návrh, který se jen nešťastnou náhodou dostal k rukám nepřejících médií. Oficiální verze tyto „neobratnosti“ již neobsahují. (Podle některých znalců tajemných zákoutí bruselských bažin o návrh nešlo, za návrh to bylo označeno až po krajně silné kritice veřejnosti.)

Manuál si však přečetl křesťan nejpovolanější – sám náš papež František. Ten takové snahy včera označil za „nacistické“ a „komunistické“ a taktéž úředníkům připomněl, že právě pravdivost křesťanství a síla Ježíše Krista dovedla naší civilizaci na piedestal nejúspěšnějších, nejvzdělanějších a nejvlivnějších. Symbol Ježíšova utrpení představoval a představuje hybnou sílu lidského úsilí přiblížit se k čistotě Boha a je osvědčenou morální normou.

Pokud bychom mohli slova papeže Františka přeložit do jazyka Facebooku, relativizací křesťanských hodnot byli známí nacisté a komunisté a odkaz Vánoc nemůže být žádnému křesťanovi cizí, natož na obtíž. Příběh Ježíšova života totiž není jen jedním z náboženství praktikovaných v EU, nýbrž hlubší a všeobecně přijímanou kulturní normou, která se promítá do komplexního vnímání morálky evropské veřejnosti. I člověka nevěřícího totiž tyto principy a zásady limitují, ovlivňují a inspirují.

V souvislosti s citlivým přístupem zejména k ne-křesťanským muslimům můžeme připomenout, že je to především jejich agresivita, která přiměla evropské země vynakládat miliardy eur na bezpečnostní opatření proti jejich způsobu společenské emancipace, a je to agresivita muslimů, která už několik let koriguje oslavy Vánoc v řadě křesťansky oslabených zemí Evropy.

Politický problém s křesťanstvím

Pokus Evropské komise zrušit Vánoce, resp. označit slovo Vánoce za možný předmět společenského sváru, odpovídá socialistickému pojetí státu, který nerespektuje tradice a kontinuitu a hodlá zasahovat ve jménu „každý může všechno a tak nikdo nic“ do úplně všech oblastí lidského života. To, že křesťanské hodnoty nejsou základem politiky Evropské unie, to víme už z Lisabonské smlouvy.

Nejde o to, že se manuál – jakožto norma nízké právní síly – měl týkat toliko úředníků EU. Jde hlavně o to, že vrcholní představitelé Evropské unie mají s křesťanstvím vlastně politický problém. A také jsme už dost stáří na to, abychom věděli, že ty všelijaké nesmyslnosti z kabaretu Evropské unie vystrkují své růžky opatrně a postupně. Nakonec i nový rodný list není inovativním nápadem našeho epizodního fešáka v červeném svetru, ale plodem několikaletých zvrácených debat u kosočtvercového stolu evropských socialistů.

Kdo je Dalliová?

Na obrázku vidíme evropskou komisařku pro rovnost Helenu Dalliovou (59) z Malty jak se před novináři chlubí svou aktualizovanou příručkou.

Helena Dalli, komisařka pro rovnost, 2019, zdroj: European Disability Forum.

Je členkou Labouristické strany Malty, což je levicová partaj socialistického typu. Maltští labouristé jsou v Evropském parlamentu členy Progresivní aliance socialistů a demokratů, ve které je třeba i česká ČSSD nebo slovenský Smer.

Dalliová úspěšně navazuje na práci Češky Věry Jourové, která v Komisi povýšila, a teď zastává post místopředsedkyně Komise a komisařky pro hodnoty a transparentnost. (Ano, EU skutečně má ministerstvo pro rovnost a ministerstvo pro hodnoty.)

Dalliová je velkou zastánkyní práv duševně chorých, domnívá se, že pokud si chtějí ubližovat, měly by jim to předpisy EU umožnit, a také by měly trestat ty, kteří je nechtějí zaměstnávat.

Na mezinárodním kolbišti se stala známou v roce 2015, když prosadila Mezinárodní den žen a dívek ve vědě, který si OSN od té doby každoročně připomíná 11. února.

Komisařka Dalliová je smýšlením komunistkou, nezalekne se vůbec žádného sociálního experimentu. Pohlaví jako identifikační znak by nejraději úplně zrušila. Však také vystudovala politickou sociologii na University of Nottingham.