Kdo nečetl či neví.
Etický kodex:
- Učitel vytváří prostředí, ve kterém se každé dítě cítí bezpečně.
- Učitel přijímá spoluodpovědnost za sebe a svět, v němž žije, a vede k tomu i své žáky.
- Učitel uznává své kolegy a jejich profesní sebepojetí. Svoji výuku průběžně podrobuje reflexi a sdílí zkušenosti s ostatními kolegy.
- Učitel respektuje práva rodičů a zákonných zástupců žáka, vnímá je jako partnery a naslouchá jim.
- Učitel je vnímavý ke kulturním a sociálním rozdílům společenství, v němž působí.
- Učitel kontinuálně usiluje o rozvoj své profesní odbornosti v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky.
- Učitel připravuje děti na život ve stále se měnícím světě a soustavně zvyšuje jejich digitální kompetence.
- Učitel pracuje udržitelně, a to s ohledem na své vlastní síly i životní prostředí.
- Učitel nezneužívá svého postavení a nevystupuje vůči žákům z pozice moci.
- Učitel propojuje vzdělávání ve škole s volnočasovými zájmy žáka.
Kam se na tohle hrabe desatero v Bibli.
Pane ministře, který jste vlastně ministrem být prý nechtěl, ale oni vás přemluvili kamarádi, kdo a proč zadal tvrobu těchto blábolů?
Potřebujeme opět seznam obecných frází? Co a komu to něco přinese?
Každý dobrý učitel, kterých je většina, se tímto řídí celý život a nejen v práci.
Ministr má stát za zájmy svého resortu a mimo jiné jsou jeho součástí pedagogové. Všech typů škol.
Vy máte, pane ministře, stát za kantory a ne za rodiči proti kantorům.
Učitelé odchází ze školství proto, že jim naše hloupá legislativa neumožňuje dostatečně dobře pracovat ve výchově dětí, protože chybí možnost jasně pojmenovat, že odpovědnost za chování a přístup ke škole a vzdělávání má rodina. Maminka a tatínek.
Učitelé pomáhají ve výchově a učí, ale hlavní odpovědnost musí ležet na rodičích.
Do škol chodí množství nevychovaných dětí, na které jejich rodiče nemají čas, neumí jim nastavit hranice, neumí být mámou nebo tátou a pak to všechno hází na učitele.
Učitel má třídu naplněnou mixem skvěle vychovaných a též naprosto zanedbaných dětí. Některé mají poruchy chování, které v rámci koletivního přístupu nelze dostatečně ovlivňovat. Učitelé dostanou po bok asistenta, který má rychlokurz a který přes veškerou možnou snahu nemůže suplovat profesionála, který by dokázal skutečně pomáhat “rozbitému” dítěti. (Rozbité dítě je to, které má buď poruchy chování vlivem genů a biologie a nebo je ze špatně fungující rodiny, rozuměj maminky a tatínka.)
Ten váš kodex opět jakoby nabíjí anarchistickým rodičům, aby házeli odpovědnost na školu.
Ne, že je jen špatné takové desatero, ale je nebezpečné.
A kdo takové věci ve školství vymýšlí?
Přesně lidé, kteří jsou úplně odtržení od reality každodenní práce s dětmi.
Desetiletí schováni ve svých filozofických kancelářích, bez kontaktu s živým dítětem. Bez kontaktu se špatnými rodiči, kteří dehonestují a demotivují i dobré učitele.
Kolik hodin a peněz stála tvorba tohoto prázdného obecného nesmyslu, který ve své podstatě nepomůže nikomu jinému, než anarchistickým rodičům, až budou hledat argumenty, jak se zbavit své odpovědnosti…
Špatné učitele, ať si ohlídají ředitelé, když už jim dáváte důvěru, ať kontroluje ČŠI, ale stojí za školou proti neschopným rodičům.
Realita je taková, že většina učitelů a rodičů jsou ok a ve vzájemném respektu. A takovýto obecný kodex vůbec k ničemu nepotřebují.
České školství patří pořád k těm nejlepším na světě, což neznamená, že tu není potřeba změnit hodně věcí. Ale to, že jsme stále na špičce je zásluha profesně a lidsky dobrých pedagogů a upozorňuji NAVZDORY NAŠIM MINISTRŮM A MINISTRYNÍM A NAVZDORY NAŠÍ HLOUPÉ LEGISLATIVĚ.
(13 votes, average: 3,77 out of 5)
Loading... 
To není nekompetence, to je záměr! Viz další počiny soudruha ministra.
Inu i díky takovým učitelům, jako je autor, vypadá školství stále tak, jak vypadá. Je zřetelné, že pro autora je rodič pouhá přítěž obchodního vztahu mezi učitelem a státem, kdy dítě je produkt. Ne, dítě je produkt rodičů, na kterém učitel provádí dílčí úpravy a stát k tomu vytváří právní a odborný rámec. Zákazníkem učitele je rodič, produktem učitele jsou nabyté dovednosti a znalosti dítěte. Učitelé by měli být rodiči hodnoceni a měla by se zjišťovat jejich efektivita nezávislým testováním žáků.
Blbé je, že to všechno stojí peníze a ministr musí vykazovat činnost, ale zároveň na ni nemá ani ty peníze ani schopnosti.
“Vy máte, pane ministře, stát za kantory a ne za rodiči proti kantorům.”
To jako fakt? Ministr vnitra má hájit zájmy policajtů? Ministr energetiky má hájit zájmy ČEZu a EONu? Nemá stát (aspoň teoreticky) hájit zájmy občanů?