Quo vadis, ODS?

Když se před nedávnem konalo setkání konzervativních politiků v Budapešti, posteskl si komentátor portálu Info.cz Martin Schmarcz, že účast na něm nebyla dostatečně reprezentativní, protože chyběly hvězdy současné konzervativní politiky (zde). Jako třeba polský premiér Mateusz Morawiecki, jeho stranický šéf Jaroslav Kaczynski, italská premiérka Giorgia Meloniová nebo český předseda vlády Petr Fiala. Až na to poslední jméno měl pan Schmarcz pravdu. Ovšem Petr Fiala tam nechyběl ani trochu. Konzervativního na něm totiž není nic a hvězdně konzervativního už vůbec ne.

On sice o straně, jíž předsedá, prohlásil, že „konzervativní“ je (zde) a tvrdí to o sobě i ona sama (zde). Vlastně ne tak úplně přesně, protože před toto označení vkládá ještě slůvko „liberálně-“. Čímž vzniká slovní spojení dávající podobný smysl, jako třeba „masožravý vegan“. Prostě ani ryba, ani rak. Ono však není vůbec podstatné, co o sobě říká ODS. Když totiž někdo nevypadá jako kachna, nekváká jako kachna a neplave jako kachna, tak to zkrátka kachna není. Přesně to platí i o „konzervatismu“ ODS.

Názorně je to ostatně vidět na způsobu, jakým chce vláda pod jejím vedením řešit současnou palčivou ekonomickou situaci. Konzervativním přístupem totiž rozhodně není vytahovat nápady jako králíky z klobouku, ale navržení a prosazení takových změn, které odstraní klíčové strukturální problémy erárních financí. Ty pak konzervativec neřeší zvyšováním daní, protože to by mu raději ruka upadla, než by ji pro něco takového zvedl, ale razantními úsporami na straně výdajové, přičemž jejich podstatná část spočívá v „zeštíhlování státu“. Což má ještě jeden pozitivní efekt. Přináší to i snižování byrokracie a více svobody pro lidi, protože jim stát zasahuje méně do života.

Co však udělala ODS? Daně chce zvedat, a to přes výslovný slib, že k ničemu takovému nepřistoupí (zde). Což navíc bagatelizuje žvásty o „zkratkách z billboardu“ (zde). Možná by měli politici ODS pro příště překládat svá vyjádření do nějaké srozumitelné řeči. Abychom třeba pochopili, že když pan premiér tvrdí, že jsme ve válce, tak jde o metaforu, nebo že hesla o nezvyšování daní avizují jejich růst.

Je samozřejmě nutné současnou tristní situaci řešit a veřejné finance razantně ozdravit. A podle mne to chápe i velká část veřejnosti a je ochotna si ten „opasek utáhnout“, když uvidí, že jde o kroky, které jednak vedou k cíli a jednak se to „posouvání dírek“ netýká pouze jich. Ostatně stejně jako v 90. letech, kdy ji ODS dokázala přesvědčit, že transformace bude sice bolet, ale má smysl. Zatím to ovšem vypadá, že tentokrát se bude týkat především občanů a nikoliv státu. Vždyť i ono avizované snižování výdajů na státní správu neznamená její „zeštíhlování“, ale jde o pouhé seškrtání neobsazených míst nebo ponechání volných míst po těch, kteří odešli do důchodu (zde). Jenomže tím stát ve skutečnosti neušetří ani floka, protože tyto peníze by stejně neutratil.

Ale ODS se neodchyluje od konzervativních přístupů jenom v otázkách ekonomických. Pověstný Rubikon totiž překročila i vymýšlením, jak omezit svobodu slova, aby to nevypadalo jako cenzura. Že to s tím myslí opravdu vážně, ostatně potvrdil nedávno i sám Petr Fiala, který chce „bojovat proti názorům, které jsou nesprávné či lživé, a v tomto smyslu korigovat veřejnou debatu“ (zde). Což je výrok, který patří do úst šéfa strany říkající si „konzervativní“ asi tak stejně, jako bůček do úst vegana.

Ale ODS je i u potlačování jiných svobod. Nebrání šíření různých progresivistických a zelených výmyslů, což v důsledku omezuje svobodu podnikání a likviduje volný trh. Vzpomeňme například na to, jak rezignovala na boj proti zákazu spalovacích motorů, přestože předtím měla plná ústa řečí, jak něco takového nedopustí. Nebo jak odkývala rozšíření systému emisních povolenek i na pohonné hmoty či vytápění.

To vše se pochopitelně odráží v poklesu její voličské přízně. Ve všech posledních průzkumech se preference ODS pohybují mezi 13–16 % (Median, STEM, Sanep) a dokonce i ČT objednávané průzkumy u společnosti Kantar jí přisuzují pouhých 17 % (zde). Bylo by ovšem chybou se domnívat, že její preference klesají, protože jí opouštějí voliči. Ono je to totiž právě naopak – to ona opustila je.

ODS by se tak měla ke svým voličům vrátit. Což mimo jiné znamená razantně se postavit stále šílenějším a radikálnějším nápadům progresivistů. Se stávajícím vedením to však těžko dokáže. Jednak na to jeho členové nemají a jednak by ODS tento obrat stejně nikdo neuvěřil. A tak dříve či později začne bránit voliče před řáděním progresivistů někdo jiný. Svojí účastí na zmiňovaném fóru konzervativců v Budapešti se k tomu přihlásil mistr v disciplíně „oportunismus“ Andrej Babiš. Nejspíš to však lidé neuvěří ani jemu. Alespoň ne teď. Ovšem s postupným zhoršováním ekonomické situace v důsledku zavádění „grýn dýlů“ a podobných zelených nesmyslů, stejně jako se sílícím tlakem progresivistů na demontáž tradiční společnosti, se nedá vyloučit vůbec nic.

Ale třeba si ODS vzpomene na 90. léta a na to, jak zvládla i mnohem složitější úkol než nějaké rozklížené veřejné finance. Ona tenkrát totiž dokázala postavit na nohy nejen ekonomiku, ale i celou rozklíženou společnost. Byla hlavním tahounem její transformace a dokázala pro to získat voliče právě svým pravicově konzervativním pohledem na svět nedeformovaným žádným liberalismem. A proč volí ODS lidé dnes? Z velké části jen proto, aby nevyhrál Andrej Babiš.

Smutný pohled na kdysi hegemona naší konzervativní politické scény…