Rasyzmus more

Několik týdnů sleduji dojemný příběh Lukáše Váchy, který ve vypjaté chvíli při utkání Slavie s Hradcem Králové nazval hráče Ondřeje Lingra Cikánem. Lukáš Vácha byl po zásluze potrestán, i když se hned Lingrovi omluvil a ten omluvu přijal.

Začnu vzpomínkou na vynikajícího hokejistu Tomáše Jelínka, útočníka Sparty i reprezentace. Patřil k tmavším černovlasým typům se srostlým obočím, což u mnohých vyvolávalo zdání, že je romského původu. Mě to tehdy vůbec ani nenapadlo, znal jsem ho jen z televizních zápasů reprezentace. Jednoho dne, ještě v osmdesátkách, přijela hrát Sparta do Kladna, a já jel na jeden ze svých prvních hokejových zápasů v životě. Stál jsem poblíž kladenského kotle, který si vzal na paškál právě Tomáše Jelínka pro jeho vzhled s cílem ho rozhodit. Celý kotel při jeho příjezdu na led začal skandovat: „Cikáne, Cikáne…“ Najednou jsem slovy Bohumila Hrabala zahlédl, jak se neuvěřitelné stalo skutkem: Hned vedle mě stála asi dvacetičlenná skupina dospělých Cikánů, kteří pěkně v rytmu ukazovali prstem na led a sborově řvali: „Cikáne, Cikáne…“ Hrozně by mě zajímalo, jak by dnes reagovala aktivistická policie a aktivistické soudy na tuto schizofrenní situaci (Nebyl by právní rozbor, vážení čtenáři?). V optice dnešní dní se pan Jelínek vůbec nehroutil, nemusel vyhledat psychologa a dal tehdy Kladnu tuším jednoho či dva fíky. Sparta si tehdy nikde na rasistické urážky nestěžovala, protože nikdo tehdy nebral řvaní fandů vážně.

Mě na tom současném stavu děsí jeden zásadní rozpor: Když se na hřišti počastují chlapci po nějakém nepříjemném střetu termíny z anatomie, nic se neděje. Ale běda, když nadávka dostane dle progresivistických pouček rasové či gender zahanbující zabarvení. To je hned na kriminál. Vzpomeňme na černouška z Rangers, který před lety předčasně ukončil hráči Slavie Kúdelovi kariéru, aniž by musel dokazovat, jestli mu Kúdela opravdu řekl, že je zkurvená opice, a to ještě Kúdelovi „na férovku“ vypálil jednu pěstí cestou do šaten, aniž by byl za takovou prasárnu byť jen napomenut. Ale holt na opicích záleží, nebo jak je to heslo.

Komunistická cenzura měla jedno základní pravidlo: Když nechválíš socialismus a pohrdáš komunisty, budeš potrestán. Vyměňmě si proměnné, za „socialismus“ si dosaďme progresivismus a za „komunisty“ barevnou, LGBT-PSVZ+ a další levicovou svoloč. Princip cenzury je stejný. Jde o to zaměstnat plebs nepodstatnými problémy a šířit mezi nimi nejistotu dle starého římského „Divide et Impera.“ Už jen ta ustrašená reakce pana Váchy ihned po zápase svědčí o tom, jak právě lidé kolem fotbalu na tuhle kuratelu autocenzury naskočili. Kdyby pan Vácha počastoval pana Lingra jednou z vulgárnějších variant pro slovo šulín či pinda, patrně by se pan Lingr ohradil obdobně, kluci by si to vyříkali, a byl klid. Ale protože Lukáše Váchu někdo slyšel, bylo zle a progresivistická agenda měla žně.

Není to tak dávno, co vedle nás probíhala přestavba rodinného domku. Při práci na zahradě jsem nemohl neslyšet debaty těch dobrých lidí od lopaty, kteří opravdu makali jak Bulhaři (každý rodilý Bulhar může z téhle příměry chcípnout smíchy). „Ty vole, makej trochu, Cikáne zkurvenej,“ pravil jeden z dělníků „Drž hubu, ty m….ko bílá, mám doma bráchu a ten má břitvu,“ odpověděl se silným romským přízvukem adresát. Koukl jsem přes plot, že uvidím nějaký ten fight. Kluci, splavení jak hříbata, vozili suť do připraveného kontejneru a zubili se na sebe. Za chvíli jeden z těch dvou otevřel pivo, a podělil se se svým parťákem. Ti dva chlapi s pěti třídama měli víc rozumu než celá FIFA i s tou jejich bandou vychcaných právníků. A ani nemuseli mít na montérkách napsáno Respect.

Tak co to tady kurva řešíme?