Sen o rozšíření elektromobilů z peněz „těch druhých” se rozplývá, další stát končí s dotacemi na jejich koupi |

Sdílet článek:

PETR PROKOPEC

Je to jen střípek v ohromné mozaice přerozdělování peněz směrem k samostatně neživotaschopnému řešení, má ale velkou symboliku. Je totiž nejvíce viditelný, a tak jeho konec může zahýbat směrem dolů s už tak omezeným zájem o tento druh aut.

S různými formami přerozdělování bývají zpočátku spojené dobré záměry, to nechceme jejich strůjcům upírat. Politici tak třeba chtějí dát šanci šanci menším inovativním podnikům, aby mohly soupeřit s těmi většími. Jenže jak už to na světě chodí, realita se s představami někdy nejenže nesejde, ale stane se i pravým opakem kýženého.

Rozličné dotace se tak ve výsledku staly spíše způsobem, jak udržovat nad vodou méně konkurenceschopné molochy, které se s patřičnými politickými špičkami „umí domluvit”. Za příklady nemusíme chodit daleko, je jich spousta. Stačí vzpomenout na částku 100 milionů korun, jíž dostala jedna pekárenská firma na inovativní toustovou linku, která ale nejenže nebyla inovativní, navíc patřila velké firmě spadající pod obří potravinářský koncern.

My se dnes ale nebudeme věnovat toastům či jiným pekařským výrobkům, místo toho zůstaneme v automobilovém světě. I ten byl dotacemi extrémně pokřiven na všech myslitelných úrovních. Jasněji (dotace firmám i jednotlivcům) i méně jasně (pokuty za emise CO2 apod.) viditelné formy přerozdělování dělají z nabídky nových aut přesně ten vtip, kterým se dnes stal a dovolují neživotaschopným projektům žít z peněz „těch druhých”. Kdyby elektromobily nebyly zahrnuty penězi nikoli jen z kapes jejich kupců, stály by pravděpodobně několikrát víc než dnes. A kupovalo by je ještě méně lidí.

Proto opakovaně říkáme, že bez těchto pokřivení by elektrický sen zemřel dříve, než vůbec stačil začít. A hrozí mu, že začne zmírat ve chvíli, kdy všechny zmíněné i nezmíněné formy přerozdělování prostě nebude z čeho živit. Vládní kasy zrovna teď vysychají ještě intenzivněji než dříve, a tak politici začínají ruku s tučnými šeky stahovat. Nejnověji k tomu dochází v australském Novém Jižním Walesu, kde tamní premiér Chris Minns již otevřené mluví o konci alespoň jednoho dotačního programu, jenž odstartoval před dvěma lety. Kdy přesně by se ale stane minulostí, zatím neřekl.

Samozřejmě neuvádí, že s ním končí, protože na něj už nejsou peníze, to se nehodí. „Myslíme si, že žene ceny elektromobilů nahoru,“ uvedl Minns k důvodům zamýšleného konce vládní podpory. Samospráva Nového Jižního Walesu je přesvědčena, že lidé by si mohli bateriové vozy kupovat za stejné ceny jako dnes, i když dotací zmizí. Výrobci by se pak prý museli více snažit, zatímco dnes navyšují svůj výdělek o 3 000 australských dolarů (cca 43 000 Kč), které se v Novém Jižním Walesu v případě koupě bateriového či vodíkového vozu lidem vyplácí.

Může to tak být, nemusí, podstatné nyní je, že další stát říká, že dotace zatrhne. Následuje tak jiný australský stát, Victorii, kde byly podobné dotace zrušeny v červenci a souběžně s tím došlo na navýšení poplatku za každý kilometr ujetý elektromobilem, a to z 2,6 na 2,8 pence (0,37 a 0,40 Kč). Australané přitom tímto krokem kompenzují ztrátu příjmů při výběru daní z pohonných hmot. Majitelé plug-in hybridů pak státní rozpočet zásobují dokonce obojím způsobem.

Australská vláda tak možná zarazí rozmach elektromobilů ještě dříve, než na něj vůbec dojde. Tamní instituce navíc už oznámily, že dál nehodlají tolerovat lži výrobců o nulových emisích, elektromobilům tak mnoho argumentů pro jejich koupi v rukávu nezbude. Ostatně, od začátku jich tam mnoho nemají.