Návštěva Si Ťin-pchinga v Moskvě potvrzuje, že ČLR je „přítelem do nepohody“ Ruska, tj. spojencem i v době krize.

Si Ťin-pchingova návštěva Ruska je jasným potvrzením jeho podpory Vladimira Putina v kritickém okamžiku války na Ukrajině a několik dní poté, co Mezinárodní trestní soud vydal na ruského prezidenta zatykač. Tímto gestem čínský vůdce připomíná světu, že čínsko-ruská osa je pevná.

Čínská lidová republika (ČLR) jako alternativa k nyní nepřátelské Evropě představuje mnohem více než jen příležitostnou podporu Ruska. Je skutečným spojencem na mezinárodních fórech a na světových trzích, který má čelit západnímu vlivu obecně a americkému vlivu zvláště, napsal Cyrille Bret pro The Conversation.

Čelí však nyní Západ bloku autoritářských režimů ve spojení s euroasijskou aliancí? Čínsko-ruské vztahy se rovněž vyznačují vzájemnou nedůvěrou, otevřenou rivalitou a dokonce i tvrdým soupeřením.

Oproti transatlantickým vztahům euroasijská osa

Podpora Ruska ze strany ČLR zdaleka není cyklická. Obě země v posledních dvou desetiletích neustále rozvíjely vzájemnou výměnu a spolupráci. Poté, co v roce 1994 vyřešily své hraniční spory z období Sovětského svazu, uzavřely v roce 2001 dvoustranné strategické partnerství, které se zhmotnilo na několika úrovních.

Obchod stabilně roste navzdory hospodářským krizím (2008, 2014, 2021). V roce 2022 dokonce dosáhl úrovně 190 miliard dolarů, což je rekord a nárůst o 30 % oproti roku 2021.

Do roku 2010 se ČLR stala druhým největším obchodním partnerem Ruska, hned za Evropskou unií jako celkem, ale před všemi jednotlivými zeměmi EU. Dodávky energií, nerostných surovin a obranného vybavení na ruské straně a vývoz obráběcích strojů, léčiv a elektronických součástek na straně čínské: komplementarita byla rychle posílena zřízením finančních burz v rublech a jüanech a rozvojové banky v rámci BRICS.

Plynovod Síla Sibiře, který byl zahájen v roce 2014 a otevřen v roce 2019, spojuje Sibiř se severovýchodní Čínou. Brzy bude posílen plynovodem Síla Sibiře 2. Tyto infrastruktury poskytují Rusku alternativní odbytiště vůči EU, která se zabývá strategií odklonu od ruských uhlovodíků. Poskytuje také ČLR levného dodavatele energie v době, kdy USA znovu získaly vedoucí postavení na světových energetických trzích.

Toto partnerství je do značné míry upevněno výzvou Západu na mezinárodní scéně. Již dlouho před nástupem Si Ťin-pchinga k moci v roce 2013 a před rozchodem Ruska se Západem v roce 2014 obě bývalá impéria zpochybňovala mezinárodní kroky zejména USA a Západu obecně: V Radě bezpečnosti OSN (RB OSN) i po celém světě se čínská a ruská diplomacie vzájemně podporovaly při kritice intervencí NATO v zahraničí (Srbsko, Afghánistán), při zpochybňování liberálních demokratických režimů a při odsuzování „dvojích standardů“ Západu, který by porušoval pravidla, jež hodlal vnutit ostatním mezinárodním aktérům.

V RB OSN bylo právo veta od roku 1991 hojně využíváno Ruskem (29krát) a ČLR (15krát) k potírání západních odsouzení v otázkách Ukrajiny, Tchaj-wanu, Sin-ťiangu atd. Mezi jadernými mocnostmi, které jsou stálými členy RB OSN, tak existuje „objektivní obranné spojenectví“.

Toto protizápadní spojení je spojeno s určitou mírou spolupráce v euroasijském měřítku: Rusko a Čína se jako spolutvůrci Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS) v roce 2001 snažily vytvořit skutečnou společnou hegemonii v Eurasii s cílem bojovat proti terorismu, separatismu a organizovanému zločinu v regionu. Chtěly však také čelit vlivu Spojených států v regionu po válkách v Iráku a Afghánistánu. ŠOS sdružuje obě vojenské mocnosti a jejich spojence v pravidelných vojenských cvičeních ve všech dimenzích (vzdušné, pozemní, námořní, kybernetické). Čínská podpora Rusku byla signalizována účastí ČLR na cvičení Vostok 2022 na Dálném východě v září loňského roku.

Návštěva Si Ťin-pchinga v Moskvě potvrzuje, že ČLR je „přítelem do nepohody“ Ruska, tj. spojencem i v době krize: v Eurasii a v OSN, na ekonomické úrovni i ve vojenské oblasti je čínsko-ruské strategické partnerství reálné a hlásí se k alternativnímu (a nepřátelskému) pohledu na svět, než jaký zastává Západ. Konkrétně ČLR tiše podporuje ruskou invazi tím, že odmítá přijmout sankce, živí ruský vojensko-průmyslový komplex a nedávno navrhla rusko-ukrajinský mírový plán, který klade důraz na bezpečnostní záruky pro Rusko.

Od nedůvěry k soupeření

Měli by se tedy Evropané a Američané připravit na boj proti bloku autoritářských režimů vedených Čínou a Ruskem, spolu s Íránem, Sýrií, Severní Koreou a středoasijskými režimy? Geopolitické riziko „odzápadnění“ světa je reálné. Musí však být diferencované.

Mezi Moskvou a Pekingem panují skutečné zdroje nedůvěry. Rusko se dlouhodobě obává ekonomické, demografické a vojenské váhy Číny, zejména na svém vylidněném a zaostalém Dálném východě. Z hlediska počtu obyvatel a HDP je poměr strukturálně 1:10 ve prospěch ČLR. Uspořádání summitu APEC (Asijsko-pacifická hospodářská spolupráce) ve Vladivostoku v roce 2012 je reakcí na přání Moskvy nebýt degradována na pozici čínského poskoka nebo skvělého sekundanta. A cílem ruské remilitarizace Arktidy je obnovit kontrolu nad námořní trasou, kde Peking prosazuje své ambice, a to s ledoborci v zádech.

Pokud jde o Čínu, ta má jasné a důsledné výhrady vůči ruským expanzivním dobrodružstvím: po rusko-gruzínské válce v roce 2008 neuznala nezávislost Jižní Osetie a Abcházie. Neuznala ani anexi čtyř ukrajinských provincií, které Rusko zabralo v září 2022. A její mírový plán pro Ukrajinu má jako první bod respektování územní celistvosti země – aniž by upřesnila, zda to znamená, že Čína chce, aby se Rusko vzdalo Donbasu a Krymu. Stručně řečeno, v existenčních otázkách ruské geopolitiky se ČLR pohybuje nejednoznačně, mezi podporou a zprostředkováním. Blok vykazuje jasné známky rozpadu.

Rivalita mezi Čínou a Ruskem je otevřená i ve střední Asii, jižní Asii a Africe. Pokud jde o regionální hegemonii, objevuje se stejně jako v sovětské éře mnoho trhlin. Pět středoasijských států, které byly dříve sovětskými socialistickými republikami, je předmětem téměř odvěké rivality mezi oběma bývalými impérii. Na jedné straně zde Rusko pěstuje svůj vliv prostřednictvím regionálních organizací, které vylučují Čínu: Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO – 2002) poskytuje rámec pro bezpečnostní a vojenskou spolupráci mezi ruským „velkým bratrem“ a některými jeho bývalými závislými zeměmi (s výjimkou Uzbekistánu); Společenství nezávislých států (SNS) a Euroasijská hospodářská unie (EEU) poskytují geograficky a institucionálně variabilní rámec pro čelení čínské dynamice v oblasti.

„Nové hedvábné stezky“ (OBOR a následně BRI) zahájené v roce 2013 měly právě za cíl otřást ruskou hegemonií a obejít ji: masivní investice a půjčky, výstavba železniční a logistické infrastruktury i zřízení čínské vojenské základny v Tádžikistánu vyvolaly v Moskvě velmi silné obavy. Čínský strategický partner se záměrně snaží marginalizovat Rusko v regionu.

Dynamika Ruska v Africe (Středoafrická republika, Mali, Burkina Faso atd.) a v jižní Asii (Indie, Vietnam) by neměla být redukována na výzvu Západu (a Francii) na mimoevropských frontách. Je třeba ji chápat také jako snahu ovlivnit čínsko-ruskou bilaterální rovnováhu sil.

Rusko proto především proto, aby Čínu uvedlo do rozpaků, prosadilo vstup Indie do Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS), k němuž došlo v roce 2016. Aby se vyhnula oslabení, podala ČLR odvetnou žádost o vstup svého pákistánského spojence do ŠOS ve stejnou dobu. Přijetí Indie do ŠOS znamenalo přizvání velkého systémového rivala Pekingu do struktury, kde Čína riskovala dominanci Ruska. A na bilaterální úrovni Moskva dlouhodobě rozvíjí výměnu s Dillí v oblasti obrany, jaderné energetiky a energetiky právě proto, aby nebyla v konfrontaci se Západem závislá pouze na Pekingu. Stručně řečeno, pro Vladimira Putina je podpora Si Ťin-pchinga vítaná, ale mohla by být nepříjemná, kdyby byla výlučná.

Evropské dilema

Si Ťin-pchingova návštěva Moskvy připomíná Západu strukturální geopolitické riziko: v posledních dvou desetiletích se dvě velké eurasijské jaderné a technologické mocnosti sbližují na všech frontách, aby otevřeně zpochybnily jeho vizi globálního obchodu, mezinárodních vztahů a globálních a regionálních bezpečnostních struktur.

Výzva je to velká, zejména pro Evropany, kteří vždy sousedili s Ruskem a dlouho obchodovali s Čínou. Je však skutečnou výzvou chovat se k nim jako k ideologicky homogennímu bloku v logice konfrontace? Nebo je to spíše hra na vnitřní rivalitu s cílem rozdělit tyto euroasijské mocnosti v otevřeném soupeření přinejmenším ve třech oblastech?

 Cyrille Bret