Představa, že evropské země jednoduše zaplaví elektromobily a všechno bude fajn, je tak neuvěřitelně naivní, až z toho zůstává rozum stát. Provozovatelé elektrických sítí v Nizozemsku už teď říkají, že za pár let nebude možné zajistit dobíjení všem. A to mají elektromobily na celkové flotile aut zanedbatelný podíl.
Pro mnohé už dnes nemusí být největším problémem elektromobilů jejich ceny, třebaže v tomto ohledu se situace změnila poněkud tragickým způsobem – propast mezi nimi a spalovacími vozy se zmenšila hlavně proto, že došlo na enormní zdražení druhých zmíněných. Automobilky do nich promítají své náklady spojené s vývojem, výrobou a často i prodejem elektroaut, neboť se spalovacími vozy jsou spojeny touhy zákazníků, a jsou tak ochotni za ně zaplatit i víc. Už ne o tolik dražší elektrické vozy by přesto byla ochotna akceptovat řada kupců, kdyby tu však nebyla nejméně dvě podstatná „ale“.
Tím prvním je doba dobíjení a malá kapacita akumulátorů odpovídající obvykle třetině až polovině palivové nádrže spalovacího auta. Tím druhým je pak spojená nádoba, nedostačující infrastruktura. Obojí dohromady totiž od řidičů vyžaduje značnou změnu jejich návyků. Místo toho, aby auto bylo jejich sluhou, stávají se naopak oni jeho otroky. Poměrně snadno vám to mohu vysvětlit na své osobě. Jako většina lidí v ČR bydlím v bytě bez vlastní garáže. Na chatu to mám 100 kilometrů, přičemž ta se nachází ve vesnici s horší elektrickou sítí. Na její změnu má dojít až v roce 2024, do té doby mohu zapomenout i na instalaci třífázové varné desky.
Znamená to pochopitelně, že problémem je i domácí wallbox, dobíjení elektromobilů se tak dá realizovat jen skrze běžnou zásuvku. Když jsem ovšem takto předloni vyrazil do víkendového útočiště se Škodou Citigo-e, musel jsem její baterie dobíjet od pátku do neděle, abych vůbec měl naději, že se dostanu zpátky domů. Stejně jako při cestě na chatu jsem pak navíc rádio a klimatizaci mohl užívat jen sporadicky, na překročení mety 130 km/h pak nedošlo nikdy – kvůli dojezdu jsem se držel spíše poblíž stovky. A to je 100 km, spousta lidí vyráží za podobnými kratochvílemi ještě mnohem dál.
Co tím chci říci? Zejména tolik, že pokud má dle návrhu Evropské unie dojít k elektrifikaci celé Evropy, pak je zkrátka třeba dosadit dobíjecí stojany do každé zapadlé vesnice. To by možná ještě šlo, mají-li ale mít šanci obsloužit jakkoli větší množství aut, bylo by nezbytné enormní posílení elektrické sítě. Mnohokrát jsme počítali, že ekvivalent (navíc nedokonalý) jedné čerpací stanice by potřeboval elektrický výkon jako menší města či rozsáhlá sídliště. Realizovat něco takového je velmi nákladné, pokud vůbec rozumně možné. A bez toho síť přestane stačit velmi brzy.
Že nejde o ničím nepodloženou tezi, dosvědčuje i analýza nizozemského rádia BNR opřená o data analytického centra ElaadNL a provozovatelů elektrických sítí. Ti přiznávají, že již v roce 2025 budou v zemi tulipánů a jednom z evropských elektrických rájů tisíce čtvrtí, ve kterých nebude možné elektrická auta dobíjet. Tempo výstavby dobíjecích stanic neodpovídá růstu prodejů elektrických aut, to ale není ten největší problém. Hlavní potíží je nedostačující elektrická síť.
Aby mohl být obsloužen větší počet aut u většího počtu stanic (do roku 2050 jich dle odhadů má být jen v Nizozemsku pět milionů), je třeba její posílení. Něco takového není souběžně s ostatními kroky reálné, a tak provozovatelé sítí volají po uzákonění tzv. Smart Chargingu neboli Chytrého dobíjení. To zní vzletně, ve výsledku to ale neznamená nic jiného než německý návrh zákona o tzv. vyhlazení špiček.
Jde tu zkrátka o další omezení, kdy elektromobily nebude možné dobíjet kdy a kde si majitel usmyslí. Pakliže síť nedovolí dobíjení, auto se nedobije. A pokud bude přetížena tak, že by pokračování dobíjení znamenalo výpadky osvětlení apod., dobíjení přeruší. Ve finále se vám tak klidně může i stát, že večer dáte auto na nabíječku, ráno však nebudete mít nabito, protože Chytré dobíjení dá přednost jiným využitím dostupné elektřiny.
V zemi tulipánů přitom potíže s dobíjením očekávají již v roce 2025, a to je i v tomto elektrickém ráji elektromobilů zatím jen velmi málo – pouhá tři procenta všech aut v provozu. Co až jich bude 30 procent? Za ona tři léta se situace stěží dramaticky změní, možná půjde o 4 % aut, možná o 6 %. Přesto už se mluví o problémech. Jak si někdo za této situace může malovat, že za pár let zakáže prodej čehokoli jiného? Pokud mu nejde o to, abychom se stali otroky jeho vůle, pak nerozumíme smyslu takového nařízení, více než co jiného bude společnost paralyzovat.
(6 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Myslím, že není úplně tak problém s elektřinou, její distribucí a dostatkem. Podle mě lze udělat inteligentní řízení spotřeby a napájet klidně celý vozový park – samozřejmě to nebude mávnutím proutku, ale tohle je řešitelné. Článek má pravdu v tom, že to bude strašně drahé. Co ale udělat nelze, je ta síť samotná. A tím myslím, opravdu kabely v zemi, ne nějakou “asijskou opičárnu” jako jsem viděl ve Finsku, kde nešlo přejít ulici, abyste o kabel nezakopli.
I takový mimoň jako odborář Samek v nějaké TV diskusi vytáhl fakt, že na Praze 1 není možné vytvořit dostatečnou kapacitu sítě pro napájení vozidel. Jako poznámka to byla dobrá, ale zrovna Praha 1, kde už snad bydlí jen Němcová s Bendou a pár důchodců, kteří auto ani nepotřebují, bychom zasíťovali levou zadní, přes to, kolik je tam firem, neviděl bych problém. Daleko horší by to ale bylo na sídlištích typu Jižní Město apod. a opravdu mě překvapilo, že nepoužil tento opravdu pádný argument proti elektromobilitě. Praha 4, obří sídliště a obecně metropole nad 1 mil. lidí odkážou jejich obyvatele k životu bez aut a to se jim líbit nebude. A víte sami, co dokáže slavná rozvodna na Chodově… 😀