Proti snižování emisí aut nikdo nic nemá a nikdo rozumný proti němu ani nic mít nemůže. Říci ovšem, že k takovému cíli vede jen jedna cesta, kterou si někdo vymyslel u zeleného stolu v Bruselu, je i podle šéfa italské automobilové asociace zcela pošetilé.
Spousta lidí není spokojena se svou postavou. Buď jim připadá příliš obézní či naopak příliš hubená. Pokud tací chtějí dosáhnout stavu odpovídajícího svým představám, pak nemohou vsadit na jedinou kartu. Tedy třeba na drastickou dietu či naopak pomalu na nastěhování do posilovny. Místo toho je třeba prakticky kompletně změnit životní styl. V obou případech musíte upravit jídelníček, nezbytností je i pravidelné cvičení. Dopřávat byste si pak měli delšího spánku, zatímco tabák a alkohol patří mezi věci zapovězené.
Problémem politiků není postava, nýbrž životní prostředí, tak to tedy alespoň říkají. Bohužel, podobně jako obézní lidé lačnící po těle modelky Twiggy předpokládají, že tohoto výsledku dosáhnou jen s pomocí elektromobilů. Těm se tedy dostává maximální pozornosti i podpory, zatímco veškeré další způsoby, které mohou vést ke stejnému cíli, jsou nejen přehlíženy či ignorovány, ale mnohde dokonce zakazovány. Konec konců, v takovém Německu si jako soukromý motorista nemůžete legálně koupit syntetickou motorovou naftu.
Pokud nás přitom historie něco naučila, pak to zjištění, že tlak pouze na jednu věc k ničemu dobrému nevede. Nejinak je tomu i v případě elektromobility, která snadno může způsobit více škod než užitku. Nejde jen o náš názor, stejně se vyjádřil i Paolo Scudieri, šéf italské automobilové asociace ANFIA. Lidé v podobných pozicích obvykle hrdinně naskakují na loď elektrifikace hlava nehlava a pomáhají malovat fasádu přetvářky dokonalého řešení, Scudieri ale mezi ně nepatří.
Podle něj je sázka na jednu kartu rozumně neschůdná a varuje před ní. Konstatuje, že když ve snaze o zlepšení situace nevadíme jen na elektromobily, ale dáme prostor také moderním spalovacím motorům, syntetickým palivům či vodíkovým vozům, kýženého cíle máme šanci dosáhnout. A nestane se to, že by se bychom do stejného cíle dorazili později, naopak nebude příroda devastována horečnatými snahami o ryzí elektromobilitu, která si vyžádá mj. mnohonásobné navýšení těžby vzácných kovů. Lidi navíc nebude trápit nedostačující infrastruktura, která v mnoha regionech vůbec neexistuje a nemá šanci v dohledné době vzniknout.
Co je podle Scudieriho klíčové, přirozenější posun za pomoci pestřejší nabídky aut nepřinese masové propouštění, které je podle něj s elektromobilitou nevyhnutelně přijde už proto, že se bude vyrábět méně dražších vozů. Navíc na bateriová auta je totiž třeba méně komponentů i menší zapojení lidské síly než na ta spalovací. Pokud by ovšem první zmíněná skutečně byla jedinými přípustnými dopravními prostředky, pak jen v Itálii může o práci přijít na 73 tisíc lidí. Zkrachovat pak může 450 firem z 2 200, jenž se zabývají výrobou jednotlivých komponentů a dosud nepřešly či jednoduše nemohou přejít na díly určené jen elektromobilům.
Znovu je třeba dodat, že ani Scudieri, ani my netvrdíme, že elektromobily jsou cestou do záhuby. Mělo by se na ně ovšem nahlížet pouze jako na jedno z mnoha řešení, které má šanci se prosadit, nikoli jako na to, které se prosadí, protože se všechno ostatní zakáže. Kdy tohle v historii fungovalo? To není řečnická otázka, odpověď zní: Nikdy. Tak proč by to mělo fungovat tentokrát?
(7 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
2 Trackbacks / Pingbacks